Sekeráš o ofenzivní jízdě i životě v Třinci: Kouří se z komínů? Máme práci | iSport.cz
Květoslav Šimek
30. dubna 2020 • 13:37

Sekeráš o ofenzivní jízdě i životě v Třinci: Kouří se z komínů? Máme práci

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Baník - Plzeň: Tohle mohla být geniální rozlučka! Baroš v samotném závěru mohl rozhodnout utkání
Sparta - Jablonec: Nádherný gól! Karabcova skvělá přihrávka a Hložkův gól patičkou, 1:0!
VŠECHNA VIDEA ZDE

Třinec: fabrika a hokej. „Vášeň pro hokej,“ upřesňuje slovenský obránce Lubomír Sekeráš (51), který patří mezi klubové legendy a nejvýraznější postavy Ocelářů. V Třinci byl od premiéry v extralize, odehrál tam celkem sedm sezona stále se drží na prvním místě historického bodování beků. Jeho dres už visí pod stropem Werk Areny. „Pro mě je tenhle klub jako rodina.“



Coby viceprezident Evropské univerzitní hokejové ligy Lubomír Sekeráš mnoho volného času nemá, ale na zápasy do Třince se několikrát do roka rád zastaví. S úsměvem říká, že pocity při prvním pohledu na město má takřka stejné, jako když tam v roce 1995 přijížděl z Trenčína poprvé.

„Vždycky jsme byli rádi, že se z komínů kouří. Tím pádem jsme měli práci. Lidi v železárnách i my všichni u hokeje.“ V rozhovoru pro iSport Premium mimo jiné vzpomíná i na stříbro z mistrovství světa 2000, které dohrával po „útěku“ z nemocnice a modlil se, aby si ho u mantinelu nenašel nekompromisní tvrďák Václav Varaďa.

Deník Sport dává dohromady sestavy snů. Kteří hráči by nechyběli ve vašem třineckém výběru?
„Určitě tam musí být Rišo Král, Jožo Daňo... Počkejte, musím zavzpomínat, kdo tam všechno byl. Těch hráčů bylo tolik! Ze současných určitě nebude chybět Martin Růžička, nejlepší střelec. No, budete to mít těžké, vybrat jen pár nejlepších za celou éru.“

Jak jste se vlastně dostal z Trenčína do Třince? Na Slovensku jste měl už dva tituly, kdežto Třinec byl v extralize začínající nováček.
„V první řadě mě chtěl trenér Lojzo Hadamczik. Dohodl se s Trenčínem, za to mu děkuji. Upřímně, nevěděl jsem, do čeho vlastně jdu, protože Třinec v těch letech rozhodně nebyla známá hokejová adresa. Ne jako teď. Zjišťoval jsem si, kde Třinec vlastně je. A zjistil jsem pouze to, že jde o malé městečko u polských hranic a jediné, co tam je – je velká fabrika. Třinecké železárny.“

Jaký byl váš první dojem?
„Vždycky jsme byli rádi, že se z komínů kouří. (usmívá se) Tím pádem jsme měli práci. Lidi v železárnách i my všichni u hokeje. Je to sice malé městečko, ale já jsem se tam cítil velmi dobře. Super atmosféra, super parta, výborní lidé. Já tam byl šťastný. Hokejově i civilně.“

Když vás každý hned pozná a nemáte se kam uklidit, má ovšem i svá negativa, ne?
„Jasně, ale byla jiná doba. Všechno bylo uvolněnější, kamarádštější. Nebyl problém si sednout s kýmkoliv a popovídat si, vypít pivko. Nebyly Facebooky, Twittery. Já s tím neměl problém.“

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium
Získejte neomezený přístup již od 1 Kč měsíčně

Chci předplatné Premium
Vstoupit do diskuse
0
52. kolo
Články odjinud


Články odjinud