Hradecký válečník Dragoun o své roli i zranění: Hraju tak, že to občas odnesu | iSport.cz
Pavel Ryšavý
23. července 2019 • 20:00

Hradecký válečník Dragoun o své roli i zranění: Hraju tak, že to občas odnesu

TOP VIDEA
Fenomén Rudej Fanda: Jak dlouho už fandí Spartě? A co na to slávisti? Fenomén Rudej Fanda: Jak dlouho už fandí Spartě? A co na to slávisti?
LIGA NARUBY: pokropený reportér na Letné a minecraft v Teplicích LIGA NARUBY: pokropený reportér na Letné a minecraft v Teplicích
VŠECHNA VIDEA ZDE

Patří mezi nejpodceňovanější útočníky extraligy. Ale pokud Michala Dragouna správně využijete? Je z něj extrémně důležitý hráč. Defenzivní centr mluvil pro iSport.cz o své roli v Hradci i vážném zranění kolene, ze kterého se teď dostává zpátky. „Úplně dobré to nebylo,“ komentoval první trénink na ledě. Zase ale bude hrát na hraně, bránit jak vzteklý pes. Protože v tom je silný.



Bylo těžké si po diagnóze o přetrženém vazu v koleni srovnat hlavu, že vás bude čekat náročná cesta zpátky?
„V hlavě to těžké nebylo. Hned od začátku jsem věděl, že se chci vrátit a udělám proto všechno. Operace se naštěstí povedla a doktor Vícha odvedl super práci. Teď to vypadá, že je všechno dobrý. Na druhou stranu, v mém věku není sranda do toho skočit zase zpátky. Kondici mám, připravený jsem. Teď jde o to, aby koleno dobře fungovalo na ledě. A na prvním tréninku to dobrý nebylo.“

Cítíte bolest?
„To ne, spíš cítím, jak koleno ještě není připraveno na takovou zátěž.“

Je potřeba víc teď poslouchat svoje tělo?
„Nic neuspěchám, to vím. Jen koleno reaguje trochu jinak. Mám tam velkou ortézu, takže koleno není tak ohebný, jak bývávalo. Na ledě je to jiný pohyb než na kole a v posilovně, takže to bude zase trochu delší, nějaký čas to ještě zabere, ale zvládnu to. Hokejový výpadek byl dlouhý, nejde o pár měsíců, byl jsem mimo půl roku, to je dost.“

Právě. Zranění navíc přišlo před play off, Hradec byl v laufu, vy jste měl důležitou roli v týmu. Byl jste hodně naštvaný, proč zrovna teď?
„Naštvaný jsem byl asi jen chvilku. Pak totiž první zprávy, které jsem měl, nevypadaly vůbec dobře. V první chvíli jsem se bál, že to bude velká operace a říkal si, jestli se vůbec budu moc vrátit. Ale znovu, doktor Vícha odvedl skvělou práci.“

Hned se mluvilo o přetrženém zkříženém vazu. Co byla ta horší varianta?
„Je víc variant, může se přetrhnout úplně, že se nedá přišít zpátky. Když se vám urve úplně u kosti, to jsou velké průsery. Magnetická rezonance pak nakonec ukázala, že to není tak zlé. Tak jsem měl lepší pocit, začal se dívat spíš dopředu, jak mě pan doktor odoperuje, začnu jezdit na kole a nachystám se na sezonu. Hned na sále jsem dostal informaci, že je to dobrý a dá se to přichytit.“

Jste hokejista, který hraje hodně fyzický hokej, jde na hranu. Naučil jste se žít s vědomím, že k takovému stylu zranění zkrátka patří a tělo je opotřebovanější?
„Jo. Kdybych hrál jinak, asi bych už dávno v extralize nebyl. Jdu nějakým problémům asi naproti tím, jak hraju. Ale jinak to neumím. Nějak jsem se s tím smířil, že to občas odnesu. Pokud se můžu vrátit zpátky, je to vždycky dobrá varianta.“

Přijde mi, že až teď, daleko po třicítce, jste v extralize pevně zakotven. Máte svoje stabilní místo, důležitou roli v silném týmu. Proč to trvalo tak dlouho?
„Je pravda, že styl hokeje se trochu mění. Když jsem byl mladší a hrál na Spartě, byl hokej jiný, asi mi to úplně nevyhovovalo. A strašně je to o trenérech. Pokud dokáže odhadnout, jakou roli hráč potřebuje a opravdu mu ji dá, cítíte se dobře. Je hodně znát, když trenér chce využít vašeho potenciálu, nebo dostanete úlohu, která vám úplně nesedí, máte pokyny, které plnit třeba nedokážete. Jsem rád, že v Hradci trenéři vědí, jaký jsem hráč. Dávají mi tady prostor při situacích, do kterých se hodím.“

Roli vám ušili Václav Sýkora s Pavlem Hynkem. Pomohla sparťanská minulost, že vás znali a vzpomněli si na vás?
„Určitě. I když je paradox, že pod panem Sýkorou jsem ve Spartě neodehrál žádný zápas a odešel hned od první ligy. Pod Pavlem Hynkem jsem zase neprožil úplně dobrou sezonu v Ústí nad Labem. Pak se můj hokejový vývoj nějak změnil a oni tady takového hráče potřebovali. A jsem tady už čtvrtý rok.“

Přišel jste ve chvíli, kdy Slavia měla v první lize dluhy, kabina stávkovala... Napadlo vás někdy, že kdyby váš tehdejší klub neměl potíže, třeba byste dál byl prvoligový hráč?
„Možný to je. Šel jsem do Slavie po stříbrné sezoně se Spartou v roce 2016. Kývl jsem tenkrát na tu nabídku, že věděli, jaký jsem hráč, cenili si toho a trenéři mě chtěli. Proto jsem radši šel v té době do nižší soutěže, než abych hrál extraligu někde jinde, kde bych neměl důvěru.“

To jste před Hradcem musel mít asi respekt, ne?
„Strašně jsem se toho nejdřív bál. Říkal jsem si, že budu 150 kilometrů od domova a navíc zase budu pendlovat mezi první ligou a extraligou. Ale trenéři mi právě volali, uklidnili, že přesně tenhle styl, který mi sedí, po mně budou chtít. Proto jsem kývl, že půjdu.“

A je z toho čtvrtá sezona v klubu, který má každý rok medailové ambice. Je to odměna, že jste vydržel a nevsadil nikdy na pohodlí, neubral na ledě z práce?
„Odměna asi ne. Spíš to beru jako pochopení mého stylu od trenérů i vedení. Toho si moc vážím. Odměna přijde, když dám občas gól a pochválí mě doma manželka a děti. (usměje se) Už jsem si zvykl, že nejsem tolik vidět. Jsem tady na černou práci.“

Jste muž, který umí dávat krásné góly, když na to přijde. Pamatujete, jak jste v minulé sezoně zničil Třinec? Výhra 4:2, vy dvě trefy, jedna nahrávka... Byl to váš zápas.
„Někdy se to povede, o to je sladší, že dal Dragy góla.“ (směje se)

Dřív se o vás říkalo, že jste dobrý střelec.
„Samozřejmě bych rád dával mnohem víc gólů. Ale jsem s tím smířený, že moje role je jiná. Už si nebudu hrát na něco jiného.“

Naplno jste se vžil do role bojovníka, ve které chcete být silný?
„Ano, přesně tak to beru. Moje úloha je práce pro tým. Jsem s tím smířený. Nejdu do zápasu, jak budu dávat žabičky přes celé hřiště. Jdu tam proto, abych týmu pomohl prací.“

 


Články odjinud


Články odjinud