Bojuje o místo v Třinci, techniku piluje v inlinu. Přítelkyně radí: Střílej! | iSport.cz
Květoslav Šimek
6. července 2020 • 16:58

Bojuje o místo v Třinci, techniku piluje v inlinu. Přítelkyně radí: Střílej!

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
SESTŘIH: Lipsko - Atlético 2:1. Schick a spol. v semifinále Ligy mistrů
Kladno - České Budějovice: Bitka! Na Kladně se to servalo
VŠECHNA VIDEA ZDE

V mládežnických kategoriích získal s třineckými Oceláři tři medaile, je dvojnásobným mistrem světa v inline hokeji, ovšem klíčovou sezonu má právě před sebou. Obránce Jan Zahradníček (23) by se rád napevno usadil v třinecké sestavě. Podobně jako bratři Kovařčíkové, jeho bývalí parťáci z Nového Jičína. „Udělám pro to maximum,“ říká třinecký ranař.



Střílej víc, nabádá obránce Jana Zahradníčka přítelkyně Tereza. Sama je hokejbalovou mistryní světa, v Karviné hrává proti mužům a v ženské lize obléká barvy pražské Slavie.

„Hokeji rozumí, fandí mi a každý zápas dokáže rozebrat dopodrobna,“ usmívá se třiadvacetiletý obránce. „Navíc má pravdu. Poslední dobou jsem víc defenzivní, nebojím se hry u mantinelů, důraz mi nevadí. Ale chci být víc platný i směrem dopředu. Díky inline hokeji mi kombinační hra rozhodně není cizí.“

Inline brousí techniku

Právě inline hokej je letní vášní novojičínského rodáka. V juniorské kategorii vybojoval titul mistrů světa, v týmu tehdy byl i Filip Hronek, dnes obránce Detroit Red Wings. „Mistrovský titul se nám pak povedlo vybojovat i na mužském turnaji v Itálii,“ vzpomíná Zahradníček. „A jeden bronz máme z šampionátu druhé organizace. Na kondici a techniku je podle mého inline ideální, pomáhá mi i v hokeji. Jezdí se nahoru dolů, bek se často prohazuje s útočníkem, přes léto je to pro mě velmi dobrá příprava.“

Inline ligu hraje Zahradníček za Nový Jičín. „S hokejovými povinnostmi se to stíhat dá,“ popisuje. „Když je liga kompletní, trvá měsíc a půl a je přes letní přípravu. Tréninky míváme po domluvě večer, protože kluci chodí do práce. A zápasy jsou o víkendu, ty máme během letní přípravy volné.“

K inline hokeji si Zahradníček dřív přidával i hokejbal. Díky přítelkyni je registrovaným hráčem Karviné, před pár roky hrál slovenskou extraligu za Třinec. „Několik zápasů a baráž, tu jsme uhráli.“ Teď už má ale hokej jasnou prioritu. Zahradníček by se po třech sezonách v prvoligovém Frýdku-Místku, partnerském týmu Ocelářů, rád napevno usadil v extralize.

Zahradníčkova sezona 2019/20

Třinec (extraliga)   Frýdek-Místek (první liga)
22 ZÁPASY 25
4 (1+3) BODY 10 (0+10)
+2 PLUS/MINUS +1
22 ZBLOKOVANÉ STŘELY 23
13:05 ČAS NA LEDĚ 18:44

Podobně jako bratři Kovařčíkové. S mladším ze sourozenců, Michalem, spolu hrávali v Novém Jičíně. „Jsme stejný ročník a často jsme hráli i s Ondrou, protože jsme nastupovali i za starší kategorie,“ líčí Zahradníček. „V Novém Jičíně jsme měli silný mládežnický tým, dařilo se nám. Kluci už se přes třineckou mládež a Frýdek-Místek do áčka dostali. Udělám maximum pro to, abych se v týmu udržel taky. Rád bych si s nimi znovu zahrál, chemie mezi námi pořád funguje.“

Na rovinu přiznává, že kdyby měl dřív víc rozumu, mohl být vzestup rychlejší. „Jako většina mladých kluků jsem životem jen tak proplouval – nějak bylo, nějak bude. Nebyl jsem stoprocentně zapálený do sportu. Teprve poslední sezony ve Frýdku mi otevřely oči. Konečně jsem si uvědomil, co vlastně od kariéry chci a co od ní můžu čekat.“

Nespíš? Jedeš na ligu

V třinecké mládeži přitom Zahradníček úspěchy sbíral. S osmou třídou bral bronz (2011), se starším dorostem stříbro (2013) a s juniorkou titul (2016). Během mistrovského tažení byl asistentem kapitána, juniorský tým vedl současný šéf Ocelářů Václav Varaďa. Ten si ho také poprvé vytáhl do áčka. K premiéře v sezoně 2017/18 pomohla i kuriózní shoda okolností.

