Kapitán Motoru: Prospal změnil naše myšlení. Salcburk? Vzpomínám rád
Čtyřiadvacet a šedesát. Tato dvě čísla vás v případě českobudějovického Pavla Pýchy praští do očí. V pouhých 24 letech nosí na prsou kapitánské céčko. A v uplynulém ročníku první ligy nasbíral z pozice obránce skvostných šedesát kanadských bodů. Nikdo z týmu nebyl produktivnější. „Nabalovalo se to a zničehonic jsem měl takové číslo,“ říká skromně v rozhovoru pro iSport Premium.
S každým se v okolí Budvar Arény pozdraví. Podle chování Pavla Pýchy poznáte, jak hokejová rodina Motoru funguje. Žádné hraní si na něco. Lidský přístup, ale také tvrdá práce. „Pod trenérem Prospalem jsou tréninky jiné. Tvrdší a intenzivnější,“ odhaluje tajemství postupové sezony Motoru mladý kapitán. Z jeho vyjadřování cítíte odhodlání. On i jeho družina budou extraligovým nováčkem; to ale neznamená, že by nevěřili ve vlastní schopnosti.
Jste kapitánem Motoru. Trenér Václav Prospal říkal, že jste pro něj byl před začátkem minulé sezony jasnou volbou kvůli vašemu přístupu na ledě. Překvapilo vás ve 24 letech vaše jmenování?
„Indicie, že bych se mohl stát kapitánem, jsem přes tehdejší léto měl. Už po předchozí sezoně mi kouč řekl, že jsem pro něj jeden z kandidátů. Pak jsem se dozvěděl, že by i spíše chtěl někoho mladšího. A v srpnu mi bylo oznámeno, že jsem to já. Překvapení to bylo spíše okamžitě po konci ročníku, kdy mi pan Prospal řekl, že jsem jeden z kandidátů. To samotné oznámení už takovým šokem nebylo.“
Sžil jste se s novou rolí rychle?
„Rychle bych neřekl, byla to docela změna. Ještě před pár lety jsem byl jeden z nejmladších hráčů, to jsme tu měli opravdu zkušené mužstvo. Nějakou dobu trvalo, než jsem si na to céčko zvykl. Ale nejenom pro mě to bylo něco jiného. Musela to být změna i pro fanoušky a lidi okolo.“
A teď už je to rutina?
„To rozhodně ne. (směje se) Ale cítím se přirozeněji a neberu to nijak speciálně, že zrovna já jsem kapitán.“
Je s rolí kapitána spojená i větší zodpovědnost na ledě, která třeba zapříčinila vaše skvělé výkony v minulém ročníku?
„Je to možné. Jak jsem řekl, roky dříve jsem byl neustále považován za mladšího hráče. Člověk potom vnitřně ví, že zodpovědnost za výsledky není až taková. Byli tu jiní starší hráči, kteří to měli na bedrech daleko víc. Ale když jsem se stal kapitánem, tak jsem si uvědomil, že už nejsem pouze v roli mladého hráče, ale měl bych být zodpovědný za každý zápas. A potom jsme odehráli 20 nebo 30 zápasů a už jsem to bral automaticky, že já jsem jeden z těch, kteří by měli nést zodpovědnost za výsledky. Bral jsem to tak, že mám vůdčí roli. A pomohlo mi to.“
Trenér vaší juniorky Lukáš Majer mi říkal, že trenérské duo Václav Prospal a Aleš Totter zavedlo vyloženě zámořské prvky. Vy máte porovnání z Rakouska a z Česka. Dá se jejich styl srovnat s něčím, co jste dosud zažil?
„Nedá. (usměje se) Jejich přístup je jiný ve všech směrech. Pan Prospal má
