Metrákový zadák Bohumil Jank (27) si postupně našel pozici, ve které se cítí dobře. Velké věci dopředu? Spíš ne. Sedí mu úloha experta na tuhou defenzivu, fyzickou hru si umí užít. „Zákeřný nejsem ale nikdy, to nemám rád. Musíte umět rozdávat i přijímat, a pokud je to v rámci pravidel, tak za mě v pořádku,“ říká. Po čtyřech letech se vrací přes Třinec, Chomutov a Plzeň zase do Hradce.
Když hrál Bohumil Jank za Hradec naposledy, platil mezi talentované beky. Nakukoval do reprezentace ve všech třech sezonách. Od roku 2016 pozvánky ale chodit přestaly. Teď mluvil o svých snech i diskuzích na sociálních sítích. Pochází z jižních Čech, ale v Hradci je doma a je zpátky. „Mám odsud paní, narodila se mi tady dcera a máme v Hradci zázemí. Po sezoně jsme se vraceli vždycky sem, udělalo mi radost, že mě oslovili,“ vysvětluje.
Velký chlap, který hraje tvrdě a jehož hlavní starostí je nedostat gól. Sedí takhle vaše charakteristika?
„Myslím, že jo. Defenzivní bek jsem už snad někdy od dvaceti, kdy jsem hrál v Budějovicích. Zůstal jsem stejný, to znamená, že hraju do těla, blokuju střely, to je tam pořád.“
Jen se i mluvilo o jednom limitu. K těm velkým svalům jste moc velký dobrák a měl byste být větší prevít. To se změnilo?
(směje se) „Těžko říct. Umím přitvrdit. Ale zákeřný nikdy nejsem, to nemám rád. Musíte umět rozdávat i přijímat, a pokud je to v rámci pravidel, tak za mě v pořádku. Krosčeky do obličeje, sekání do slabin a další takové věci nesnáším, tak je nedělám a dělat nikdy nebudu.“
Z kategorie defenzivního beka jste trochu vystoupil předminulou sezonu v Chomutově. Neměli jste peníze, nakonec jste spadli. Ale v základní části jste nasázel sedm gólů, ustřelil jste. Váš hokej byl jiný?
„Tam mi to vyloženě napadalo a byl jsem až překvapený. Měl jsem limit nějaké tři, čtyři góly za sezonu. Najednou sedm... Taky to bylo tím, že mi Vláďa Růžička dal příležitost na přesilovce, měl jsem za úkol to rvát do brány. Ale nezačal jsem si myslet o sobě něco jiného. Jsem spíš defenzivní bek, typ do oslabení. Ode mě se moc gólů nečeká, každý je spíš plus.“
Pod Růžičkou budete hrát znovu. Hrálo to ve vašem rozhodování roli?
„Vedení se mi ozvalo ještě před tím, než byl trenér potvrzený. Když se podepsal Vláďa, samozřejmě se mi to líbilo, známe se z nároďáku, z Chomutova, víme co od sebe očekávat.“
A co se dá očekávat od hradecké defenzivy, kde mají být dva tvrďáci, vy a Richard Nedomlel?
„Naše obrana je dost vysoká i těžká. V obranném pásmu to bude občas praskat. Každý z nás si zkrátka musí odvést práci, kvůli které tady je a dělat ji naplno.“
Když jsem si procházel starší rozhovory, líbilo se mi, že jste neměl nikdy malé sny. Chtěl jste zpátky do reprezentace, v Chomutově jste mluvil o NHL. Jaké mety máte teď v sedmadvaceti letech?
„Stárnu, mám rodinu, takže se pak i přehodnotí priority. Středobodem světa je teď naše dcera. Ale sny byste měli mít vždycky, pomalu se je pokoušet plnit. I když to třeba nevyjde, měli byste udělat maximum, abyste k nim došli. Když to dopadne, super. A když ne? Aspoň víte, že jste udělali všechno. Přeci by byl alibismus říkat, že budu spokojený v extralize. Sny vám musí zůstat.“
Takže teď vypadají jak?
„Mám je pořád stejný. Ale nebyl bych zrovna nadšený, kdyby vyšel teď velký článek, že chce Jank do NHL.“ (směje se)
Dobře, tenhle titulek padá.
„Fajn. (usměje se) Každý hráč by přeci v NHL chtěl hrát. I když vám bude pětatřicet let, přijdou za vámi, jestli byste tam chtěl jít, každý řekne ano. Sen je sen. Rozdíl pak je, jaký máte cíl. Ten si v Hradci dávám, ať máme úspěšnou sezonu, uděláme šestku, lidi jsou spokojení a chodí rádi na zimák. Ať mají radost a všichni se hokejem bavíme. V komfortní zóně se vám pracuje líp. Jdete do města na oběd, lidi vás poznají, usmějí se, pozdraví. Mnohem příjemnější, než když se na sebe všichni mračí.“
Chápu, navíc z Hradce máte paní, nechcete, aby jí známí nadávali, že hrajete kulové.
„Samozřejmě. To je taky jedna stránka hokeje, že se objeví lidi, kteří píší třeba všude možně po internetu ne úplně hezký věci. Diskuzní fóra ale už nečtu, z toho jsem vyléčený.“
K tomu se musí ale hráč dopracovat, ne?
„Musí. Když jste mladý, zajímáte se, jak na vás lidi reagují, jaký na vás mají názor. Jenže postupem času zjistíte, že jsou i ti, kteří sedí u počítače a nakládají jiným, které v životě nepotkali. Jen si na ně udělají nějaký obrázek, že je vidí na ledě. Kritika vám nevadí, ale kolikrát to hranu překročí, pak to čte vaše rodina, známí... Já se do toho radši nepouštím, lepší nečíst, co se kde píše.“
|
Narozen: 6. července 1992 (27 let) v Písku |
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
