Hrdina Hrubec po výhře v Plzni: Začali si všímat víc rozhodčích, než nás
Série celkem pěti zápasů venku se v podání třineckých Ocelářů proměnila v jednu velkou loupež. Všech pět utkání vyhráli za tři body a po vítězství 2:1 na ledě dosud druhé Plzně si se pořadí prohodili. Smrtící úder zasadil v 55. minutě Martin Růžička, byl to však Šimon Hrubec, kdo v první třetině pod soustředěnou palbou z 21 střel pustil jediný gól a zamezil další exhibici rozdováděných Indiánů. V místy hodně vypjatém utkání, kdy jedna z divaček zasáhla hlavního rozhodčího Hribika plastovou lahví, rozhodla taky větší trpělivost hostů. „Třicet minut byli lepší, pak se to začalo trochu hrotit. Tam Plzeň ztratila držení těch otěží zápasu,“ všiml si třinecký hrdina.
V první třetině jste se hodně zapotil, ale propadl vám tam jen jeden gól. To byly momenty, které taky určily ráz utkání, co myslíte?
„My jsme věděli, že jsou v laufu, v posledních deseti zápasů jen jednou nebodovali, tušili jsme, že na nás vlítnou. Musím říct, že i z naší strany to nebylo kdovíjak dobré. Měl jsem hodně práce, ale paradoxně mi to možná svědčilo a byl jsem za to i rád. Každý gólman je raději, když na něj jdou střely. Tam jsem se zahřál, škoda toho gólu, byl trošku kuriózní. Ale jinak bych řekl, že od toho tam jsem, abych pomohl, a kluci v dalších třetinách pomohli i mně. Druhá část byla vyrovnaná a ve třetí jsme byli určitě lepší.“
Naposledy v Pardubicích jste dostali gól v desáté sekundě, tentokrát jste zápas znovu otočili. Čemu to připisujete, když jste měli tak náročný rozpis a byli dlouho na cestách?
„Nevím, čím to je. Hlavně to je ale ukazatel charakteru a dobré morálky týmu, že nás to nepoloží. Myslím, že to bude důležité i do play off. Tam se může stát, že budeme prohrávat a začíná pracovat hlava. Bylo by dobré, kdybychom to takhle uměli otáčet i v play off a v posledních zápasech se nám to dařilo. Vlastně už ve Vítkovicích jsme otočili z 0:3, v Pardubicích dostali během deseti vteřin gól, v závěru vyhráli zápasy na Spartě a v Plzni. To svědčí o nějakém charakteru toho týmu.“
Rozhodla i vaše větší trpělivost? Plzeň se možná nechala unést emocemi, hlavně ve druhé části…
„To s vámi souhlasím. Třicet minut byli lepší, pak se to začalo trochu hrotit. Všiml jsem si toho já, i v šatně jsme si pak říkali, že Plzeň se asi začala trošku víc soustředit na rozhodčí, než na nás. Tam myslím, že ztratili držení těch otěží zápasu, tam se to asi zlomilo. Možná jsme byli odměněni za to, že jsme udrželi nervy a vůbec se tím nenechali rozhodit a pořád hráli hokej, co jsme chtěli. Odvážíme body, ve třetí třetině už to opravdu bylo naše.“
Kde se ten klid bere?
„Snažíme hrát šedesát minut, co si řekneme, nepanikařit, když je to o jeden gól, ve Vítkovicích tedy o tři (usměje se). Byl bych rád, kdyby to vydrželo i do play off.“
V poslední době jste měli zároveň šanci být pořád spolu. Během druhého tripu jste byli necestách od úterý jste byli na cestách, zdá se, že vám to prospělo. Souhlasíte?
„Je to pravda, udělali jsme si takový týdenní teambuilding, trávili spolu každý den od rána do večera. Řekli jsme si, že z toho posledního tripu tří zápasů chceme odvést šest bodů. Devět je úplně super, paráda. Jsem i rád za to, že jsme zvolili tuhle strategii a nemuseli se pořád vracet do Třince, nenacestovali zbytečné hodiny navíc. Projevilo se to jako dobrá věc.“
