Krupp mění Spartu: Jsme nepřítel číslo 1. Který hráč soupeře ho zaujal?

„Sparta je hlavním rivalem pro všechny kluby v Česku. Věděl jsem, že Sparta je klub, na který se chce každý vytáhnout. Že to ale bude až takové, to jsem nečekal. Je to jako špatné počasí, prostě s tím musíte žít, nezměníte to. Nemám rád slovo nenávist, ale určitá nevraživost mezi kluby a fanoušky je fajn. Baví mě, když vidím tu jejich vášeň a zápal. Ať budeme hrát kdekoli, všude to čekám podobné. A je to dobře, proto ten hokej děláme. Nemůžeme si dovolit hrát, aniž bychom měli dostatečný říz. Každý se na nás chce vytáhnout, nastoupit proti nám je pro soupeře výzva. Je legrační, jak každý říká, že největší rival je Brno a že další největší rival je Plzeň. Mezi Vítkovicemi a Spartou taky vládne velká rivalita, Mladá Boleslav leží na periferii a vzájemná rivalita je taky silná. Myslím, že každý zápas pro nás má tenhle nádech.“

„Je to pro mě trochu složitější, protože extraligové týmy neznám. Neznám jejich hráče. Hodně mi v tom ale pomáhá můj trenérský tým. Džarda (Nedvěd) má velký přehled, Kuba Zelenka nám chystá skvělá videa jako přípravu. Zítra hrajeme v Plzni, vím, že klíčovým mužem, na kterého si musíme dávat pozor, bude s číslem 77 hrající Milan Gulaš. Řídí jim přesilovky, umí skvěle vystřelit. Teď jim navíc odešel Jiří Novotný, dobrý hráč, bez debat. I tak ale mají dobrý tým, dobře brání, mají rychlé útočníky, dobrého brankáře, který to umí s pukem. Musíme hodně věcí dělat správně, abychom uspěli. Pořád se taky seznamuji se svými hráči, ale lepší se to. V Německu jsem přesně věděl, jak hraje Krefeld, jak Mnichov. Teď na všechno potřebuju trochu víc času, zase taková komplikace to ale není. Z videa rychle poznáte, jak kdo brání, jak napadá, jak hraje přesilovky.“

Jaroslav Nedvěd při tréninku Sparty na ledě. • Foto Pavel Mazáč / Sport

„Na pozdní dohrání si každý musí zvyknout, přizpůsobit se tomu. V praxi můžete hráče dohrát, jen pokud jste od něj na vzdálenost délky hokejky. Jestli je to hokejka a půl, je to na rozhodčím, jak to posoudí. Rozumím tomu pravidlu, snaží se ochránit hráče a vyhnout se zranění hlavy. Hodně ale záleží na sudích. Po svých hráčích ale samozřejmě chci, ať hrají fyzicky. Děláme hokej, ne krasobruslení. Některé situace jsou ale hodně sporné. Proti Hradci byl od nás za „late hit“ vyloučení Zach Sill. Byl jasný, ale ještě loni bychom řekli, jak to byl krásný, čistý hit. Hranice je velmi tenká. Jako trenér můžu hráče nabádat, ať si na to dávají pozor, v zápase je to ale těžké. Hodně záleží na hráčově instinktu. Celkově jsme v prvních kolech měli víc vyloučených, než bych si přál.“

Zach Sill a Oskars Cibulskis byli na start sezony pořádně nažhavení • Foto Barbora Reichová (Sport)

„Hráč musí toužit po vítězství. Musí jít do každého zápasu s tím, že ho jde vyhrát. Je obrovský rozdíl, když máte v hlavě nastavené, že nechcete prohrát. Slyšíte ten rozdíl? Vyhrát vs. neprohrát. Ve výhře je mnohem více energie. V zápase pak hráč po chybě nesmí přijet na střídačku a říkat: „Panebože, udělal jsem chybu. Trenér to viděl, jde za mnou. Do prdele.“ Tohle je nejhorší možná cesta, jak hrát hokej. Všichni musí být na stejné vlně. Oni musí znát mě a já musím znát perfektně své hráče. Kluky hokej musí bavit, jako trenér chci být vždycky hlavně pozitivní. Dnes můžeme prohrát, ale je to o tom si říct: „OK, stalo se. Jdeme dál, v neděli vyhrajeme.“ Pak zdůraznit co bylo dobře, co špatně. Nějaké prohry přijdou, nesmí vás ale položit.“

