Prospal se těší na pauzu v teple, nevyloučil návrat. Chtěl více Formanů
Dvakrát dotáhl Budějovice mezi smetánku a v regionu byl za hrdinu. Ve výbušné sezoně 2004/05 jako hráč, loni jako trenér, kdy na jih Čech přinesl extraligovou spásu po sedmi letech. Václav Prospal odkoučoval poslední zápas Motoru proti Třinci (0:4). Znovu jako tygr v kleci.
Před rokem mu nástup koronaviru zrušil nervy v play off a přihrál extraligu, v poslední sezoně absence diváků sebrala jeho Motoru kupu bodů. V tichu byl o to víc Václav Prospal na střídačce slyšet. Jako včera, kdy u sudích reklamoval první gól Ocelářů, zavánějící ofsajdem. „Jdi do prdele!“ zařval na jednoho z arbitrů. Byla z toho „dvojka“ trestu. Vztekat na pruhované muže se musel i dál.
Promítla se do vašich zlostných výkřiků frustrace z těžkého průběhu sezony?
„Ne, tam šlo přímo jen o ten moment. Byla to velmi hraniční situace.“
Prohra 0:4 je vysoká, ale vaši hráči se nedali, rozloučili se dobrým výkonem. Váš pohled?
„Z naší strany to byl vcelku slušný zápas, od kluků jsem chtěl jediné: snažit se, bojovat, soupeři to co nejvíc ztížit a pokud možno vyhrát. Bohužel, zase nás provázelo to, co celou sezonu. Nejsme dostatečně produktivní. Góly dával soupeř, my nevyužili ani dvojnásobnou přesilovku. Marek Čiliak odchytal vynikající zápas, my jsme ho ovšem nepodpořili.“
V minul sezoně jste Chance ligu zvládli s 50 výhrami a postoupili, v extralize jich bylo 10. Co se vám honí hlavou?
„Dívám se na to jako na celek, na celé tři roky. Bohužel, tahle sezona se vůbec nepovedla. Bylo to hodně těžký. Ale minulý rok překonal všechno to, co jsme letos prožívali, všechnu frustraci, které bylo strašně moc. Respekt našich soupeřů se projevil ve chvíli, kdy nás dostali do nejvyšší soutěže. Tohle postupem času přebije nynější zklamání. Člověk je teď naštvanej, protože dvanáct týmů bude pokračovat v sezoně. Je to škoda, protože kdyby se náš mančaft v průběhu sezony vhodně doplnil a trochu se reagovalo na to, jak hrajeme, jak se prezentujeme, tak jsme mohli být někde úplně jinde. Krom tří, čtyř zápasů, které se nám hrubě nepovedly, jsme ve všech dalších byli velmi houževnatým soupeřem. Protivník, který nedá nic zadarmo.“
Projevil se značný rozdíl v obou soutěžích?
„To, co nám vycházelo loni, kdy jsme byli produktivní a schopni otočit každý zápas za jakéhokoli stavu, to jsme v extralize nedokázali dotáhnout. Ačkoli jsme šli nesčetněkrát do třetí třetiny s vedením nebo s remízovým stavem. Nakonec i tohle je jeden z důvodů, proč tady teď sedím, a máme po sezoně. Těch aspektů je hodně. Uvnitř kabiny si to ještě zhodnotíme. S Alešem Totterem (asistentem) si s každým hráčem ještě sedneme individuálně. Ale znovu říkám, kdyby se sem přivedli čtyři Formani (hostování útočníka ze Sparty) a ne jenom jeden, byli jsme někde úplně jinde.“
Jakou odpověď jste dostal od vedení klubu, že posily nebudou?
„To není otázka na mě.“
Ale dostal jste odpověď, ne?
„Že to nejde.“
Vracíte se za rodinou na Floridu, potřebujete si hodně odpočinout od stresu a porážek?
„Já hokej miluju, je to moje vášeň. Ale za rodinou se nesmírně těším. V Tampě má být překrásný počasí, dlouho jsem své nejbližší neviděl. Zároveň vím, že někde v koutku duše budu na sezonu a náš hokej dost myslet. Těžko jsem to vytěsňoval z hlavy jako hráč, nedokážu to ani jako trenér.“
Co vám nejvíc utkví v paměti?
„Naši fanoušci. Byli fantastický. První dva roky s nimi byly skvělý, letos se s nimi hrát nesmělo, ale pamatuju si náš zápas s Třincem, na který přišlo 156 diváků. Dostali jsme za to jako organizace bohužel pokutu, nicméně vždy nám vytvořili skvělou atmosféru, hnali nás dopředu, stáli za námi. Nenechali nás vydechnout. To oni byli naším hnacím motorem. Chci jim strašně moc poděkovat.“
Zůstává ve vás dál trenérská chuť a zápal?
„Proklamoval jsem, že si chci teď dát trochu pauzu. Jakmile jsem skončil s hraním, okamžitě jsem přešel do role skauta, začal jsem trénovat děti, byl neustále na zimáku. Děti mi rychle rostou a já bych s nimi moc rád strávil víc času. Ta pauza zní fantasticky, ne? Na místě, kde nosíš tričko, trenýrky a žabky celý rok, to zní dobře, že jo… A já se na to těším. Jestli se mi přestávka od hokeje zalíbí, kdo ví, zda se ještě někdy vrátím… Ale zase, hokej miluju. Krom rodiny a zdraví je to to nejdražší, co mám. Dal mi neskutečně moc možností a spoustu mi toho vrátil za obětovanou dřinu.“
Co vy a NHL teď?
„Lightning budu hodně sledovat. Za nějaký čas bych se strašně rád podíval do nějakého kempu. Těch organizací, za které jsem hrál, bylo docela dost. Doufám, že jsem všude nespálil mosty… (usmívá se) Rád bych se podíval, jak se hokej dělá na nejvyšším levelu, zblízka a z druhé strany.“
Existuje varianta, že se jednou vrátíte na střídačku Motoru?
„Nikdy nemáš říkat nikdy. Mě to tu hrozně bavilo. Nevidím důvod, proč bych se sem neměl jednou vrátit. Máme tady dům, trávíme tu čas každé léto. Teď sem přichází nový trenérský tým, počítejte s tím, že se na něj přijdu podívat, sednu si sem a budu to pozorovat, jak to nový trenérský tým povede, jaké bude mít tréninky.“
Co popřejete novému kouči Jaroslavu Modrému kromě pevných nervů?
„On sem přinese srdce na dlani, strašně moc bude chtít uspět. Já mu z celého srdce přeju a fandím. On je fantastický člověk a věřím, že i fantastický trenér. Ne, vím, že je fantastický! Těším se, až jednou budeme dělat spolu.“
Závidíte mu Milana Gulaše v nové sestavě? Pokud tedy přijde.
„To je spekulace… (usmívá se) I trenér je pořád ještě spekulace (dnes oficiálně potvrzen, pozn. red), ale je to skvělej člověk.“
