Jeho sparťanská mise skončila už po roce, 31letý útočník Vladimír Růžička ji přesto bere jako velkou zkušenost, i když ho mrzí, že nedostal větší prostor. „S vytížením jsem nebyl spokojený,“ tvrdí někdejší kovaný slávista. V hradeckém Mountfieldu se opět potká s tátou. V rozhovoru pro iSport Premium popisuje zkušený centr i nelehké rodinné vztahy. Ale ujišťuje: „Jako trenér a hráč to zvládneme!“
I přes tričko je vidět, že postavu má vyrýsovanou, rozhodně nezahálí. „Věřím, že splním to, co ode mě Hradec čeká,“ tvrdí mistr extraligy z roku 2008, jenž je zvyklý, že se aktuálně hodně propírá, jak se stejně jako ve Slavii a v Chomutově potká na střídačce se slavným otcem. S nímž má kvůli rodinné situaci zakalené vztahy. „Na stadionu to bude fungovat. Jako za trenéra za něj budu bojovat,“ ujišťuje Růžička, který angažmá ve Spartě zakončil i přes menší vytížení se solidní bilancí: 26 bodů (10+16).
Vy a Hradec, jak to vlastně vzniklo?
„Nějaký kontakt proběhl před rokem. Už tehdy o mě měli zájem. Odcházel jsem z Chomutova a Mountfield byl jeden z prvních, kdo mě oslovil. Nakonec hlavně kvůli rodině jsem se rozhodl pro Spartu. Protože žiju v Praze a pětileté dojíždění do Chomutova bylo hrozným žroutem času. Navíc mě Sparta hodně lákala, věděl jsem, že staví nové mužstvo. Takže jsem to chtěl zkusit.“
Pokud jde o dojíždění, také to není úplně blízko…
„To ne, ale je super, že je to celé po dálnici. Do Chomutova to byla horší cesta. Je to hodinu od Prahy. Budu tam mít i byt, protože nejde pořád jenom být v autě.“
Jak jste vstřebával konec ve Spartě?
„Kde začít… (přemýšlí) Prostě je to byznys. Sparta se tak rozhodla, takže jsem to musel vzít jako fakt. Já jsem tam vlastně celou sezonu odehrál ve třetí nebo čtvrté pětce. Je mi jednatřicet a chci prostě hrát víc. To nezastírám. Můžu říct, že s vytížením jsem byl nespokojený. Podle mě jsem nedostal pořádnou šanci.“
Přitom to na Spartě začalo výborně, hrál jste v prvním útoku s Kvapilem a Řepíkem.
„Celé léto jsme takhle spolu trénovali i hráli. Klapalo to, každý měl ve formaci nějakou roli. Bohužel v prvním utkání se Kvápa zranil. A rozpadlo se to. Muselo se to proházet a po dalších třech nebo čtyřech zápasech mě začali automaticky šoupat dozadu. No a pak jsem vlastně, až na pár výjimek, byl ve čtvrté pětce. Takže mě mrzelo, že jsem nedostal adekvátní šanci. Kdybychom se bavili po patnácti utkáních, že mám jeden gól a jsem hroznej, tak O. K., chápu, že jedu sestavou dolů. Ale je třeba si říct, že až do nějakého dvacátého zápasu, i když jsem převážně hrál ve čtvrté formaci, jsem byl pořád druhý nebo třetí v kanadském bodování týmu. A pokud se podívám na celou sezonu a vezmu poměr mezi časem na ledě a body, tak jsem vlastně byl nejlepší. Ale chápu, že to lidi mohou vidět jinak. Člověk slýchá různé věci. To je normální.“
Co tím myslíte?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
KoupitNejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
