Grilování, kytka od trenéra. Vondroušová dál vítězí a půjde skolit britskou star
PŘÍMO Z LONDÝNA | Loni psychicky neustála tlak na centrkurtu a v roli obhájkyně zkrachovala už v úvodním wimbledonském kole. Po roce je Markéta Vondroušová zpět. Klame žebříčkem (73. na WTA), nikoliv však formou. Šestou travnatou výhru za sebou urvala v mači s nasazenou Američankou McCartney Kesslerovou, který se z idyly změnil v drama. Česká hvězda vedla 6:1, 5:1, aby prohrála dalších pět gamů a musela druhý set zachraňovat v tiebreaku. Ten zvládla 7:3 a po dvou letech své jméno v All England Clubu zapsala opět do kolonky vítězek.
Po triumfu na velkém turnaji v Berlíně další vítězný zápas. Ale vám se hraje nejlépe, když se od vás nic nečeká. Nevytváříte si už sama na sebe takovou jízdou tlak?
„Teď je to ještě docela dobrý, ale jak jsem v Berlíně hrála finále, tak jsem si říkala, že by to už chtělo ten turnaj vyhrát, když jsem se dostala tak daleko. Jo, tlak na sebe nějaký mám, ale tím, že jsem si za poslední rok prošla hodně problémy, umím ho od sebe odfiltrovat. Řeknu si: Hele, před třemi měsíci jsi nedržela raketu, tak se nemusíš hroutit z toho, že prohráváš 3:6 nebo 1:5. Po tomhle těžkém období beru tenis s větším nadhledem, hrát zase bez bolesti je neskutečné.“
Berlín byl vaším teprve druhým turnajem po tříměsíční pauze a hned jste ho vyhrála. Ohromila jste samu sebe?
„To teda! Když jsem viděla seznam přihlášených, ani jsem se zprvu nedostala do hlavní soutěže. A to jsem měla chráněný žebříček 18. Naštěstí se cut off ještě posunul. Jenže když mi pro první kolo nalosovali Keysovou, říkala jsem trenérovi, že si vyplýtvám turnaj na chráněný žebříček a ani se nerozehraju! Ale od prvního zápasu jsem se cítila dobře, hrála jsem bez tlaku. Na trávě mi fakt přijde, že zápas může vyhrát úplně každá. Snažila jsem si zkoušet svoje věci a cítila se postupně líp a líp.“
Formu jste si přenesla i na Wimbledon, byť první kolo s Kesslerovou se od stavu 6:1, 5:1 silně zkomplikovalo.
„I když hrála od začátku dobře, mně se to do té doby nějak scházelo, že jsem brala gamy já. Jenže pak se průběh otočil a v pěti za sebou jsem se nedostala ani na shodu. Ona se uvolnila, z každého kratšího míče mě strašně mačkala. Bylo důležitý se z toho nehroutit. Super, že jsem si udržela servis na 6:6. Tiebreak byl pak o pár míčích. Ale celý zápas byl dobrý.“
Rozhovor pokračuje pod grafikou
V dalším kole vás čeká v souboji grandslamových vítězek domácí star Emma Raducanuová. Před čtyřmi lety vás ve Wimbledonu porazila, od té doby jste jí porážku už třikrát vrátila. Jaký zápas čekáte?
„Hodně těžký. Je to skvělá hráčka, letos už jsme spolu hrály dobrý zápas v Abú Zabí a přijde mi, že je čím dál lepší. Už je skoro ve třicítce, takže zase hodně vysoko. Ale já se těším, tvrdě jsem makala, abych takové zápasy zase mohla hrát.“
Jak se vám hrají duely, když proti vám stojí domácí publikum?
„Jsem s tím v pohodě. Prostě se soustředím na zápas, na každý míč. A tady to není tak šílené, vyrovnat se s tím v Paříži nebo New Yorku je o dost těžší. Ona je domácí hrdinka, takže očekávám, že mi moc lidí fandit nebude. Nevadí mi to. Jen doufám, že to bude skvělý zápas.“
V sobotu jste měla šestadvacáté narozeniny. Slavila jste?
„Grilovali jsme na baráku, kam jsme pozvali pár lidí. Hráli jsme hry, ale jinak to před turnajem není na žádný velký juchání. Herňa (trenér Jan Hernych) mi koupil i kytku, úplně se přetrhl.“ (smích)
Dřív jste kouče hodně točila, s Janem Hernychem jste od chvíle, co jste se podruhé dali dohromady, už dva roky. Máte spolu už jiný vztah?
„Oba jsme se naučili žít s tím, že zranění u mě byly a jsou. Teď jsme oba hlavně rádi, že hraju, protože ještě před dvěma měsíci to vypadalo blbě. Herňa pro mě byl velkou oporou, když jsem teď zase na tři měsíce musela zastavit. Oba jsme v Praze, trávíme spolu ve fitku každý den. Není takový, že by mě nechal být, řekl mi, abych se vyléčila, a pak se uvidíme. Už je to mezi námi takový rodinnější, já znám jeho rodinu, on zase moji. Jsme si blízcí, celý můj tým spolu drží i v těžkých chvílích. Za to jsem všem vděčná.“
