Svačina: To jsem býval ještě rychlý. Nároďák? Na rovinu, byli tam lepší

V elitní soutěži vystřídal Vladimír Svačina sedm klubů, za další čtyři nastupoval v první lize. K tomu si zahrál v zámořské juniorce nebo na Slovensku. Pestrou má také medailovou sbírku, titul slavil s Třincem (2019), třikrát skončil druhý s Vítkovicemi (2010), s Libercem (2017) a s Třincem (2018).

„Někdo má štěstí, že odehraje celou kariéru v jednom týmu,“ krčí rodák ze Studénky rameny. „A pak jsou typy, co si projdou spoustou klubů. Na druhou stranu, když patříte k těm druhým, tak si o to víc vážíte, když se konečně zase dostanete domů. To je můj případ.“

Ve Vítkovicích jste extraligovou kariéru rozjížděl a ve stejném klubu jste také nedávno oslavil jubilejní sedmistý ligový zápas. Přepadla vás nostalgie?
„Vůbec ne, opravdu. Tohle jde mimo mě. Z pohledu hokejisty je spíš důležité, když se dostane přes šest stovek zápasů. Protože pak je podle tabulek jenom za pět tisíc korun. Je pak jednodušší se někam dostat, než kdyby měl klub za nás starší hráče ještě platit. Když jsem třeba šel z Třince do Poruby (2019), tak mi šest set zápasů pomohlo. I díky tomu mě mohla Poruba koupit.“

Když jste skončil v Třinci, hodně jste se chtěl do Vítkovic vrátit. Ale tehdejší trenéři místo vás vzali Alexandre Malleta. Byla z toho pak i nečekaná přestřelka s Jakubem Petrem na sociálních sítích. Bavili jste se o tom dodatečně třeba s Malletem?
„S Alexem sedíme vedle sebe v šatně, ale tohle jsme neprobírali. Není důvod, jsme v pohodě. A Pavla Trnku, který byl tehdy asistentem u áčka, potkávám skoro každý den na zimáku, spolu jsme si k tomu svoje řekli. Co tam bylo za komunikační šum, některé věci jsem nevěděl. Jsem rád, že jsme si to vyříkali a je to za námi. O to víc mě těší, že to teď dopadlo a návratu do Vítkovic jsem se přece jenom dočkal. Znovu chci poděkovat všem, kteří se na tom podíleli.“

Pookřál jste doma?
„Doufám. A taky doufám, že nám to týmově vydrží. Před play off jsme to celkem nastartovali. Cítím důvěru trenéra, hraju celkem hodně, cítím se dobře. Chci udělat všechno pro to, abych vydržel ve Vítkovicích co nejdéle. Už se nechci stěhovat na druhý konec republiky.“

Při ligovém jubileu jste od Vítkovic dostal dres s číslem 700. Nevyměníte ho za svoji třináctku?
„Ne, to ne. (usmívá se) Jen jsme udělali fotku a dres je v pokoji. Teď jenom vymýšlím, co s ním. Jestli si ho dáme alespoň do garáže na stěnu?“

V obýváku není místo?
„U nás doma není vůbec poznat, že jsem hokejista. Nemám žádnou takovou výzdobu.“

Pravda je, že kdybyste si měl vystavit všechny dresy, tak byste potřeboval panelák, ne?
(usměje se). „No, mám na ně v garáži skříň. Tam jsou všechny pečlivě schované.“

První extraligový dres máte z Vítkovic. Vybavujete si premiéru ze sezony 2007/08?
„Jo, první zápas si pamatuju dobře. Vítkovice měly nějaké zraněné hráče, já byl tehdy v prvoligové Porubě a zavolali mi, že mám jet s nimi do Karlových Varů. Ptal jsem se, vedle koho si