Hrálo se 50. kolo základní části, Zahradníček už měl s prvoligovým Frýdkem-Místkem oficiálně tři dny po sezoně. Třinci se před zápasem v Chomutově zranili Tomáš Linhart a Marián Adámek, trenéři narychlo hledali náhradu. Ukázali na Jakuba Matyáše, ale ten nebral telefon. Měl ho vypnutý, byl v kině. Druhý na seznamu byl Zahradníček.

Jan Zahradníček se pomalu, ale jistě prokousává do obrany Třince
Jan Zahradníček se pomalu, ale jistě prokousává do obrany Třince

„Mezi osmou a devátou večer mi volal Jarda Kameš (vedoucí třineckého týmu),“ popisuje. „Chystal jsem se lehnout, pustit si nějaký film. Pan Kameš mi ale říkal, že nic takového. Ať se prý sbalím, nachystám a tiskový mluvčí Radim Sajbot mě odveze do Chomutova na zápas. Hned jsem vyběhl pro výstroj do haly, dorazil jsem na poslední chvíli, už se ji chystali zavírat. Moc času jsem neměl, ale sbalil jsem vše.“

Do Chomutova přijel v den zápasu kolem třetí hodiny ráno, v devět se hlásil na dopoledním rozbruslení. „Volal jsem rodičům, že možná budu hrát extraligu. Hned si vzali volno a jeli přes celou republiku taky,“ usmívá se Zahradníček. „Jsem rád, že to vyšlo. Z 0:2 jsme se tehdy dostali na 2:2, měl jsem i jednu šanci, kdy jsem se vydal do přečíslení. Ondra Kovařčík mi to poslal před bránu, bekhendem jsem puk protečovával na vzdálenější tyč, jenže skončil v ochranné síti. I tak to pro mě byl zážitek.“

Na výraznější šanci si ale musel mladý obránce počkat. Dobře se ukázal na Spengler Cupu v Davosu, v minulé sezoně odehrál za Třinec 22 zápasů (1+3). Premiérový gól vstřelil v listopadu proti Karlovým Varům, asistovali mu Matěj Stránský a Ondřej Kovařčík. Moc si ho ale neužil, protože to byl jediný třinecký gól při výprasku 1:6.

Musí nabrat kila

„Cítím, že se zlepšuji,“ bilancoval po sezoně Zahradníček. „Sbíral jsem zkušenosti a ohromně mi pomáhalo, koho jsem měl v Třinci vedle sebe. Milan Doudera, Tomáš Kundrátek, David Musil... To jsou všechno reprezentační beci, s nimi se hraje perfektně. Pokouším se situace na ledě lépe vyhodnocovat, rychleji přistupovat k soupeřům v obranném pásmu, snažím se poslouchat rady trenérů. Myslím, že s poslední sezonou můžu být z osobního hlediska spokojený.“

Na čem by měl zapracovat? „Musím pohnout s váhou, nabrat nějaká kila,“ plánuje bek, který při 186 centimetrech váží 72 kilogramů. „A zlepšit bruslení. Pořád jsem ve věku, kdy se můžu rozvíjet po všech stránkách, ale váha a bruslení jsou teď priority.“

Na kondici teď s týmem tvrdě pracoval na soustředění ve Vysokých Tatrách. „Těžký a urputný týden, trenéři nám dali fakt zabrat, ale to k tomu patří,“ pochvaloval si. „Konkurence je velká, musíme makat.“

Přestože platí za defenzivní typ, v dotazníku má v kolonce hokejového vzoru napsáno jméno švédského bombarďáka Olivera Ekmana-Larssona. „Jo, takhle hrát, to by se mi líbilo,“ usmívá se. „Dotazník jsem vyplňoval už v mládeži. Je mi jasné, že jsem jiný typ, ale líbí se mi obránci, kteří umí kličku, hrát dopředu, podpořit útok. Ekman-Larsson, Erik Karlsson nebo u nás Lukáš Krajíček. Z českých kluků se mi hodně líbí Radko Gudas. Má výbornou střelu a odvádí úžasnou defenzivní práci. A vidíte, zase jsme u toho, co mi říká přítelkyně. Poctivě bránit je základ, ale musím k tomu přidat i častější střelbu.“

Když trefí tělem, je to strašná rána

„Honza Zahradníček udělal velký pokrok. Měl poslední rok na to, aby ukázal, co v něm opravdu je. A šanci chytil za pačesy. Šel do sebe a hrál dobře za Oceláře v extralize i první ligu ve Frýdku-Místku. Je na něm vidět, že se vyhrál a začal si více věřit. Honza na to sice nevypadá, ale umí si nečekaně najít protihráče a pořádně ho trefit tělem. To bývá strašná rána. Když to sedne, cítím tu ránu až na tribuně!“

Jan Peterek, sportovní ředitel Ocelářů

HC Oceláři Třinec Vše o klubu ZDE

Vstoupit do diskuse
0
52. kolo
Články odjinud


Články odjinud