Kapitán Vítkovic začíná trénovat. Každý den dělám pokroky, těší Olesze
Na prestižní derby Třince s Vítkovicemi, ve kterém dnes od 17 hodin půjde o posun na absolutní špici Tipsport extraligy, se Rostislav Olesz (33) chystá alespoň jako divák. Nehrající kapitán Vítkovic je kvůli zranění ramene od šestého kola mimo hru. Rád by se vrátil co nejdříve, ale teprve v tomto týdnu začal na individuálním tréninku pracovat s pukem.
Jak jste na tom?
„V současnosti je to tak, že každým dnem je tam nějaký pokrok, ale když toho udělám moc, tak to znamená krok zpátky. Proto to musí být vyvážené. Je to první týden, kdy konečně něco dělám s pukem.“
Můžete říct, co se vám vlastně s ramenem stalo?
„Byla to urvaná klíční kost, operace proběhla dobře, rehabilitace také běží výborně, vše za konzultace s doktorem. Jde ale o to, že fyziologickou věc nelze uspěchat, takže to chce trpělivost.“
Jde tedy vše podle předpokladů?
„Možná jsem si myslel, že to bude trochu rychlejší, ale jak už jsem řekl, jsou věci, které člověk neurychlí. Bylo to znát třeba po prvním týdnu rehabilitací, kdy ty bolesti byly větší, než po operaci.“
Kdy byste se mohl vrátit do hry?
„Day to day. (usměje se) Chuť tam je, sice ne každý den, ale už třetí týden chodím na led, takže tohle už je zpátky. Ale teprve první týden dělám s pukem a takhle ho posouvat, to nikdo nechce vidět. Těžko říct. Až to přijde, tak to přijde. Důležité bude, až začnu trénovat s celým týmem, protože když jste sám, nebo ve dvou, ve třech, tak není to ono.“
Rameno bude třeba otestovat v soubojích, je to tak?
„Moje hra je před bránou, v rozích... Vytříbená technika hole mě nezdobí, takže asi takhle.“ (pousměje se)
Jak vnímáte, že se Vítkovicím daří i bez vás?
„Já bych řekl, že se dařilo i se mnou. (usměje se) S klukama jsem každý den, co to jde, protože když se sezona rozjezde, tak jsem na to zvyklý. Měsíc po operaci byl těžký, člověk nemohl nic dělat, tak jsem se chodil na halu jen dívat. Teď už jsem součástí týmu, můžu se zapojit. Bodově je to skvělé. Sami víme, že ve hře jsou také nedostatky, ale buďme skromní a rádi za to, kde jsme a kolik bodů máme. Navíc i za to, jak to šlape v situacích, kdy třeba herně na tom nejsme zrovna ideálně. Třeba s Olomoucí (4:1) jsme měli jen dvacet střel, ale ty důležité dvě tři tam padly a zápas se vyhrál.“
Jak je těžké zápasy prožívat na tribuně?
„Těžké, ale zase si člověk všímá různých věcí, vidím situace jinak a jsem ve věku, kdy klukům mohu poradit. Chodím po každé třetině do šatny, takže pokud někdo chce, mohu přispět svým pohledem. Když někdo informaci chce, tak ji dostane.“
