Král padl, na trůnu je Polanský: Chtěl být jako Laine, ale hokejky neseděly
Jedním gólem Jiří Polanský pomohl porazit Pardubice 5:2. Tahle trefa pro něj byla ale výjimečná. Za Oceláře vstřelil svůj 210. gól (základní část i play off), stal se historicky nejlepším střelcem klubu. Překonal Richarda Krále. Po zápase mu třinecká fanynka přinesla dort. On jí zase věnoval svoji památeční hokejku. Kolem ní se totiž všechno motalo.
Proč to čekání na překonání rekordu Richarda Krále trvalo tak dlouho?
„Nechci to nijak omlouvat, ale každý hokejista se snaží sledovat moderní trendy. Jedním z nich je třeba menší žlábek na bruslích, potkáváme týmy v Lize mistrů, kde taky získáváme poznatky. Před sezonou jsem si řekl, že budu jinak brousit brusle a vezmu si dlouhou hokejku. Laine v NHL ji má taky děsně dlouhou a dává s ní mraky gólů, taky je to trend, mohl bych jmenovat i další hráče. Prodloužil jsem si hokejky asi o 6,5 centimetru. Řekl jsem si, že do Nového roku s tím vydržím.“
Proč tak dlouho?
„Několikrát jsem si říkal, jak je zahodím. Ale pak jsem si zase řekl, že ne, dal jsem slovo, do 1. ledna to dám. Poslední kapkou byl Davos (Spengler Cup), ani jsem se nedostával do šancí, pocitově jsem se ani nedovedl s tou hokejkou srovnat, vytočit se za brankou, poskládat se tam. Chtěl jsem držet trend. Ale po Silvestru jsem vlezl doma do místnosti, kde mám staré hokejky a udělal si hůl přesně jako v posledním play off. Už to nešlo. Svět pádí dopředu, v mých letech už některé věci asi dorovnat nedovedu.“
Oba vaše poslední góly, tedy proti Varům a v Pardubicích padly už se starou hokejkou?
„No jasně, padly se starým typem. Nechci, aby to znělo nějak euforicky... Ale po Novém roce se cítím daleko lépe. To máte jak na starém kole. Sednete na něj a hned víte, co se děje. Nechci už experimentovat.“
Nelitujete, že jste do experimentu šel?
„Vůbec, chtěl jsem právě sledovat ty trendy, neměli byste je nechat plavat. Sledujete tréninky, broušení bruslí u soupeřů, jdete po detailech. Já zkusil tohle a je to jak z Cimrmanna: Tudy cesta nevede.“
Jste hráč, který statistiky hlídá. Jak na vás tahle meta působí?
„Je to úleva. Chcete být přínos i pro spoluhráče v pětce, pro Ádu (Adamského) i pro Sváču (Svačinu). Chcete, abyste dal tu šanci, když vám kluci nahrají, mají radost, jeden z nás dá gól, zvedne to všechny tři. Nejste solitér, funguje symbióza. Nebylo by vůči nim fér zkoušet delší hokejku dál.“
V Pardubicích jste vyhráli 5:2. Jak je těžké se chystat na podobné zápasy, které vypadají jako z povinnosti, když se od vás výhra čeká?
„Na každý zápas se připravujeme na videporadách, tam je vidět, že i tyhle týmy, které prohrávají, jsou nebezpečné v každé situaci. Důkazem toho je třeba domácí utkání s Karlovými Vary. Na to, že jsou na spodu tabulky, hrály skvělý hokej. Nebo aspoň mně se líbil. Žádná povinnost to rozhodně nebyla. V Pardubicích jsme nějak nemohli naskočit do zápasu. Jsem rád, že v týmu je vnitřní síla, to jsme tady ukázali. Kluci vědí, že když pojedou systém a to, proč jsme se dostali na první místo, úspěch by měl přijít.“
Nevadí mi být pro kluky hromosvodem
Vnímal jste, jak bylo těžké, aby se ta vaše ofenzivní kola postupně roztočila?
„Jednoduché to nebylo, Pardubice začaly proti nám dobře. My tam měli několik špatných střídání a už se to veze. Párkrát nevyhodíte puk z pásma, jak máte a druhý je na koni. Ale naštěstí jsme to přežili a pak tam nějaké branky napadaly.“
Stačil jste si uvědomit, jak moc jste v Pardubicích „populární“? Hanlivý pokřik na vaši adresu zněl docela často...
„To je negativní stránka toho, když hrajete dlouho v jednom klubu. Ať přijedete do Brna, Zlína, kamkoliv, lidi pořvávají. Ale mně nevadí být pro kluky hromosvodem. Třeba ve Zlíně jsme byli takové nemastní, neslaní. Jenže pak se lidi probudili, začali na nás křičet, uráželi nás. A zvedl se celý tým. Jen tak dál, v pohodě.“
Takže recept pro fanoušky soupeře: neštvěte Třinec?
„Tak jsem to zase nemyslel. (usměje se) Ale vyhecuje vás to. Když na vás lidi řvou, jste vidět, děláte rozruch, snažíte se pracovat pro tým. To je cesta dopředu.“
Čím jste si to vyvolávání v Pardubicích vlastně zasloužil?
„A víte, že vůbec nevím? Hráli jsme s nimi v minulé sezoně velmi pěknou sérii v play off, podle mě byla i hokejová, férová. Nevím, co se tady stalo.“
Zase když na vás v cizí hale vřeští, je to ocenění, že hrajete pořád dobře, ne?
„To nevím, ale fanoušci asi vědí, že nehraju pěkný hokej. Ten můj je na hraně. Snažím se prošťouchnout puk pro kamaráda, když můžu, zablokuju protihráče. Není to vždycky úplně fér, ale to je moderní hokej. Nedá se hrát s hlavou nahoře, že si házíte se spoluhráčem žabky. To nejde.“
K vašemu hokeji patří i stehy na nose, které jste si odvezl z Pardubic?
„To byla spíš náhoda. Chtěl jsem udělat protisměrnou kličku a jet dál. Nohy šly jinam, tělo taky, naběhl jsem si na hit a ještě tak, že mě protihráč nešťastně kopl bruslí do nosu. To se ale stává. Zašilo se to a jelo se dál.“
Brusle v obličeji je vždycky malér. Hrklo ve vás?
„Beru to vlastně jako strašnou kliku. Mohlo to jít do brady, do zubů, tam je to asi nejhorší. Takže nakonec ještě štěstí.“
| # | Tým | Z | Skóre | B |
|---|---|---|---|---|
| 1 |  | 52 | 170:125 | 101 |
| 2 |  | 52 | 153:117 | 99 |
| 3 |  | 52 | 178:116 | 98 |
| 4 |  | 52 | 147:125 | 93 |
| 5 |  | 52 | 149:133 | 88 |
| 6 |  | 52 | 127:136 | 85 |
| 7 |  | 52 | 142:131 | 83 |
| 8 |  | 52 | 128:118 | 82 |
| 9 |  | 52 | 143:144 | 77 |
| 10 |  | 52 | 140:140 | 76 |
| 11 |  | 52 | 128:147 | 71 |
| 12 |  | 52 | 125:155 | 53 |
| 13 |  | 52 | 116:174 | 50 |
| 14 |  | 52 | 102:187 | 36 |
- Play-off
- Předkolo Play-off
- Baráž
