Šidlík se brání: Miliony pod polštářem nemám, výpověď nebyla spravedlivá
Před dvěma lety se obránce Petr Šidlík (26) společně s rodiči složil na tabulkové odstupné, aby se vykoupil z prvoligové Jihlavy a dostal se do Vítkovic. Za vlastní hráčská práva zaplatil dohromady 1,2 milionu korun, úvěr dodnes splácí. I proto se ozval proti předčasné výpovědi smlouvy, kterou v polovině března dostal v hradeckém Mountfieldu společně s Oskarsem Cibulskisem, Oscarem Eklundem, Tomášem Linhartem a Lukášem Žejdlem. Šidlík se přes Českou asociaci hokejistů obrátil na smírčí komisi Českého hokeje. A ta rozhodla o neplatnosti výpovědi.
Miroslav Schön, šéf hradeckého Mountfieldu, s rozhodnutím nesouhlasí. Říká, že žádného z hráčů neposlali na úřad práce. „Mám před sebou měsíční odměny dotyčných. 200 tisíc, 295 tisíc, 120 tisíc, 287 tisíc, 335 tisíc. Určitě to není o tom, že tihle hráči po našem zásahu museli jít na pracák,“ říkal Schön pro iSport.cz. Obránce Petr Šidlík namítá, miliony pod polštářem nemá. „Já jsem si třeba nějaké peníze musel půjčit, abych se v roce 2018 mohl vykoupit z Jihlavy za tabulkovou cenu,“ připomíná v rozhovoru pro iSport.cz. „Na pracák nás neposlal, ale z dlouhodobého hlediska... Peníze prostě chybí.“
Jak situaci ohledně předčasné výpovědi z Mountfieldu HK prožíváte?
„Je těžká pro všechny vzhledem k pandemii. Je to takové špatné období. Když sezona skončila předčasně a nemohla se dohrávat, vedení přemýšlelo, co dál a nám pěti dalo výpověď hned. Aniž bychom se bavili třeba o nějakém kompromisu nebo něčem takovém. V mých očích to nebylo spravedlivé, tak jsem se zkusil obrátit na hráčskou asociaci, na pana Libora Zbořila. Podali jsme návrh na smírčí komisi a v pondělí mi bylo oznámeno, že jsem to vyhrál a výpověď je neplatná. Nic víc k tomu nevím. Čekám, co to znamená. Jestli mi pokračuje smlouva na sto procent? To zatím nevím.“
Smlouva v Hradci Králové vám měla končit až 30. dubna, je to tak?
„Ano. A bylo mi řečeno, že se mnou dál nepočítají, tak sáhli k tomuto kroku.“
Žádná debata nebyla?
„Ne, jednostranná výpověď. Odkazovali se na nějaký článek ve smlouvě, že to byl zásah vyšší moci. To se mi nelíbilo, myslel jsem třeba, že dojdeme k nějakému kompromisu. Vím, že to je pro všechny těžké. Pro firmy, pro sponzory, pro kluby. Vím, že tým v téhle době nemá peníze, že to je těžké, ale na druhou stranu, my taky musíme z něčeho žít. A přijít o výplatu nebo o dvě, není dobré. Navíc, když hráč neví, co s ním vlastně bude do budoucna.“
Jak jste na předčasné ukončení smlouvy reagoval?
„Samozřejmě to bylo nepříjemné, proto jsem se obrátil na hráčskou asociaci a zkoušel jsem to nějakým způsobem řešit. Najít východisko, zjistit, jaké jsou vůbec možnosti. Pan Zbořil mi v tom hodně pomohl, vzal právní práci na sebe a dával mi informace. To bylo super. A povedlo se to.“
Smírčí komise rozhodla, že výpovědi jsou neplatné. Tušíte, co bude následovat?
„Vidím rozhodnutí smírčí komise a tam je napsáno, že to je bez možnosti odvolání. Mělo by to být platné. Nicméně mi pan Zbořil řekl, že mě bude dál informovat. Já teď mám jen rozhodnutí smírčí komise, co a jak bude dál, to dopodrobna nevím.“
Miroslav Schön, šéf Mounftieldu HK, s rozhodnutím smírčí komise nesouhlasí a chce se bránit soudní cestou. Četl jste jeho vyjádření?
