Varování: Čechům se vymstily návyky z domácí ligy, horní čtyřka byla výrazně odskočená
KOMENTÁŘ MIROSLAVA HORÁKA | Z výsledkových listin posledních tří mistrovství světa dvacítek svítí tři medaile, jedna stříbrná a dvě bronzové. Potlesk sklízela i osmnáctka za dva sympatické finálové odpory na Hlinka Gretzky Cupu, jenž je svou úrovní příbuzný pozdějšímu jarnímu šampionátu. Na posledním HGC Češi předvedli snahu a zaujetí, zarazila však nepříjemně absence předvedených dovedností. Ty naopak ve velkém nabízela nejsilnější čtyřka. A to opakovaně.
Týmy Kanady, USA, Švédska a Finska předvedly mnohem zajímavější podívanou než spodní polovina, což je pro zdejší prostředí varující. A jde o další důležitý signál, který nejde přehlédnout a nad nímž není možné mávnout rukou ve stylu, že šlo o slabší ročník a tak. A že za rok bude lépe.
Ladislav Šmíd, jenž má zámořský život i hokej pod kůží, to dle mého popsal přesně a trefně. Hráčům se na turnaji vymstily špatné návyky z domácí nejvyšší soutěže, kde ti nejlepší mají na všechno spoustu času a až příliš volna od fyzické dotěrnosti soupeře.
Ti nejšikovnější se po zásluze ocitnou v reprezentaci, jenže v Brně tvrdě narazili. Zjistili totiž, že proti světové špičce nestačí, natož aby dominovali. Finsko 1:4 a Kanada 0:5 budiž jednoznačným vysvědčením.
V klíčových dovednostech Čechů v porovnání se Seveřany a hráči zpoza oceánu byl vidět enormní rozdíl. Soupeři zvládají i ve velké rychlosti věci, na které mají tuzemští majitelé talentu čas v domácí soutěži, nikoli v mezinárodní konfrontaci.
Proto často marně krotí neposedný puk, proto nedokážou ohrozit branku soupeře ranou z první, ale kotouč si musí nejprve zpracovat, proto i pozdě dorazí k dorážce, kde je ve výhodě protivník. Zkrátka, než Češi zorganizují vše potřebné, drahocenný prostor pro skórování je fuč. Nehledě na to, že narážíte na schopnější obránce, kteří si vás daleko lépe načtou a „najedou“, než jste zvyklí z české ligy. Co je zarážející a opakuje se: před rokem nebyl mezi hráči tohoto ročníku až tak výrazný rozdíl, jako je tomu nyní.
Nyní vyrazí spousta junáků do zámoří, kde je čeká velká škola pro otrlé a silné osobnosti. Větší kvapík, menší kluziště, mnohem výraznější nároky na hokejové schopnosti. Někteří to dají, budou mít kliku na tým, spoluhráče i vedení, takže jejich psychická odolnost a s tím související sebedůvěra půjde nahoru, u jiných naopak dolů. Zůstane jim v rukách ořech, který nerozlousknou.
Taková je realita, v kanadském prostředí vám dají šanci, ale nemažou se s vámi, pokud štěstí nepůjdete důsledně a vytrvale naproti. Přežijí jen nejsilnější. Zároveň odvážné teenagery chápete, chtějí dát sami sobě šanci na lepší život. Hokejový i ten obyčejný.
