Trenér na dočasný úvazek, takhle je postavená pozice Břetislava Kopřivy v Pardubicích. Po vítězné premiéře v Hradci ale vypadal plný elánu, 68 let byste mu nehádali. Cítili jste z něj, že by se nebránil delšímu úvazku: „Respektuju, jaká je to pozice, vždyť mám i svůj věk. Ale v Hradci mě to hodně bavilo,“ usmál se po výhře 6:4. Mluvil i o své roli úspěšného asistenta, který stojí věčně v pozadí i o tom, proč si jeho práce nikdo veřejně moc nevšímal.
Neschovává se za obecné fráze. Břetislav Kopřiva dovede věci pojmenovat tak, jak jsou. „Hradec nás chvílemi přebrusloval, s tím máme problém, to si musíme přiznat,“ prohlásil například po výhře v hale Mountfieldu. Žádné, že klub uspěl a šmitec, jde se slavit. Vidí chyby, má evidentní chuť pracovat na jejich odstranění.
Jakou cenu má pro vás vlastně vítězství nad Hradcem?
„Máme velkou radost, ale zároveň máme v tabulce i velkou ztrátu, takže je potřeba takhle přistupovat ke každému zápasu. Hradec je hodně silné mužstvo, dobře napadl a my odolali. Trochu jsme změnili hru, hráli malinko jinou obranu. Jestli to pomohlo, tak spíš drobně. Ale neřekl bych, že tohle bylo to podstatné.“
A co tedy?
„Přístup. Podstatný byl hlavně přístup, dávali jsme i konečně branky.“
Proč podle vás byl ten přístup o tolik jiný než za Miloše Holaně?
„To nevím, protože Miloš je důsledný a pracovitý člověk. My teď dali branky, vedli jsme a všechno souvisí se vším. Kdyby nám dal góly Hradec, kdo ví, jak by všechno dopadlo. Chvílemi byl jako lavina, musíme respektovat jejich sílu. Má výborné hráči a naši kluci se neskutečně zvedli, zabrali. Podívejte se na ten náš minulý zápas s Karlovými Vary, tam jsme měli skvělých prvních deset minut, přehrávali je, jenže nedali jsme jediný gól. A pak z toho byl výsledek 1:7, všechno se zlomilo a sesypali jsme se.“
U mužstva jste byl jenom den. Co jste mu chtěl předat nového?
„Nezbývalo nic jiného, než aby každý dal ze sebe úplně všechno. Zaměřili jsme se víc na to, aby byli hráči z hlediska obrany a napadání víc v pohybu. Ale nechci to vůbec přeceňovat, uvidíme, co přinesou další utkání. V Hradci se nám dařilo v klíčových chvílích dávat góly a mužstvo to postupně uklidňovalo, takže si dovolilo víc a víc. Zvládalo jejich napadání, umělo si nahrát a nedostavila se žádná křeč.“
Jako hlavní trenér jste na lavičku postavil po 3 letech, předtím jste před 10 lety vedl chvíli Třinec, celou sezonu jste mužstvo vedl naposledy ve Vsetíně 2005-2006. Jaký byl ten návrat?
„Měl jsem z toho trochu respekt. Na rovinu, v takhle vyžhaveném utkání se snažíte nedělat hlavně chyby. Jednu jsem taky udělal, musíte dávat pořád pozor. Jsem rád, že mi ostatní kluci pomáhali, celkově jsme to s Pavlem Markem a Otou Janeckým zvládli. Vletěl jsem do toho, není snadné se rychle přeorientovat. Ale zvládli jsme to.“
Mohl jste dál být v ústraní, necítit velký tlak. Proč jste vlastně kývl na možnost, že Pardubice převezmete?
„Pracoval jsem v klubu jako skaut, ale seděl jsem i s trenéry, pořád řešili různé věci, co zlepšit, jaké hráče přivést. V minulé sezoně se nám to dařilo, teď nám to uteklo. Nedařilo se. Vedení přistoupilo k tomu, že odvolá Miloše, pro mě to bylo nečekané. Musel jsem k tomu ale jít, vedení mě požádalo, abych to vzal. Na rovinu jsem řekl, že kdyby to nefungovalo, musí se to řešit dál. Cítím, že je potřeba pro Pardubice udělat maximum. Pracoval jsem v klubu, nejsem člověk, který by se na něco vykašlal.“
Podle generálního manažera Dušana Salfického má jít o dočasnou variantu. Když už jste na nabídku kývl, nelákalo by vás na téhle pozici zůstat?