„Ještě nečetl, je to možné. Jsem obeznámen se všemi strašáky. Pan Zbořil mi řekl pozitivní i negativní věci, které na tohle mohou mít dopad. Já do toho šel. Chápu, že doba je těžká, ale rozhodnutí klubu bylo jednostranné. Nebylo tam žádné východisko najít kompromis. Ten by podle mého nebyl od věci. Já neprosil o sto procent, ale odcházet s nulou? Sebrat měsíc a půl nebo dva měsíce výplaty mi nepřišlo fér. Jak to bude dál, opravdu nevím. Smírčí komisi jsem vyhrál, stála na mé straně, to je všechno, co teď vím. Nechci vyskakovat, dělat problémy. Opakuji, kdyby došlo ke kompromisu, neřeknu ani pumpička a nechám to být. Mám zdravý rozum, chápu, jaká je situace, sezona se nedohrála, my jsme zavření doma. Klub nemá příjem od diváků... Šlo jen o to, že mě naštvalo, že tam nebyla žádná domluva, kompromis, ale natvrdo jednostranná výpověď.“
Pan Schön také říká, že vás neposlal na pracák. Mluvil o měsíčních odměnách od 120 po 335 tisíc...
„Já jsem si nějaké peníze musel půjčit, abych se v roce 2018 mohl vykoupit z Jihlavy za tabulkovou cenu. Nežijeme bezdluhově. Někdo má rodinu, platí pojistky, sociální, daně... Tohle nás tlačí. Teď je období daní, mají se platit. Jestli má někdo pod polštářem miliony, tak O.K. Já to třeba nejsem. Mám povinnosti, co musím měsíčně platit. Na pracák nás neposlal, ale z dlouhodobého hlediska peníze prostě chybí.“
V roce 2018 jste se vykoupil z Jihlavy, s rodiči vás to stálo celkem 1,2 milionu korun. I proto jste se teď rozhodl bránit?
„Tak bránit... Je to těžké. Do hokeje jsem s našima investoval už hodně. Byl to náš svobodný krok, ale na druhou stranu nevidím důvod, proč bych tam měl nechávat další peníze. Člověk musí z něčeho žít. Mám hrát hokej do třiceti a pak odejít s holým zadkem? Když to řeknu na plnou pusu. A až pak začít vydělávat? Každý si chce našetřit, je to živobytí.“
Nelitujete zpětně, že jste za sebe zaplatil takové peníze, abyste mohl hrát extraligu ve Vítkovicích?
„Na to je ještě brzy. Tohle budu hodnotit až ve chvíli, kdy skončím kariéru a pověsím brusle na hřebík. Sednu si do křesla a budu přemítat, jestli to byl dobrý krok. Nebo nebyl. Teď je brzo. Nelituji toho, že jsem šel do Vítkovic, zažil jsem tam pěkný rok a půl. Tahle sezona nevyšla podle představ, ale potkal jsem tam spoustu kamarádů, vzpomínám rád. Je to sport, nic se nedá naplánovat. Momentálně toho určitě nelituji.“
Nějaké další angažmá se rýsuje?
„V Hradci mi bylo řečeno, že se mnou nepočítají a trh zatím stojí. Je to taková blbá doba. Všichni čekáme, až se to rozjede a uvidí se, co dál. Myslím, že spousta týmů vyčkává, nechtějí teď investovat do hráčů.“
Máte teď ještě chuť a motivaci makat a trénovat doma?
„Jo. Sezona byla letos těžká hlavně psychicky. První rok ve Vítkovicích (2018/19) se hrálo pěkně, bodovalo se. Teď jsme měli opačné starosti, to člověka vysává mentálně i fyzicky, potřeboval jsem si odpočinout. Ale vzhledem k tomu, že jsem pak řešil problémy i potom po sezoně v Hradci, tak jsem si moc neodpočinul. Fyzicky ano, ale psychicky to bylo těžší. Jsem s přítelkyní u rodičů na baráku v malé vesničce ve středních Čechách. Pracuju, pomáhám rodičům kolem domu s čím je potřeba. Oživím si občas i zednické práce, to je dobré.“
Aniž bych tedy chtěl něco přivolávat, neprošlapáváte si cestu k případnému dalšímu zaměstnání?
(zasměje se) „Doufám, že na zedničinu mám ještě čas. Hokej mě baví, chtěl bych si ještě zahrát. Snad to bude v pohodě. Čekám, co bude dál. Do konce dubna, když se takhle potvrdilo, že je výpověď neplatná, jsem vlastně vázaný smlouvou. Od května se uvidí, co a jak dál.“
