Blümel o české povaze i "nových" Pardubicích: V týmu je teď lepší nálada
Má v sobě velký hnací motor, chce se posunout. Makat na sobě. Důkaz? Matěj Blümel (20) teď v Pardubicích bojuje o místo v prvním útoku. Dva roky v Americe mu daly jedno zásadní poznání. Zkusit jeden detail v tréninku obejít a odrbat? Uškodíte si. „Podle mě kluci za mořem nejsou vychovaní jinak než my. Nejsou odlišní mimo led,“ říká. Upřímně mluví o tom, jak máme sklon občas něco odfláknout.
V minulé sezoně ukončil Matěj Blümel dvouleté americké školení, po draftu se objevil zpátky doma v Pardubicích. Teď se pro něj otevírá velká šance. Dynamo patřilo na trhu k silným hráčům, hodně nakupovalo. Přesto trenérský štáb zapojil dvacetileté křídlo do konkurzu na místo v prvním útoku. Ukaž, co v tobě je!
Prožíváte tenhle boj o pozici v prvním útoku?
„Hlavně jsem to vůbec nečekal. V první řadě jsem byl moc rád, že něco takového vůbec přišlo. Zatím je to jen příprava, ale už to je paráda, že si můžu zahrát s klukama, jako jsou Rado (Tybor) a Kousy (Kousal). Každý zápas i trénink mi dávají hodně zkušeností.“
Tybor je střelec, Kousal zase hráč, který vám dovede poslat nahrávku kamkoliv. Jaká je vedle nich vaše úloha?
„Moje největší přednosti jsou asi rychlost a bruslení. Snažím se chodit hodně napadat, vybojovat puky, nahrát jim. Chci pro ně dělat tuhle černou práci.“
Měli k vám trenéři vlastně nějaký motivační proslov, že teď se vám otevírá šance, ať naplno vybalíte, co ve vás je?
„Úplně nejdřív jsem uviděl svoje jméno na papíře v kabině, je tam sestava a já byl napsaný vedle kluků. (usměje se) To byl takový ten první pocit nadšení. Postupem času se o tom ale bavíme, trenéři mi říkají, co by ode mě chtěli, co bych měl hrát. Snažím se to plnit, abych tady mohl zůstat dál.“
A taky nebýt z nové role vyjančený?
„To je pravda. Nemůžu být vyklepaný z toho, že jsem v prvním útoku. Pořád si musím hokej vedle kluků hlavně užívat. Kdyby se mi roztřásly ruce, už tam asi s nimi nejsem. Nemyslím to tak, že je potřeba mít všechno na háku, to vůbec. Základní je, že si musím odvést práci, kterou mám přidělenou. Ale pořád vás u toho musí hokej bavit.“
V minulé sezoně vás coby devatenáctiletého kluka hokej v Pardubicích bavil, když to hodně dlouho vypadalo, že se klub potopí do první ligy?
„Snažím se hokej užívat vždycky. Mám hrozné štěstí, že se mu můžu věnovat profesionálně, můžu ho dělat jako moji práci. Dělám to, co mě baví. Ale chápu, jak to myslíte. Klima je teď úplně jiné. Přišli sem noví hráči, je tady nový
