Divoká hradecká jízda bavila tribuny. Dost. Stop. Kouč Vladimír Růžička po svém nástupu řekl, že tohle stačí. Ale prudké výsledkové zlepšení nepřišlo. Spíš naopak. Mountfield najel na pětizápasovou šňůru porážek. Posun přichází až časem. Hradec přestává dostávat góly, víc vyniká přínos brankáře Marka Mazance. Drhne to ale vepředu, což je pořád zásadní problém. „Kdybychom přestali být impotentní a začali žrát Clavin, asi by to bylo lepší,“ po svém vypálil kapitán Radek Smoleňák.
Výhradně podle not Vladimíra Růžičky se v Hradci jede od poslední reprezentační přestávky. Efekt? Brzděte. Přichází postupně. Útočný hokej zmizel, riziko taky. Vidíte, jak se tým snaží naučit nový systém, což místy skřípalo. Už ale neplatí, že dopředu se jezdí v co největším počtu hráčů, kteří se drží blízko u sebe. Pokud je puk 50 na 50, má následovat otočka zpět. To je Růžičkův styl, se kterým chce být v Hradci úspěšný.
„Máme jasný úkol, hlavně nedostávat góly, hrát zodpovědně do obrany a být trpěliví. Šance pak přijdou,“ komentuje hradecký hokej brankář Marek Mazanec. Hlavním pokrokem je, že puků v jeho síti výrazně ubylo. Od reprezentační pauzy odehrál Mountfield (i s Ligou mistrů) devět zápasů, pouze dvakrát se stalo, že by inkasoval víc gólů než dva. Tohle je počet, na který se dá vyhrávat. Tady je problém nejspíš vyřešen, změna se dostavila. Dál pálí ale útočná fáze.
„Kdybychom tak přestali být impotentní vepředu a začali žrát nějaký Clavin nebo něco, tak by to snad mohlo být lepší. Už jsme fakt přemýšleli, že to snad zkusíme,“ zazubil se po posledním zápase Ligy mistrů s Zugem (1:1) Radek Smoleňák. Tam to byl ve třetí třetině nejlepší Hradec pod vedením Vladimíra Růžičky. Dobře se hýbal, zodpovědně bránil. Jenom nedával góly.
„Hokejky mám v záchodě furt a nic,“ usmál se Smoleňák. On je přitom efektivnější než v minulé sezoně, má větší gólový průměr na zápas i vyšší počet střel. Jenže celkově dává Hradec gólů málo. „Nejsme extra šikovní vepředu, šancí máme mraky. Důležitý je, že se do nich dostáváme. Měli jsme taky období, kdy jsme šance neměli, a to je teprve peklo. Je to o tom, abychom se párkrát trefili. Pomůže nám navíc každá výhra. Čím častěji uděláme body, tím víc se vám uvolní hlava, všechno se vším souvisí,“ říká Smoleňák.
Poslední výsledky jsou něco, co Hradec může posunout dál. V prodloužení vyhrál v Karlových Varech, přetlačil Olomouc, uhrál remízu 1:1 s Zugem. Hodně vidět jsou defenzivní typy, kterým vyhovuje, že se přestalo létat. Najednou je dominantní třeba Richard Nedomlel, několikrát během zápasu vyroste z ledu sloup a bruslař v jiném dresu se o něj rozmlátí. Utažený defenzivní systém, ve kterém se má bránit od středního pásma, svědčí i brankáři.
Najednou je z Mazance silná jednička, která tým drží. Důvodem není, že by na něj šlo výrazně méně střel, jen ubylo těžce řešitelných situací. „Chytá se líp, protože se všichni kluci vracejí a tolik nás už soupeři nepřečíslují. Dřív jsme toho druhého sedm minut mleli v pásmu, pak nám jednou ujeli... Na mě celou dobu prakticky žádná střela nešla,“ popisuje Mazanec. Brejk musel chytit. A když ne? Vypadal, že nechytí ani rýmu. Čísla měl špatná, jeho práce byla hodně zkreslená.
Teď má kolem sebe tým, který řeší problémy. „Hrajeme dozadu lépe, bez debat. Ale pořád platí, že kdybychom Maziho neměli, zápasy by byly ještě složitější. Když všech pět lidí dělá do detailů věci, které máme namalované, a jedeme podle našeho mustru, soupeři proti nám těžko něco mají. Šance přijde, když někomu prdne kontrolka v palici, v tu chvíli nás drží Mazi,“ chválí gólmana Smoleňák. Proto taky dodává, že musí být on a kolegové vepředu produktivnější.
„Nemůžeme si myslet, že nás bude držet až do dubna. Doufat v to, že nás bude tahat do konce sezony, je hodně bláznivé. Musíme se dát dohromady i my, ať mu dáme taky pár zápasů odpočinout, dát někomu osm fíků a jít domů.“
To se právě Hradci nedaří. Chybí i góly střelecké mašiny z minulé sezony Tomáše Vincoura, což je vidět i ve statistice. Střeleckou aktivitu má zhruba stejnou jako v posledním ročníku, jenže není tak efektivní. Problémem Mountfieldu není se do tutovky dostat. Problémem je, že chybí minimálně jeden kreativní centr plus koncovka.
„Lidi nám radí, abychom trénovali střelbu. Je to hrozně hezký, děláme to. Jenže tohle je věc, ze které se musíme dostat sami,“ uvědomuje si Smoleňák. Hradec se dal Růžičkovou cestou přísnější defenzivy, postupně ji musí dostat víc a víc pod kůži, aby hráč nepřemýšlel, jestli náhodou nemá být o metr vlevo. Automatika přichází postupně, i proto haprují výsledky. Pořád se sem tam díra vzadu objeví, ale je jich výrazně méně, než když po listopadové porážce s Třincem trenér Růžička hartusil, že tým není zodpovědný.
„Jsou góly, když vás někdo vyšachuje do prázdné. Dobrý, soupeř to udělal parádně. Jenže pak máme pořád úlety typu gólu s Zugem, kdy někdo mezi námi projede. To vám může stát v bráně Mickey Mouse a je to jedno. Mazi nás poslední dva měsíce drží nad vodou,“ doplňuje Smoleňák. Nyní je Hradec osmý, na šestou Kometu, tedy na čtvrtfinálovou pozici, ztrácí šest bodů, ale má ještě zápas navíc. Na druhou stranu Růžička hned po nástupu hlásil, že hokej se hraje až v březnu. Až v play off se ukáže, co platí.
Před rokem ofenzivní Hradec zařízla přísně defenzivní Kometa. Teď Mountfield chce chystat taky svoji pevnost.
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
