Kdyby na hokejový comeback nepřistoupil, zcela určitě by byl již rok v důchodu. Ostřílený mazák Petr Vampola si však prodloužil kariéru, aby nakonec pomohl kladenským Rytířům zpět do extraligy. Povedlo se mu to ve stejném klubu po šestnácti letech. „Cíl, který jsem si dal, se splnil. Odmakali jsme to jako tým, extraligu si zaslouží všichni,“ řekl zkušený útočník. O tom, zda si do své bohaté kariéry přidá ještě jednu sezonu, mistr světa z roku 2010 ještě vůbec nepřemýšlel.
V bojích o postup do Tipsport extraligy si v 11 zápasech připsal jediný bod za asistenci. Bodový půst byl pro Petra Vampolu nezvyklý, přizpůsobil se však kladenskému systému nastaveném v baráži a přineslo to úspěch. Z pointmakera se stal bojovník, který na lede nic nevypustil. „Výsledkem je návrat do extraligy,“ měl jasno sedmatřicetiletý bard, který v rámci přípravy na baráž podstoupil i trénink se známým zápasníkem MMA Karlosem Vémolou. Prý to byla velká škola.
Podobně jako před šestnácti lety jste i nyní do Kladna přišel, viděl, zvítězil a pomohl dostat klub zpět do extraligy. Jak to prožíváte?
„Samozřejmě jsem za to strašně rád. Kladno do extraligy patří a teď se to i ukázalo. Diváci jsou tady fantastičtí. Postup mě ale těší hlavně kvůli klukům z kabiny, protože si myslím, že si to všichni zaslouží. Doufám, že všichni z nich budou hrát extraligu, dostanou se třeba i na lepší finanční podmínky, posunou se dál hokejově a budou se ještě moct odrazit dál.“
Přitom jste měl původně být již rok v hokejovém důchodu. Předpokládám, že nyní ani náhodou nelitujete toho, že jste se rozhodl pro comeback, viďte?
„Teď určitě ne. Je to ohromně příjemný. Minulý rok to bylo těžké, protože jsem byl strašně zklamaný z toho, že se to nepovedlo v Budějovicích. Já když něco dělám, tak to chci udělat na sto procent. Neúspěch potom strašně bolí. Jsem rád, že tady na Kladně se nám to povedlo udělat. Měli jsme výbornou partu a strašně to klukům přeju.“
Postup jste si zajistili zrovna na ledě Českých Budějovic, kde vás tamní fanoušci i přes vaší minulost v klubu zasypali nadávkami. Zamrzelo vás to?
„Spousta věcí se dá přejít, ale kolikrát něco člověka zamrzí, protože přesně před rokem tam shodou okolností s Kladnem šest tisíc lidí řvalo po zápase moje jméno. Po roce přijedu do Budějovic a nechci říct, že všichni, ale hodně lidí na mě křičí některý věci, přitom si ani nepřečtou důvody, proč jsem šel do Kladna. Mluví o penězích, přitom mám na Kladně poloviční peníze, než jsem měl v Budějovicích. Určitě mě to zamrzí, ale přebije to euforie a radost z úspěchu. Jsem rád, že mě tady diváci vzali. Musím říct, že jsem si to strašně moc užil a těší mě, že lidé ocenili moji práci.“ (usmívá se)
Co jste říkal na způsob, jakým se Kladno v rozhodujícím zápase dostalo do extraligy? Tedy na čtyři góly Jaromíra Jágra...
„Všichni víme, že hokej je pro něj vším. Já mu to samozřejmě hodně přeju, zaslouží si to. Pro kladenský hokej dělá strašně moc. Že se nyní dostal do takové formy, je naprostá paráda. Měl na tom velký podíl, to bez debat. Mluví se hodně o Jardovi, ale hlavně bych vyzvedl tým, ve kterém fakt všichni makali. Role jsme si pak rozdali a fungovalo to. Vždycky jsem říkal, že jednou dá gól ten, podruhé tamten. Ukázalo se to v baráži. Když někdo góly nedával, tak naopak skákal do střel, bránil a udělal pro mančaft jiné věci. Postoupil jsem třikrát do extraligy a vyhrál tři tituly. Obojí řadím jako velký úspěch, ale musím říct, že postup do extraligy je daleko těžší než bitva o titul. Jsou v tom nervy a zodpovědnost a je to hrozně dlouhý. Klobouk dolů, že jsme to zvládli.“
Jak si užíváte oslavy, které vypukly v pátek večer s jistotou návratu mezi elitu?
(usmívá se) „Když byla jistota toho, že to máme, tak si myslím, že jsme oslavičku vzali zodpovědně. V pátek jsme to oslavili s kluky. Na rovinu říkám, že jsem to vzal zodpovědně... (s úsměvem přemýšlí) V sobotu jsem se z toho tak nějak dostával, abych byl připravený na poslední domácí zápas. Člověk chtěl podat nějaký výkon, aby to nebyla ostuda. Myslím, že se nám to povedlo, lidi to ocenili, bylo to prostě úžasný.“
Fanoušci postup ocenili tak, že na vás v noci v hojném počtu čekali před stadionem. Co jste na to říkal?
„Bylo to super. Přiznávám se, že jsem tam v tu chvíli nebyl, ale kluci říkali, že to bylo parádní. Myslím, že je to ukázka toho, jak nás celý rok podporovali, fandili nám, i když to třeba zrovna moc nešlo. Pořád za námi stáli. Byl jsem tady před šestnácti lety u postupu a byla úplně stejná euforie. Moc si toho vážím.“
Kladno do extraligy jste pomohl dostat, zahrál jste si po boku Jaromíra Jágra a Tomáše Plekance. Řekl byste, že nynější sezona splnila všechna vaše očekávání?
