Devět výher v řadě, Bílí Tygři nemají dost. Poradili si i s Kometou (3:2), i když hosté hrozili z brejků. Lukáš Krenželok zažil všechny poslední úspěšné liberecké roky, pamatuje si i obě série proti partě Libora Zábranského. „Časem jsme se s Kometou naučili hrát. Musíte si dávat pozor, i když máte optický tlak, ujedou vám. Nejde jen válcovat a válcovat,“ vzpomínal 36letý útočník na vzájemnou finálovou sérii v roce 2017, kdy Severočeši prohráli jednoznačně 0:4 na zápasy.
Devátá výhra v řadě. Dobře se výčet poslouchá, že?
„To určitě, šli jsme vyhrát a vyhráli jsme. Hosté měli brejky, ale jinak jsme drželi nad průběhem utkání kontrolu. Hráli jsme v brněnském pásmu, ale strašně málo jsme se tlačili ke střelám. Kometa stáhne hru před bránu, my se naopak točíme okolo. Vypadá to sice jako tlak, ale šancí není zase tolik. Každopádně přišlo mi, že jsme na konci měli víc sil. Tři body bereme a jsme za ně rádi.“
Nebere právě tlak v útočném pásmu, který proti Kometě máte skoro už tradičně, dost sil?
„Vrátím se do finále 2017. Tehdy jsme dostali od Komety 0:4 na zápasy. Tlačili jsme je a trenér Filip Pešán sice říkal, že jsme odešli fyzicky, ale my tlačili a tlačili… Jenže pak nám protihráči ujížděli a dávali góly. Musíte si na Brno dávat pozor. Jak s nimi hrajeme častěji, hlídáme si je. Jsme opatrnější než kdysi, dřív jsme chtěli jen válcovat a válcovat. Pokud ale válcujete, soupeř vás trestá z brejků.“
Zareagovali jste hrou s jistou obranou.
„Když se podíváte, Kometa hraje v obranném pásmu jednoduše. Obránce vezmu puk a kolikrát ani nechce rozehrávat, jen ho omete o mantinel. Už nenapadáme ve třech, nenecháváme se tak snadno obehrát a nedovolujeme jim tolik brejků. Spíš čekáme a nenabízíme soupeři tolik prostoru.“
Vítězná série pokračuje hlavně díky zjednodušení hry, že?
„Přesně, ze začátku padalo spoustu gólů, hodně jsme jich i dostávali. Nyní zrychlujeme hru, Hrášek (Dominik Hrachovina) nechytí ani jeden puk, všechno rozehrává. Nezdržujeme hru. Vždycky, když hrajete proti týmu, který hned otáčí hru, máte problém. To je naše kouzlo. Bojujeme, hrajeme jednoduše a sem tam nám spadne do brány nějaká střela.“
A najednou dostáváte daleko méně branek.
„Ono se nehraje ani moc u nás v pásmu. Snažíme se jednoduše dostat puk pryč a pak s ním hrát. Když jsme ze začátku sezony vyhrávali, často jsme vraceli kotouče zpátky do obranného pásma. Občas vám ale přihrávka uskočí a udělá se chyba. Kvůli tomu nás pak soupeři mleli v pásmu a byli jsme unavenější.“
Možná trochu pomohla i pětizápasová krize, ne? Uvědomili jste si, že je potřeba hru změnit?
„Určitě, krize je vždycky k něčemu dobrá, byla navíc na začátku sezony. Sice jsme ztratili body, ale ve smyslu práce celé organizace… Museli jsme si to akorát říct. V Liberci jsou samozřejmě tlaky na vítězství, ale není to takové jako jinde. Každý se chce zlepšovat, nenadáváme si, když někdo udělá chybu. V klubu je vážně radost hrát vzhledem k tomu, jak se v klubu pracuje. Ještě když přichází výsledky, je to úplně super.“
To zní, jako kdybyste nikde lepší prostředí nezažil. Je to tak?
„Je, což říkám upřímně. V Liberci se trénuje, aby se vyhrávalo. Některé mančafty, které jsou v tabulce dole, trénují jako blázni a přijde mi, že pak nemají sílu na zápasy. U nás je to prostě jinak. Trénujeme, abychom měli právě v utkáních maximální kondici, což je přesně vítězný recept.“
V čem je to u Bílých Tygrů jiné oproti předchozím klubům, kterými jste prošel?
„Ve všem, opravdu mi to tak přijde. Podmínky, které máme, trenéři, kteří nám jsou k dispozici… Pracuje se na tom, aby každý podával co nejlepší výkon. Trenéři chtějí posouvat dopředu celý tým, hráči si váží toho, že mohou být zrovna v Liberci. Chceme vyhrávat, hokej nás baví a je to bomba.“
Navíc jste zažil nejúspěšnější období klubu v historii.
„Jsem v Liberci šest sezon a skoro pokaždé jsme končili medailemi. Jednu sezonu jsme se plácali ve čtvrtfinále, ale šlo o ročník po dvou finálových sériích za sebou. Možná nám trochu chyběly kvůli kratší letní přípravě síly. Jinak jsme hráli pořád nahoře, vážíme si toho a nejsme lajdáci, abychom si říkali, že to půjde samo. Pořád je co zlepšovat. I když vyhráváme, ukazujeme si na videu chyby a pracujeme na nich.“
Z předchozích čtyř sezon jste třikrát základní část ovládli, teď jste druzí za Spartou. Jak se povede hrát tak vysoko proti obměněným soupeřům a kádrům?
„Dá se říct, že hrajeme stabilní hokej. Pořád stejný. Chceme soupeřům dělat každý zápas problémy, nemáme tak velké výkyvy. Nestane se, že vyhrajeme devětkrát a jsme uspokojení. Víme, že hned další zápas bude hodně těžký. Přijde mi, že se na nás soupeři vyhecují. Máme to v tomto ohledu složitější. Ale počítáme s tím a pořád jedeme nadoraz.“
A uspokojení nepřijde ani po devíti výhrách?
„Ne, protože jakmile člověk jenom trochu přestane, hned se vše otočí a pak jsou z toho problémy. Když se na něco vyprdnete, přijde pak třeba pětizápasová krize. A najednou to nejde jen tak nakopnout. Myslíte si, že vše půjde v zápase samo, ale dostanou se góly… Hokej je těžký. Nějaký rok už ho hraju a velkou roli hraje psychika.“
Přichází s věkem i lepší psychická odolnost?
„Nevím, určitě to mám lehčí než mladší kluci, ale oni zase mají velké štěstí, že jsou zrovna v Liberci. Když udělají chybu, ukáže se jim na videu, nikdo je ale za ní nedeptá. Kdysi se to tak dělalo, říkalo se, že nemůžeš hrát. V Liberci jsou věci jinak, mladí se podporují a oni si pak i o to víc váží, že jsou zrovna tady. Musím říct, že máme šikovné kluky… Ale co se týče mě, vím, že se dá vyhrávat jen poctivou prací. Když se někdo na něco vyse*e, tak tým my, staří, seřveme. Řekneme si, co a jak, pak zase jdeme na led jako jeden tým. Prostě šlapeme.“
Mladí se nebojí hrát s pukem také díky vám zkušenějším, že? Když je nekáráte, nemají strach z chyb.
„Je, je to u nás pěkně nastavené. Není to určitě tak, že bychom někomu nadávali, když se nezadaří. Za mých mladých let se to tak dělalo, teď jsou mladí součást týmu a pomáháme si.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
