Nakládal se vrací domů: Tým je namíchaný výborně, Dynamo má sílu
Po devíti letech v cizině se vrací Jakub Nakládal do Pardubic. Smlouvu podepsal na tři roky. „Je to krásný pocit, protože to byla dlouhá doba a tady jsem doma. Teď už nemusím řešit žádné odlety a život v cizině. Mám rodinu, můžu se teď věnovat dětem i manželce, zároveň u toho hrát hokej a být v klidu,“ plánuje už kariéru výhradně v extralize. A chce pomoci vytáhnout Dynamo zase nahoru.
Řešil jste kromě Pardubic i jiné nabídky?
„Pro mě to byla jasná volba, nad ničím jiným jsem nepřemýšlel. Neumím si představit, že bych oblékal jiný dres. Už během sezony jsme řešili, že bychom se chtěli vrátit do Česka. A pak by ztrácelo smysl se vracet, kdybych musel zase někam dojíždět. Chceme žít normální život a já chci hrát za Pardubice.“
S jakými ambicemi?
„Těžko teď mluvit o tom, že vyhrajeme titul. Budu opatrnější, už jsem si v minulosti párkrát říkal, že na papíře to vypadá skvěle, ale realita byla pak někde jinde... Ale na druhou stranu, proč nehrát nahoře? Síla tady určitě je, tým je namíchaný výborně a je jen na nás, abychom to potvrdili. Je výzva už jenom to, abychom udělali z Pardubic opět ten silný klub, z něhož budou mít soupeři strach. Rád bych, abychom klub vrátili tam, kde byl, když jsem před devíti lety odcházel.“
Před rokem se vrátil Jan Kolář, váš tréninkový parťák. Sliboval, že přijdete taky. Pustil by vás vlastně někam jinam?
„Nevím, jestli by mě pustil jinam, ale on to hlavně porušil. Bylo to tak, že jsme se měli vracet až teď, takhle jsme se domlouvali. On byl ale netrpělivej a vrátil se o rok dřív. (směje se) Jsem každopádně rád, že se tu zase spolu sejdeme. Máme společné myšlenky a vzpomínky z úspěšných let, co jsme tu byli spolu. Postupem času se třeba vrátí i další kluci, kteří odešli a předtím tady zažili dobré časy.“
Odcházel jste jako hráč s potenciálem růst, vracíte se jako lídr. Je to velká změna?
„Samozřejmě to bude změna. Skoro deset let je dlouhá doba. Počítám s tím, že bych měl být jedním z lídrů. A je to i důvod, proč tady jsem. Už v Jaroslavli jsme ale měli jeden z nejmladších týmů KHL a tam jsem byl v podobné roli, takže z toho hlediska to není nic nového.“
Jak moc jste trpěl v poslední sezoně, kdy se tým klepal do posledního kola, jestli se udrží v extralize?
„Trnul jsem. Mohl se prohrát jeden zápas navíc a mohlo být všechno jinak. Jsem rád, že něco takového teď nemusíme řešit. Najednou byl ze mě spíš fanoušek.“
Hrál nějakou roli ve vašem rozhodování vstup Petra Dědka do klubu?
„Je to jedna z nejdůležitějších věcí. Pokud chcete mít úspěch, potřebujete mít silného šéfa, který jasně řekne, jak to bude. Troufnu si říct, že i proto tady byly ty neúspěšné roky. Teď všichni vědí, na čem jsou. A od toho to začíná. I pro mě to byla při tom rozhodování důležitá informace.“
Zahraničí je teda už definitivně uzavřená kapitola?
„Naprosto. I když se říká 'nikdy neříkej nikdy', na 99,9 procenta mám tohle vyřešené. Bylo to moje rozhodnutí, vracím se i kvůli rodině a jsme už tak nastavení. Máme dvě malé děti, Kubík by měl teď jít do školy, takže pro mě teď není jiná varianta, než že to dotáhnu tady.“
Budete víc doma, žádné létání. Přijde s tím i touha se vrátit zpátky do reprezentace?
„To bych nechal úplně otevřené, protože nevím, jestli o mě bude zájem. Nechci, aby to vyznělo nějak špatně, ale sám potřebuju mít takovou tu správnou chuť a motivaci, i když nároďák byl pro mě vždy motivací. A mám na něj neskutečně nádherný vzpomínky, k tomu i medaili z mistrovství světa, která je dosud poslední, jakou jsme získali. Ale je mi 32 let. Uvidíme, i s ohledem na to, jak se budu sám cítit v sezoně, jestli bych byl platný.“
