ANALÝZA Růžičkova soumraku: v Hradci shořel, stojí na místě
Aura úspěšného kouče, který si vždycky umí poradit, mizí. V Hradci měl Vladimír Růžička šanci ukázat, že je stále trenérskou špičkou. Konečně přišel do týmu, který nezápasí s obřími dluhy, jenže zklamal. Nejde o porážku ve čtvrtfinále, ta až takovou tragédií není. Spíš se dokonale ukázalo, že slavný kouč zamrzl. Deník Sport vám nabízí velkou analýzu posledního angažmá trenéra, který dvakrát vyhrál mistrovství světa a odtrénoval v extralize 999 zápasů.
Dřív byla pocta, když si vás Vladimír Růžička vybral do svého týmu. Dvakrát vyhrál jako trenér mistrovství světa, měl pověst výjimečného muže, který navazuje se svým pohledem na hokej na Ivana Hlinky. Z ničeho nemá cenu dělat extra velkou vědu, ale zkrátka víte, co hokejista potřebuje, jak se cítí a jakým způsobem z něj vymáčknout všechno. Asi to nenapíšete do učebnice, ale o to spíš to provedete na ledě.
Doba se výrazně změnila, kouzlo vyprchalo. Růžičku nešlo úplně soudit podle angažmá v Chomutově, kde se řešily obří dluhy a peníze nakonec byly větším tématem než hokej.
Definitivně jeho pád potvrdilo angažmá v Hradci. Přišel do organizace, která má svá pevně daná pravidla a řád. Nedostal roli velkého vládce, jakou měl ve Slavii nebo pak i v Chomutově. Přišel „jen“ jako trenér, který ale konečně tým vytáhne nahoru, naučí ho vyhrávat.
„Říkám jedno, hokej se hraje v březnu,“ opakoval často. Ano, hraje. A Mountfield prohrál ve čtvrtfinále, hladce ho zničil Liberec 4:0 na zápasy.
Ale to není hlavní důvod, proč se dá mluvit o Růžičkově pádu, nejde o porážky, ale o styl a způsob práce. Základní je, že se výrazně mění nálada za kouče padnout.
