Bartošákův příběh: tragéd v útoku, domácí násilí i špatná životospráva
Vzlety a pády. Euforie z týmových a individuálních úspěchů, frustrace z úletů, které mu sebraly šance na ještě větší kariéru. Jako by pro brankáře Patrika Bartošáka neexistovalo nic mezi. Reprezentační gólman, jednička úřadujících mistrů, přerušil kvůli problémům s psychikou i alkoholem kariéru. Jaký je jeho příběh?
Na jedné straně tituly, poháry a ceny pro nejlepší brankáře. Na druhé problémy s životosprávou a obvinění z domácího násilí. Patrik Bartošák sice na první pohled působí jako absolutní pohodář a sebevědomý extrovert, kterého nemůže nic rozházet. Ale pochybnosti a boj s myšlenkami typu „co by kdyby“ ani dřív neskrýval. „Jsou momenty, kdy si říkám: ty jo, teď jsem mohl být v NHL i já,“ líčil například po první pozvánce do národního týmu v roce 2017. „Snažím se to úplně vyblokovat, protože kdybych měl přemýšlet, jestli mi zámoří chybí a kde jsem mohl být a podobně, tak bych si sám vyžral mozek z hlavy.“
Na internátu bys zvlčil
Bartošák začínal s hokejem v rodné Kopřivnici. Stejně jako jeho strýc Radek Bonk a starší bratr René v útoku. „Hrál jsem za starší a byl jsem suverénně nejhorší,“ popisoval v rozhovoru pro Sport. „Myslím, že i naši už kolikrát uvažovali, že mě dají na jiný sport, protože jsem byl fakt tragéd. Ale strašně se mi líbilo, jak gólmani chytají puky do lapačky. Chtěl jsem si to taky zkusit.“
Zkusil. Ale i začátky v bráně byly těžké. „Pořád si pamatuju, jak jsem po třinácti gólech odjížděl z brány s brekem. Na starém Ledňáčku proteklo slz! A taky to na začátku hrozně bolelo. Jako děcko jsem se puku hodně bál. Byla to zásluha rodičů a dědy, který nás trénoval, že mě u hokeje udrželi.“
Bartošák nezastírá, že povahou byl odmalička hodně výbušný. Na mistrovství republiky staršího dorostu například seřval čárového rozhodčího a obvinil ho z korupce. „Já jsem na ledě nervák, trochu jsem po čárovém vyjel a zeptal jsem
