Buchtele konečně válí: Cítil jsem to. Pod Kruppem jsme byli na vyhazov
Leckdo už ho odepisoval. Jeho kariéra mířila dolů. Dvě nepovedená angažmá v KHL, pak matné roky ve Spartě. V aktuální sezoně ale Jan Buchtele (30) ukazuje, že poslední slovo ještě neřekl. „Nebyl jsem se sebou spokojený. Strašně jsem tomu propadu chtěl zamezit. Věděl jsem, že mám na víc,“ přiznává v rozhovoru pro iSport Premium. Proč před lety odmítl nabídku z NHL? Co mu vadilo na trenéru Kruppovi a jak blízko byl v roce 2009 invalidnímu vozíku?
Dvakrát si odskočil do KHL, pokaždé se ale před uzávěrkou přestupů vrátil do Sparty. V únoru se souká do rudého dresu už osm let po sobě. Jan Buchtele se v Praze zabydlel. S týmem si zahrál finále, zuby naopak skřípal nad nedávným šedým obdobím. „Když jsem v roce 2013 přicházel, říkal jsem, že jsem došel pro titul. Zatím ho nemám, takže to pořád platí,“ usmívá se pardubický odchovanec.
Výhra nad Třincem vás přiblížila zisku Prezidentského poháru. Jak si užíváte tahanici o první místo? Počítám, že jsou to výrazně příjemnější starosti než poslední dvě kompletní sezony, kdy jste končili desátí v předkole play off.
„To rozhodně! Přesně jak říkáte, jsou to trochu jiné starosti, než když jsme se před dvěma lety třásli, jestli vůbec budeme v předkole. Jestli to urveme, nebo ne. Je to samozřejmě mnohem příjemnější, než hrát kolem desátého fleku. Na druhou stranu kluby dole to mají v téhle sezoně jednodušší v tom, že se nepadá. Takové nervy tam teď nejsou.“
Prakticky celou sezonu hrajete bez fanoušků. Mrzí to po takovém zápase o to víc? Na duel „o Prezidenta“ by jistě přišla plná O2 arena, viděla by parádní obrat.
„Určitě je to škoda, ale už jsme si na to tak nějak zvykli. Atmosféra tisícovek lidí umí se zápasem udělat něco jiného.“
Vám v hale alespoň hraje povzbuzování fanoušků z reproduktorů.
„A jsme za to rádi. Je to slabá náhražka, ale je to stokrát lepší než hrát v úplném tichu. Někde to není, to je pak opravdu jak divadlo.“
Trenér Miloslav Hořava nedávno mluvil o tom, že je občas problém udržet ve vás hráčích maximální míru koncentrace. Z jejího nedostatku pak plynou chyby. Vnímáte to stejně?
„Je to individuální, nechci v tomhle mluvit za celý tým. Určitě se vám ale hraje jinak, když jste první, nebo desátí. Někdo na tabulku kouká, vidí náskok a v hlavě to pak třeba má.“
Jak to máte vy?
„Do každého utkání jdu naplno. Hrál jsem předtím v Pardubicích, takže jsem zažil, jaké to je před zápasem proti Spartě. Každý se na nás chystá, pro každého jsme velký soupeř a rival. Proto se snažím nikoho nepodcenit. Souhlasím ale, že občas z přemíry klidu plynou chyby.“
Pracují na tom i trenéři?
„Ano, často nám to připomínají. Když pak vidí, že to jde špatným směrem, tak po nás houknou a srovnají si nás.“
Jako třeba v neděli během zápasu s Pardubicemi.
„Třeba! (úsměv) Tam po první třetině bylo potřeba zasáhnout. Samozřejmě to vždycky cítíme i jako hráči na ledě, že to není ono. Občas je ale potřeba, aby k tomu ještě někdo zvedl hlas.“
Ve Spartě už hrajete osmou sezonu v řadě. Dvakrát jste si odskočil do KHL, v lednu jste se ale vždy vrátil. Je pro vás pražský klub v Česku jasnou volbou?
„Řeknu to takhle, když jsem na jaře 2013 odcházel z Pardubic do Sparty, nikdo se mě nezeptal, proč přestupuju. Každý měl jasno.