„Jasně. Sezona ale byla dlouhá a byly zápasy, kdy jsem na rovinu měl sto chutí se na to vykašlat, protože toho bylo dost v době, kdy ještě nehrál Jarda a Pleky tady ještě nebyl. Tlak byl taky trošku větší, ale semkli jsme se, zvládli jsme to, hráli jako tým a famózními výkony v play off a v baráži jsme to dotáhli. Že se nám to povedlo dva zápasy před koncem baráže, je jen ukázka toho, že máme sílu.“
Makat jako Vémola bych 20 let nedokázal
V základní části jste byl tahounem Rytířů a sbíral jeden bod za druhým. V baráži jste však dočkal pouze jedné asistence. Trápilo vás to?
„Netrápilo. Samozřejmě jsem hráč, který sem přišel, aby dělal body. Dařilo se mi to v základní části i v play off. Pak však prostě přišla baráž a karty byly nějak rozdané. Udělali jsme nějaké změny v sestavě a každý měl nějakou roli, kterou plnil. Já tu svojí měl taky zaměřenou trošku jinak. Měl jsem i nějaká zranění, takže jsem musel celé play off hrát jinak a nemohl jsem dělat to, co dělám na ledě normálně, to mě taky limitovalo. Výsledkem je ale postup do extraligy a nezáleží na tom, jestli máte bod, nebo rovnou dvacet. Uklidňoval mě fakt, že výborně hráli jiní kluci, brali body a vyhrávali jsme zápasy. To bylo asi nejdůležitější. Makal jsem na sto deset procent, abych byl platný pro tým jinak. Věřím tomu, že to bylo i vidět.“
Nešlo přehlédnout, jak jste na ledě bojoval a nic nevzdával. Motivoval vás k tomu zápasník a váš kamarád Karlos Vémola?
(směje se) „To ne, ale bavili jsme se o tom. Když pak vidíte tyhle lidi, kolik obětují tomu sportu... Třeba právě on v MMA pro Českou republiku udělal velký kus práce. Člověk přemýšlí trochu jinak, když ho vidí, co předvádí na trénincích a v zápasech. Mě tohle kolikrát taky nějak oslovilo a i v mém věku jsem rád, že jsem se pořád učil a doufám, že to pak budu moct předat dál, protože to jsou obrovské zkušenosti být u lidí jako Karlos, nebo Jarda. Pořád je to škola.“
Řekl byste, že jste si s českým Terminátorem navzájem něco předali?
„Nevím jistě, jestli si vzal on něco ode mě, to se musíte zeptat jeho. Prostě jsme spolu kolikrát řešili různé věci a bavili jsme se. Když vidím nějaké věci, které se mi líbí, tak se z nich snažím brát příklad a zrovna on některé ty věci má. Takže jsem se na to díval a i v tomhle věku se učil. Jsem za to rád.“
Můžete říct, co konkrétního jste se naučil?
„Zřejmě něco o síle vůle. Podle mého názoru tihle kluci trénují dvakrát třikrát víc než my a to jsem celý život makal. Takže taková vůle a respekt k tomu, co všechno tomu obětují. Člověka to uklidní v tom, aby neřešil nějaké maličkosti a věnoval se podstatným věcem.“
Absolvoval jste i trénink s Vémolou?
„Jo, to jsem jednou měl a chválil mě, že to není tak špatné. (usmívá se) Musím říct, že je to fakt makačka, opravdový dril. Opravdu bych to asi nedokázal dělat celých dvacet let, které jsem odehrál v hokeji. Tohle bych asi nevydržel. Klobouk dolů před těmito lidmi.“
Už jste rozhodnutý, jestli si ještě o rok prodloužíte kariéru?
(s úsměvem přemýšlí) Já jsem... abych pravdu řekl, neměl ani minutu čas nad tím nějak přemýšlet. Prostě se chci věnovat rodině, chci se věnovat malému. Člověk vždycky musí vidět nějakou motivaci, nebo mít nějaký cíl, alespoň tak to mám. Cíl jsem měl, udělal jsem pro to maximum. I když se to moc nezdá, tak člověk musí kolikrát dělat jiné věci, když chce být platný pro tým. V tuhle chvíli jsem žádnou nabídku nedostal ještě nikde. (usmívá se) Ani nad tím nepřemýšlím. Chci si to teď taky užít a vrátit to rodině, protože jsem se hodně věnoval hokeji, aby se nám to povedlo. Celé rodině patří velké díky.“
Necháváte to tedy otevřené?
„Nechci říkat tak nebo jinak. Extraligu už hrát můžu. Dohoda, kterou jsem měl v Boleslavi, už vypršela. Nyní je na to strašně brzo a... Fakt jsem nad tím ještě nepřemýšlel. Je to tak, že když by člověk chtěl pokračovat, musí se na extraligu připravit možná až dvakrát tolik, než na první ligu. Stojí to víc času a víc profesionalismu. Teď si opravdu nejsem jistý, jestli jsem schopný tohle v sobě ještě nastavit, abych byl platným článkem pro tým.“
Bude záležet i na tom, jestli se rozhodne Jágr pokračovat a bude chtít i vás?
„Ne, to už ani ne. Jsem strašně rád, že jsem tady na Kladně byl a povedl se nám postup. Mám radost z toho, že jsme si s Jardou zahráli a byli spolu v kabině, ať už je to jakkoliv. V mládí to byl můj vzor, můj idol a nyní jsme to zvládli, postoupili jsme do extraligy. To, co jsem chtěl splnit, jsem splnil. Už to není jen o mně, ale úplně o jiných věcech. Když to řeknu blbě, už si taky nemám co dokazovat. Jsou důležitější věci.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
