Hradecký stadion je místo, kde útočníkovi Aleši Jerglovi málem skončila hokejová kariéra. V lednu 2018 ho řízla smolně do tváře brusle Lukáše Vopelky. „Blbá náhoda. Hlavní je, že vidím,“ říká dnes už jako posila Mountfieldu. V minulé sezoně vyletěl v Olomouci mezi horké extraligové zboží, na nabídku z východu Čech kývl i díky konzultacím s veteránem Zbyňkem Irglem.
Měl výbornou sezonu, v Olomouci nastřílel Aleš Jergl čtrnáct gólů, v klubu byl druhý za Zbyňkem Irglem. Objevil se i na radaru reprezentačních trenérů, ale pozvánku zatím neobdržel. Hradec pro něj může být dalším krokem v kariéře. Mountfield hraje rychlý a útočný hokej, má ambice, přesně sem může pětadvacetiletý útočník dokonale zapadnout. A taky vyletět ještě výš? Může být.
Potřeboval jste po letech na Hané už změnit vzduch?
„Asi se to tak brát dá. V Olomouci jsem byl už dlouho, od mladšího dorostu. Řekl jsem si, že by už nějaká změna nebyla špatná, tím spíš, když se mi sezona docela povedla. Třeba se v Hradci posunu zase o krůček dál. Chtěl jsem si vyzkoušet nové prostředí.“
Ze kterého znáte zatím velmi dobře hlavně nemocnici...
(usměje se) „No jo, rok 2018 a brusle, co mě nešťastnou náhodou trefila do obličeje. Už na to ale nemyslím, i když to zase tak dávno není. Byla to jen shoda náhod, stalo se. Všechno dopadlo ještě dobře.“
Jen základní poznatek o Hradci asi byl, že hráči mají hodně ostré hrany, ne?
„Dobře tady brousí brusle. (usměje se) Vím, že jsem měl tenkrát docela dlouhé střídání a mohl kotouč odhodit dřív. Chtěl jsem ho zavézt až za červenou čáru. Zrovna se tam ale srazili dva hráči a jednomu vyletěla brusle. Prostě blbá náhoda. Hlavní je, že vidím.“
Byly to nejtěžší chvíle kariéry?
„Nejspíš jo. Chyběl centimetr, možná i méně a byl jsem bez oka. Klíčové je, že všechno dopadlo dobře. Zranění k hokeji patří, někdy je to prkotina, jindy vážnější věc. Teď je to už pryč, nic nezměním, na obličeji mám jen jizvu. Pro mě je zásadní, že to nemělo nějak fatální důsledky.“
Rozumím. Tak pojďme k té nejlepší fázi kariéry. Byla to minulá sezona, kdy jste vystřelil mezi hráče, o kterých se hodně mluví?
„Nechci říkat, že bych k hokeji přistoupil nějak jinak, to zase ne. Ale všechno se sešlo, dařilo se, padaly góly, dostal jsem víc času na ledě. To byla asi hlavní věc, od které se všechno odrazilo. Když máte minuty, odrazí se to v tom, že si víc věříte, chodíte na přesilovky.“
S talentem u vás nikdy nebyl problém. Potřeboval jste jen prostor?
„Když jsem hrál před dvěma lety v Jihlavě první ligu, taky jsem byl pod tlakem, že mám čas na ledě a za něj musíte týmu i něčím přispět. A musím říct, že někdy je to takhle lepší, když se s tím musíte porvat, hodí na vás zodpovědnost, než když jste schovaní v davu a chodíte se třetí, čtvrtou lajnou.“
Jaké teď vlastně jsou vzpomínky na olomoucký zázrak z minulé sezony, kdy jste se tahali s Plzní o postup do semifinále až do sedmého zápasu?
„Tam jsme právě trochu zaspali, už v 11. minutě jsme prohrávali 0:3. Ale celou sezonu jsme odváděli super práci, měli výborný kolektiv i trenéry. Žádnou špínu bych na Olomouc nikdy nehodil, všechno bylo parádní. Jenom jsem opravdu už potřeboval změnu, musíte toho vyzkoušet víc. Buď vás změna nakopne, nebo vás shodí dozadu. Ukáže až sezona.“
Všechno parádní? Lidi si z vás často dělali legraci kvůli zastaralému stadionu. Radek Smoleňák jednou prohlásil, že ho tam pojede v létě natírat. Už odjel?
(usmívá se) „Ne ne. Ale mně se ten zimák líbí. Neřeším, jak vypadá. Jasně, můžete mít i nějaký luxus, ale stejně záleží na vás, jaký hrajete hokej.“
A není právě tohle klíčový olomoucký tmel? Trochu partyzánské podmínky, třeba i díky nim všichni drží víc pospolu...
„Rok od roku se to tam ale zlepšovalo. Opravovaly se šatny, vířivky na regeneraci přibyly. Pokud to nějak tak půjde i dál, třeba se postaví i nový zimák. (usměje se) Hokej tam patří, lidí chodí v Olomouci dost.“
Nebude zvláštní hrát najednou proti ní?
„Bude. A dost. Kluky znám dlouho, kádr se nikdy moc neměnil. Bude to zajímavé. Před zápasem a po něm můžeme být kamarádi dál, ale v zápase si nic nedarujeme. A je taky fakt, že Hradec byl pro nás snad nejtěžší soupeř. Moc jsme ho neporáželi, v minulé sezoně jenom jednou. Už bych se nezlobil, kdybychom u toho zůstali i dál.“
Hradecký trenér Tomáš Martinec má rád hodně rychlý hokej. Těšíte se na ten cvrkot v praxi?
„Hodně, mám rád bruslivý hokej. Těším se na tenhle styl a líbí se mi, jakým způsobem tady hrají.“
Byl třeba i tohle důvod, proč jste kývl na nabídku?
„Jeden z důvodů určitě. Radši hraju hokej hodně v pohybu, dopředu, to mi sedí víc než hrát zataženě zezadu. Nabídek jsem měl víc, ale po domluvě s agentem a ještě po radách od Zbyni Irgla mi z toho vyšel Hradec.“
Zbyněk Irgl byl váš poradce?
„Prošel si toho hodně, má velké zkušenosti. Ptal jsem se ho, co si myslí on, jaký klub by pro mě byl nejideálnější. Shodli jsme se, že Hradec.“
Reprezentační trenéři vás v minulé sezoně sledovali, ale pozvánka žádná nepřišla. Je i tohle motivace?
„Je strašně moc kluků, kteří o reprezentaci usilují. Kdyby třeba po mistrovství přišla pozvánka na nějaký letní kemp, jel bych moc rád. Rád bych se naučil zase něco nového.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
