Jestli se ještě někdy v Litvínově objeví dres s jeho jmenovkou a číslem 5, bude to pod střechou Hlinkova stadionu. Michal Trávníček končit ještě nechtěl, jenže musí. Za Litvínov válčil 21 sezon, další nepřidá. „Už v průběhu sezony jsem tak nějak nabyl dojem, že to není úplně ono. Ale nebyl jsem nastavený tak, že teď už je konec,“ svěřil se 40letý útočník. Před pěti lety jako první kapitán v historii klubu zvedl nad hlavu pohár za mistrovský titul. Ale taky párkrát hrozilo, že s ním poprvé sestoupí. Rodák z Děčína měl v Litvínově smlouvu ještě na rok, z ní však bude vyplacen. „V mém případě to představuje buyout ve výši 15 procent, tedy asi tak jeden a půl platu,“ upřesňuje.
Za jiný klub než Litvínov jste kromě krátké štace ve Zlíně extraligu nehrál. Jak tenhle konec vstřebáváte?
„Vnitřně jsem byl připravený pokračovat a smlouvu dokončit tak, jak byla nastavená. První moje reakce pak byla, že chci ještě hrát. Dávám si nějaký čas na rozmyšlenou a uvidím, co dál.“
Jakým způsobem rozluka proběhla?
„Zavolali mi, abych přijel, že se mnou chtějí něco probrat. Vyhodnocoval jsem si to a napadly mě dvě možnosti: Buď dostanu výpověď, nebo se chtějí bavit o nějakém fungování kabiny a mančaftu. Pavel Hynek (sportovní ředitel) mi pak oznámil: ‚Nepočítáme s tebou, trenéři tě nechtějí, takže končíš.‘ A že můžu zavolat trenérům, pokud mu nevěřím. Povídám: ‚Něco jsem v Litvínově odehrál. Hraju, jak hraju, jsem, kdo jsem. Jestli nemáte zájem, dobrý. Beru, nebudu se doprošovat nebo rozčilovat. To je život, no.‘“
Co se ve vás odehrávalo?
„Byla to směs emocí. Nebyl jsem nastavený na to, že teď už je konec. Normálně jsem ještě trénoval, připravoval se, že se začne. Těšil jsem se na nového trenéra, protože jsem na něj slyšel skvělé reference. Do toho přišlo tohle. Potěšený jsem nebyl. Otázku, co po kariéře, si pokládám už delší dobu. Teď se to zase prodralo do popředí a je to aktuální. Zatím jsem žádné kroky nepodnikal. Počkám, až přejdou počáteční emoce. Pak si to vyhodnotím a střízlivě se podívám, jaké jsou reálné šance. Ať z hlediska hraní, nebo kdyby už to mělo směřovat k trénování. Teď jsem doma, nepodnikám nic. Ale samozřejmě mi to jedno není. Spíš si dávám ještě čas.“
Mluvil jste o emocích. Co v nich převládá?
„Jak to říct zaobaleně… Nečekal jsem po dvaceti letech konec takovým způsobem. To mě i zklamalo, kdybych to měl nazvat kulantně.“
V Litvínově jste byl od třinácti let, i s barážemi jste sehrál za extraligový tým 1076 zápasů, přes sedm let byl kapitánem. Kolikrát jste jel 67 kilometrů mezi Děčínem a Litvínovem tam a nazpátek, nikdo nespočítá. Uvědomil jste si, že už takhle jezdit nebudete?
„Bude to životní změna se vším všudy. Jak říkám, na konec jsem nebyl ještě nastavený, zůstalo ve mně, že bych ještě hrát chtěl. Uvidím. Dám si týden, dva klidu, získám odstup a pak se rozhodnu.“
Už během minulé sezony jste přišel o kapitánské céčko. Mezitím se vyměnilo vedení, nicméně měl jste už dřív tušení, že by to tak mohlo dopadnout?
„To člověk vycítí. Podle toho, jak s ním jednají, jak k němu přistupují, jak s ním komunikují, nebo ne. Už v průběhu sezony jsem tak nějak nabyl dojmu, že už to není úplně ono.“
Ale pak, když to přijde natvrdo, je člověk stejně zaskočený, i když třeba malinko cítil, že se k něčemu schyluje. Měl jste to tak?
„Ano. Ovšem kdybych čekal konec, tak hned po sezoně. Tam bych to čekal spíš, než při rozjezdu nového ročníku.“
Končíte vy, ve Vítkovicích zase Jan Výtisk. Souvisí to i se situací, která nastala? Vidíte to taky tak, že ji odskáčou zkušení hráči jako vy?
„Jestli to dopadne a extraliga se na dva roky zavře, jako že asi jo, ten trend takový bude.“
Sezona se Litvínovu nepovedla, zachraňoval se v posledním kole. Byl jste první kapitán, který ho dovedl titulu, ale taky jste s ním jako první nesestoupil. Mohl jste odcházet za ještě horší situace…
„Já jsem se vždycky snažil odvádět Litvínovu maximum, bez ohledu na postavení v tabulce.
Na co kromě titulu budete nejvíc vzpomínat?
„Na kluky, se kterými jsem se tam potkával. Za tu dobu jich byla spousta. S některými zůstanete kámoš a to je hodnota, která přetrvá a zůstane. Myslím, že občas se pojedu na hokej do Litvínova podívat. Není to tak, že bych na Litvínov najednou úplně zanevřel!“
V klubu se s vámi chtějí taky rozloučit. To by bylo dobré za to, co jste odvedl, co myslíte?
„Kluci z klubu mě oslovili. Spíš jsem je brzdil. Na rozlučku je ještě čas, ne, že by to mělo být hned za tepla. Dáme si pohov a uvidíme.“
Říkal jste, že trénujete. Necítíte po těch letech prázdno, když před sebou najednou nemáte jasný cíl?
„Léto probíhá v podobném režimu jako jindy, individuální letní přípravu jsem v průběhu kariéry už měl. V tom se toho až tolik nemění. Běhám po lesích, doma se toho taky dá hodně odcvičit, když to jinak nešlo. Otázkou je, co bude, až se rozjede sezona. Přesně jak říkáte: Od srpna máte nalajnovaných osm měsíců a víte přesně, co se bude dít. V průběhu letní přípravy to ještě taková změna nebude. Ale uvidíme v září, jestli mi to nebude chybět.“
Dnešní vydání deníku Sport kupujte na iKiosek.cz ZDE>>>
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
