Lyčka o titulu s Vítkovicemi i střetech s Krutovem a Howem: Někdy nečisté | iSport.cz
Květoslav Šimek
7. května 2020 • 18:51

Lyčka o titulu s Vítkovicemi i střetech s Krutovem a Howem: Někdy nečisté

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Top góly: elegantní zakončení Hložka, Musův krásný lob
Baník - Plzeň: Tohle mohla být geniální rozlučka! Baroš v samotném závěru mohl rozhodnout utkání
VŠECHNA VIDEA ZDE

Dvakrát pomohl Vítkovicím postoupit do ligy, byl kapitánem mistrů z roku 1981. Neústupný obránce a obětavý bojovník Jaroslav Lyčka rány rozdával i přijímal. Po ostrých střetech s ním si odnášeli krvavé šrámy třeba Vladimir Krutov nebo Gordie Howe. „Nebylo to z mé strany někdy čisté, ale doráželi na brankáře a před bránou se v rukavičkách nikdy nehrálo.“



Jaroslav Lyčka (68 let) je Ostravák tělem i duší. Jeden příklad za všechny? Na vojně v Jihlavě byl u dvou mistrovských titulů a dostal od Dukly nabídku k přestupu. Přesto se vrátil do tehdy druholigových Vítkovic. „Jihlava měla ohromně silný tým, já jsem za úspěch považoval vůbec to, že jsem se tam dostal, ale od žáčků jsem byl doma v Ostravě,“ vysvětluje Lyčka. „Trenéři mládeže Jindřich Schober a Eduard Remiáš (oba mistři z roku 1952) nás vždy vedli nejen k lásce k hokeji, ale i k mateřskému klubu. Po vojně jsem chtěl s Vítkovicemi vybojovat postup, o tom jsem snil. Povedlo se to hned v následující sezoně pod vedením Mirka Vlacha. Dokonce jsme pak získali i titul a další dvě medaile, krása.“

Když jsem se na vás obrátil s dotazem ohledně Sestavy snů, bránil jste se, že vybrat jen pár nejlepších z vítkovické historie, je nemožné. Z jakého důvodu?
„Přemýšlel jsem o tom a zasekl jsem se hned u brankářů. Hrál jsem s Pepíkem Mikolášem, s Jardou Šindelem, na Martina Pruska jsem se chodil dívat... Ale vybrat nejlepšího z devadesátileté historie? To bych si netroufl, všech si vážím. Neumím určit nejlepší sestavu napříč generacemi. Každá měla něco do sebe, své hrdiny, dělníky ledu, lídry. Pokud bych měl vypíchnout jedno jméno – byl by to Franta Černík.“

Proč?
„Z naší generace byl nejúspěšnější reprezentant, dal Treťjakovi tři góly, to všichni vědí. Ale byl také u toho, když jsme s Vítkovicemi postoupili z druhé ligy v sezoně 1972/73 i u titulu. Stejně výrazné bylo i to, co pro Vítkovice udělal po ukončení hráčské kariéry. Po listopadových změnách vše podchytil, udržel, zvelebil a téměř pak znovu dotáhnul k titulu. V devadesátých letech měly Vítkovice skvělé týmy, zlato jim unikalo mezi prsty o kousíček. A ještě jedna věc – Franta do Ostravy dostal i mistrovství světa v roce 2004. Byl velká osobnost i v manažerské práci.“

V mistrovském týmu z roku 1981 hrál i Černík, ale kapitánem jste byl vy. Bylo náročné tým vést?

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium
Získejte neomezený přístup již od 1 Kč měsíčně

Chci předplatné Premium
Vstoupit do diskuse
0
52. kolo
Články odjinud


Články odjinud