Umí se zakousnout a postavit výzvě. Stanislav Hrubec nikdy v bráně nestál, ve Vimperku trénoval lyžaře. Teď je respektovaným koučem hokejových brankářů, šéftrenérem v Českých Budějovicích, pracuje i pro svaz. Jeho nejstarší syn Šimon Hrubec (27) začínal v útoku, doktorka mu nedávala šanci byť na juniorskou kariéru. Teď chytá za Třinec, je brankářskou špičkou v Tipsport extralize, patří do širšího okruhu reprezentace. Prostřední Matouš Hrubec (17) chtěl vždycky chytat, o ničem jiném nesnil. Hraje v útoku Českých Budějovic a nedávno dostal první pozvánku do reprezentace do 18 let. U nejmladšího Tobiáše (9) všichni doufali, že bude pokračovat v hokejových stopách svých bratrů. Chce taky chytat. Jako sportovní rybář.
Životní i hokejové příběhy sourozenců Hrubcových jsou hodně zajímavé a pestré. Nedávno se Šimon a Matouš dočkali pozvánky do národního týmu. Šimon letěl jako třetí gólman na Karjala Cup, Matouš hrál na Turnaji pěti do 18 let v Kravařích. Jaké byly jejich začátky? A čemu se bude věnovat nejmladší Tobiáš?
Co se tebou? Zkus to v bráně
Malý, slaboučký, neustále nemocný. Tak Šimon Hrubec vzpomíná na své dětství. „Kdybych byl zvíře v přírodě, tak jsem první, koho sežerou,“ líčí s úsměvem. „Býval jsem hodně nemocný, pořád nějaké virózy, furt do mě rvali všelijaké podpůrné prostředky na imunitu. Až mi doktorka řekla: ‚Dost! Tohle nemůžeš vydržet, musíš skončit s hokejem.‘“
Hrubec původně začínal jako útočník a s hokejem rozhodně končit nechtěl. I když mu bylo teprve sedm, postavil si hlavu. „Doktorka mi vysvětlovala, že když hokeje nenechám, už se z toho nevyhrabu. Říkala, že jak na hokeji v útoku pořád lítám a hltám studený vzduch, tak vznikají různé záněty průdušek. Já ale vážně skončit nechtěl…“
Po chvíli rozpačitého ticha v ordinaci zazněla klíčová věta. „Víš, co – jdi si stoupnout do brány,“ zahlásila lékařka. „Brankář tam stejně jenom stojí, to by možná šlo.“ Mladík souhlasil. Jeho otec Stanislav až tak nadšený nebyl. I proto, že byl trenérem lyžařů a Šimon byl na lyžích i na snowboardu výborný.
„Ve snowboardingu jsem byl v sedmé třídě druhý na mistrovství republiky, taky mě to hodně bavilo,“ přitakává. „Měl jsem i svého sponzora, který mi dával prkna a oblíkal mě, bylo to slušně rozjeté na profi úroveň. V hokeji jsem zdaleka tak talentovaný nebyl, ale bavil mě ze všeho nejvíc. Chtěl jsem u něj zůstat.“
Výstroj koupil za PlayStation
Táta nadšený nebyl. „Když jsme přijeli domů, oznámil mi, že zítra půjdu na trénink naposledy. Oponoval jsem, že chci do brány. Ale táta říkal, že na to nemáme a že brankářská výstroj stojí hrozné peníze.“
Řešení nakonec pohotově našel Hrubec junior. „Z obýváku jsem přinesl PlayStation a řekl tátovi, ať ho prodá a koupí mi za něj výstroj. Byl z toho vykulený, ujišťoval se, jestli to myslím vážně. Ale já byl už pevně rozhodnutý. Spoustu kamarádů jsem sice tehdy ztratil, protože PlayStation byla absolutní novinka, ale ukázali se ti praví. A našli se noví.“
