Víte o něm, že je. Že trénuje Olomouc a asi to nedělá špatně. Ale dál? Po výchovném umravnění ostravského kolegy Jakuba Petra na pozápasové tiskovce jste možná získali pocit, že Zdeněk Moták (56) je Mirkem Dušínem českého hokeje. Ovšem i on je plný emocí, které musí ven. „Od svých začátků jsem zvyklý hodně křičet,“ překvapuje kouč, který se po asistentských štacích na „stará kolena“ dostal na úroveň hlavního kouče. A má co říct.
Horko nemusí. Na studeném olomouckém zimáku je Zdeňkovi Motákovi v letních parnech fajn. Dojíždí na něj z bytu v Ostravě. Štace na Hané mu vychází, jeho kredit se zvyšuje. Vedle mladších kolegů působí trošku jako rozvážný filozof, ale zdání klame. Ani on není klasický typ do nedělní školy, byť razí cestu slušnosti a férovosti. „Možná mi někdy něco ujelo, ale vědomě nikdy nechci někoho urazit,“ líčí trenér v rozhovoru pro Sport.
Rozčiluje vás současná situace kolem COVID-19?
„Žijeme v informační době. Média o tom referují. Vyjadřuje se imunolog, virolog, různí sociologové, psychologové, své si řekne normální doktor. Pak jim to krajská hygienická stanice celé shodí. (úsměv) Nakonec se vyjádří politik a udělá z toho takovou čalamádu, že se lidé bojí. Byl bych rád, kdybychom začali nový ročník s plnou palbou diváků, což se nám asi nepodaří. To je škoda.“
| trenérské štace Zdeňka Motáka |
| 2002-12 Vítkovice (od mládeže až na pozici asistenta áčka) |
| 2007-10 Česko U-18 a U-20 (asistent) |
| 2012-13 Šumperk (hlavní kouč) |
| 2013-17 Sparta (asistent) |
| 2017- Olomouc (asistent i hlavní trenér) |
Má vůbec ekonomický smysl hrát pro tisíc lidí?
„Můj názor je, že by nám měl finančně pomoct svaz, potažmo Národní sportovní agentura. Měli by zasednout, dát hlavy dohromady. Když jsme hráli poslední zápas se Zlínem bez lidí, bylo to strašné. V Olomouci jsou fanoušci výborní, hraje se pod nimi velice dobře. Vypadá to, že bychom po určitých stavebních úpravách mohli hrát aspoň pro půlku z nich. Není to ideální, ale děkujeme za každého diváka, který se bude moct na toho našeho stařečka dostat.“
Proč nemá Olomouc dávno druhý zimní stadion?
„Myslím, že to je pod kuratelou města poměrně krátkou dobu. Každopádně by si lidé v tomto krásném městě zasloužili sportovní, ale i kulturní stánek. Lidé by chodili. Mohly by v něm vystupovat hudební skupiny, zpěváci, umělci, hrál by se tam třeba i dobrý basket. Místní politici by si z toho mohli udělat pomníček v tom dobrém slova smyslu.“
Odrazují zdejší podmínky i hráče, kteří radši vezmou angažmá v útulnějším prostředí?
„Nevím. Tady lidé vždycky pracovali poctivě a možná, že jdou hráči za poctivou prací a je pro ně čest v Olomouci hrát.“
Je váš zimák fakt nejstudenější v extralize?
„Je tu opravdu chladno. Možná to ztěžuje i přípravu v zimních měsících. Po dvaceti minutách je vám trošku zima, trpí přitahovače, svaly. I když jsou hráči zahřátí a rozcvičení. Ale v Litvínově je taky zima, stejně jako ve Zlíně. Byla i v pražských Holešovicích. Tak to na těch starších zimácích bývá. Holt se my trenéři víc oblečeme, hráči si dají na hlavu různé kukly. Nevidím to jako extra překážku. Hokej je zimní sport. Přioblečeme se a valíme. Dokud nezamrzne píšťalka, je to v pohodě. Když pak chlapci někde vyjedou nae lepší led, jde jim všechno lépe.“ (úsměv)
Pojďme k vám. Nejste na hokej až moc slušný?
„Ne, vůbec! Možná tak působím navenek, ale mnohdy to ve mně vře. Umím se rozčílit, zařvat. Někdy i expresivně. Manželka mi nadává, že mluvím sprostě. Člověk musí vycítit ten správný okamžik, kdy některé výrazy použít. Když křičím, chci hráče povzbudit, pomoct mu. Je to míněno v dobrém. Od začátku jsem zvyklý hodně křičet. Možná mi někdy něco ujelo, ale vědomě nikdy nechci někoho urazit. Někdy musím otevřít okno a zařvat si do tmy.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
KoupitNejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