„Nejvíc mě v extralize překvapila její rychlost. Nejen v zápasech, které jsme hráli, ale i v těch, jež jsem sledoval, když jsme skautovali soupeře. Hraje se rychle, je to hokej zajímavý pro fanoušky. Ve srovnání s německou DEL je to rychlejší. Týmy zatím hrají docela podobně. Najde se pár týmů, které se stylem odlišují, ale ty, co jsme zatím viděli, důrazně napadají, dostávají obranu pod silný tlak. Některé jakoby měly skandinávského kouče, protože hrají systémem 1-4 a v pěti brání střední pásmo. Jiné jsou o něco víc ofenzivní. Nemuseli jsme se ale tolik přizpůsobovat, byli jsme pod tlakem, tým se snažily forčekovat, hrát do těla. Je to strhující. Jinak si musím ještě zvykat na maličkosti, hlavně logistické. Nejsem zvyklý, že se hraje v pět nebo o půl šesté. Je to jiné, než v Německu nebo u národního týmu, stejně jako když jsem ještě hrál.“

Uwe Krupp slaví první extraligovou výhru • Foto Barbora Reichová (Sport)

„Já tedy bolesti hlavy zatím neměl. Nevěřím, že Džarda je měl ze mě, musel k tomu přijít někde jinde. (smích) Není to ale tak snadné… přijdu do šatny a nerozumím, o čem si hráči povídají, čemu se smějí. Nevím, jaká je přesně nálada uvnitř týmu, co přesně se píše v novinách a další věci. Je to pro mě ale výzva. Každý se se mnou snaží mluvit anglicky. Hráči, kteří třeba neumí tak dobře, mluví pomaleji, ale snaží se. Je moje práce, abychom si rozuměli a oni všechno chápali, proto se taky snažím učit česky. Je to o respektu z obou stran.“

Trenér Uwe Krupp na střídačce Sparty • Foto Barbora Reichová / Sport

„Netušil jsem, že to v Česku neznáte. V Americe i jinde v Evropě je naprosto běžné. Před zápasem čtu sestavu a hráči každému jménu tleskají, řvou, baví se. Na odlehčení je to skvělá věc. Když jsem to udělal poprvé, všichni na mě koukali, co to jako dělám. V brance bude Matěj Machovský… a nic. Ticho. Bylo to vtipné. Teď už se to ale zaběhlo. Kluky hokej musí bavit, já jako trenér pak chci být vždycky hlavně pozitivní. Dnes můžeme prohrát, ale je to o tom si říct: „OK, stalo se. Jdeme dál, v neděli vyhrajeme.“ Pak si říct co bylo dobře, co špatně.“

Matej Paulovič narazil na zeď jménem Matěj Machovský • Foto Barbora Reichová (Sport)

„Hradec nás přehrál hlavně ve středním pásmu, hrál tam skvěle a nám dělalo velké problémy se přes ně dostat. Vítkovicím se podařilo získat tři body hlavně díky přesilovkám a skvělé hře v oslabení. Pokud chce nějaké jméno, tak mě zaujal Jakub Lev. Byl aktivní, měl hodně šancí, hrál opravdu dobře. Ještě je ale brzo na větší hodnocení, těším se na další soupeře.“

„V prvních kolech jsme měli vyloučených hráčů víc, než bych si přál. Velké závěry z toho ale po dvou zápasech nedělám. Úvodní utkání sezony je vždy speciální, něco jako play off. Velké natěšení, nasazení, emoce. Z toho pak občas vyloučení plynou. Ve Vítkovicích to bylo trochu horší. Vyloučení bylo dost a stálo nás to možnost odvézt si nějaké body. Zvlášť ve venkovních zápasech musí být hráči disciplinovaní.“

„Je rozdíl mezi přáteláky a zápasy v lize. V prvních utkáních sezony jsem moc mladíků nestavěl, ale může se to kdykoli změnit. Máme je kvalitní a jsou sestavě velmi blízko. Teď máme asi tři hráče zraněné, což je naprosto běžné. Takový počet se podle mé zkušenosti v týmu drží celou sezonu. Málokdy jsou úplně všichni fit. Je příjemný problém mít tolik kvalitních hráčů, že nevíte, které hrát dřív. Mladé kluky máme v Ústí a Litoměřicích, tam dostávají dostatek prostoru. V příštích zápasech dostanou šanci Pšenička, Beran a další. Rousek v sezoně určitě taky.“

Lukáš Rousek v akci. • Foto Barbora Reichová / Sport