Do hokeje se zakousnul i táta Stanislav. Aby se mohl synovi věnovat, začal se učit brankářské trendy, hledal inspiraci kde se dalo, postupně si budoval jméno. „Jezdil jsem na všechny možné kempy, hrozně moc mi dal pan Kolouch v Písku, učil jsem se od Jágr Teamu nebo jsem byl i u pana Růžičky ,“ vzpomínal táta pro klubový web Motoru. „Po domluvě s trenéry jsem si natáčel všechna gólmanská cvičení a učil jsem se z nich. Spával jsem v autě, tak jsem začínal s trénováním. Postupně jsem se dostal až do svazové komise brankářů.“
Na brankáře už nemám nervy
Je jasné, že i druhý syn Matouš chtěl chytat. „Táta mi ale řekl, že na gólmana má jen jedny nervy,“ vzpomíná Matouš Hrubec. „Nedovolil mi to, musel jsem do pole.“ Starší brácha s úsměvem doplňuje: „Jo, to si pamatuju, ale táta to řekl trošku jinak, Maty přiznal jen půlku pravdy. Táta doslova říkal, že jestli půjde taky do brány jako já, tak mu zlomí ruce. Že prý má nervy jen na jednoho brankáře.“
Šimon Hrubec je přitom přesvědčený, že by si brácha vedl v bráně slušně. „Je těžké to odhadovat, ale mimo hokej jsem chtěl vždycky střílet, takže Maty doma chytal,“ popisuje. „Pro gólmany žil, hltal je. S tátou jsme třeba seděli v obýváku a hádali jsme se, jakou má gólman v NHL výstroj. Já tvrdil jednu značku, táta druhou. Nemohli jsme se pohnout, tak jsme zavolali Matouše. Přišel a rozsekl nás. Dodnes mi říká, co prý jsem měl chytit a co udělat jinak, má přehled. Pomáhá mu to. Dobře ví, kde se to blbě chytá a jaké kličky má dělat.“
Táta připouští, že Matouš s jeho rozhodnutím bojoval. „Celý život mi neodpustí, že není také brankář. Má ale výhodu v tom, že je talent skoro na všechno. Na druhou stranu, čím máte větší talent na více věcí, tím horší je to skloubit.“
Matouš si v útoku vede slušně. Sbírá už starty v áčku Českých Budějovic, poprvé si zahrál v reprezentaci. A s bráchou denně konzultuje, co a jak dál v kariéře. „To víte, že spolu všechno řešíme,“ přitakal Šimon Hrubec. „Jsou i typy gólů, které jsem mu vyloženě poradil. Hned mi pak posílal video - díky brácho, funguje to! Přece bych mu neradil špatně, ne?“
Sedmnáctiletý útočník živí sen, že by si s bráchou jednou zahrál v týmu. „Nebo proti němu,“ usmívá se. Na tréninku už si jej v nájezdech vychutnal. „Je to tak dva roky zpátky,“ vzpomíná Šimon. „Měli jsme volno, Matouš přijel do Třince a měl i brusle, tak jsme si zašli na led ve Werk Areně. Jezdil na mě nájezdy. Dodnes mám v mobilu video, jak mi to do brány poslal od břevna.“
Chceš taky chytat? Ano, ryby
Hrubcové mají ještě nejmladšího bráchu Tobiáše. Chodí do druhé třídy, také hrával hokej. „Puk byl na jedné straně a on si povídal s brankářem na druhé...,“ usmívá se Šimon Hrubec. „Táta písknul a říká mu: ‚Musíš jet tam, kde je puk, trochu o něj bojovat.‘ Tak tam jel, s někým se srazil a kouknul na tátu, jestli jako dobrý? Táta se jej pak v autě ptal, jestli jej hokej baví. ‚Baví tati, ale protože vím, že tím dělám radost tobě.‘
Hlava rodu měla jasno. Synkovi dal ještě naposledy na vybranou. S tím, že kvůli něj hokej hrát nemusí. „Dobrý, tak já končím,“ zahlásil Tobiáš. „Byla to nekratší hokejová kariéra u Hrubců,“ směje se nejstarší ze sourozenců. „Táta mu řekl, ať si teda vybere nějaký jiný sport, ať má do života nějakou průpravu. Tobík chvíli přemýšlel a vybral si, že bude rybář. Na to se nedá nic říct. Je chytrý, baví ho příroda. Tak uvidíme, co z něj nakonec vyroste. Jsme na něj všichni zvědaví.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