„Nechci předbíhat, respektuju, jaká je to pozice, vždyť mám i svůj věk. Ale v Hradci mě to hodně bavilo. Celý život jsem takhle žil, mám ten adrenalin rád. I když samozřejmě vím, že teď se vyhrálo, ale přijdou třeba i porážky. Sezona bude hodně vyrovnaná až do konce, nebo to aspoň čekám a tohle si musím v hlavě všechno přebrat. Za chvíli je reprezentační přestávka, všechno je potřeba ze všech stran pořádně promyslet. Nejde jen o mě, ale i o klub.“
Kde podle vás čeká Pardubice nejvíc práce, aby byly konkurenceschopné a nebyla to z jejich strany vždycky jen válka, tuhý boj a skvělý výkon brankáře?
„Musíme dohnat takovou bruslařskou jiskru. Třeba v Hradci jsme teda nebyli zase tak pozadu, ale neměli jsme švunk jako on. Od začátku pokulháváme v bruslení. Když něco nejde, tak vymýšlíte všelijaké systémy, všechno možné. Ale základní je u hokeje pohyb. Se všemi trenéry jsme se o tom bavili, ale zatím se to zvednout nepodařilo.“
Paní se na vás doma nezlobila, že jste kývnul na nabídku vést extraligový klub, tedy doma budete asi ještě méně a k tomu plný emocí?
„Děti mám velké... Ale manželka to ráda nevidí. (usměje se) Když jsem někde působil jako hlavní trenér, doma jsem byl kolikrát nervózní, věnoval jsem se té práci opravdu hodně. Ale tohle musí mít každý trenér, jestli chce něco dokázat. Uvidím, jak to bude dál, všechno v klubu zhodnotíme a pak si řekneme.“
Chybělo vám trénování?
„Naposledy jsem byl v Chomutově před dvěma lety na pozici asistenta, není to zase tak dlouho. A asi bych byl na téhle pozici i radši. Pokud to takhle ale vedení chtělo, šel jsem k tomu. Víte, jiný by vám tady třeba říkal, že chce být jenom hlavní trenér. V tomhle prostředí máte hodně neskutečně sebevědomých lidí, kteří chtějí dělat hlavního a třeba na to ani nemají.“
Není to škoda, že vy jste se celý život nikdy nikam moc nehrnul?
„Necpal jsem se nikam, to je pravda. Nikdo si mě moc nevšímal, ale ani jsem o to nežádal. Dělal jsem svoji práci, v Chomutově si dovolím říct, že dobře (klub pod jeho vedením postoupil do extraligy). Všude, kde jsem byl, se nám dařilo. Nechci tím říct, že to automaticky musí jít i v Pardubicích, ale něco jsem za celou kariéru absolvoval, jen si toho nikdo moc nevšímal.“
Právě, jste brán za muže v pozadí, možná trochu podceňovaného. Není vám to líto?
„Takový je život. O někom se píše krásně a často, o někom vůbec. (usměje se) Kdybyste se podívali na moji historii, tak žádný trenér pomalu nevyhrál, co já, ani Vláďa Růžička. A on to moc dobře ví. (usměje se) Vyhrál jsem extraligu dospělých, juniorů, dvakrát národní ligu, dvě baráže, bronz s mládežnickou reprezentací, podruhé jsme byli čtvrtí. Výsledky jsou krásné, ale neříkám to proto, abych někoho naštval. Chci tím jenom říct, že každý má nějakou cestu.“
Vás nikdy nelákalo si dupnout a říct, že chcete být hlavním trenérem, ne jenom šéfovi nad vámi pomáhat? Třeba po postupu Chomutova do extraligy jste musel mít skvělou pozici.
„Jenže tam se stalo, že Vláďa Růžička nakonec překvapivě nešel do Omsku. Měl jsem smlouvu, že budu pokračovat jako trenér v extralize. Když jsme vyhráli na Slavii a postoupili, volal mi, že mu Rusko padlo, bude dělat hlavního trenéra v Chomutově a byl by strašně rád, kdybych s ním pracoval dál. Tak jsem do toho šel, protože já s ním dělám rád, v hodně věcech se shodneme.“
Jenže jste mu po sezoně odešel do Třince...
„Byl naštvanej. (usměje se) V Třinci to pak krachlo, protože jsem si nesedl s Vláďou Kýhosem, nechtěl, abych u týmu působil. Vedení mě ale podrželo a dělal jsem tam za výborných podmínek skauta. Chtěli mě tam udržet u mládeže i dál, s dorostem se nám tam dařilo. Ale už jsem slíbil, že půjdu do Pardubic. Nechtěl jsem to rušit.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
