Nejdřív pódium, pak skandující davy. Do poháru jen guláš a pivko, říká Rutta
Byly to důstojné kulisy a sešlo se hned několik NEJ. Kopie nejcennější hokejové trofeje na světě se po sedmnácti letech znovu ocitla několik metrů od nejstaršího mostu v tuzemsku. Stanley Cup přivezl do Písku nejúspěšnější český obránce posledních let, Jan Rutta. Jednatřicetiletý bek triumfoval v NHL s Tampou Bay již podruhé v řadě, avšak loňské léto mu podobné radovánky zatrhla pandemie koronaviru. Nyní si slávu užili všichni. On, jeho nejbližší, i davy fanoušků.
Z očí mu šla vyčíst možná až dětská radost. Nedivte se. Vyhrát Stanley Cup, ale nemít možnost přivézt ho do míst, kde vaše hokejová cesta začala, to naštve. Nedalo se nic dělat, Tampa s Janem Ruttou zkrátka musela vyhrát i napodruhé. „Asi nám při obhajobě více přála štěstěna, když jsme o podobné pocity byli po minulém ročníku ochuzeni,“ přikývl sám muž, kvůli kterému se včera v zahradách Kulturního domu v Písku sešlo pár stovek natěšených lidí.
Počasí jako by si místní přímo objednali. Prosluněné dopoledne, příjemný větřík. Naprosto ideální podmínky pro podobnou oslavu. Okolí poté ještě více rozehřál odlesk stříbrné trofeje, kterou za hlasitého skandování diváků zvedl Rutta několikrát vítězoslavně nad hlavu hned poté, co na velkoplošné obrazovce doběhly emotivní záběry posledních vteřin finálové série s Montrealem.
„Jsem z toho tady trošku naměkko. Cítím obrovskou radost,“ smál se Rutta na pódiu. Ještě předtím obránce zodpověděl s úsměvem novinářům několik otázek na divadelním jevišti. Zkrátka užít si světla reflektorů, co nejvíce. A už v té chvíli z něj bylo cítit, jak moc se těší mezi lidi.
Po gratulaci od starostky a po převzetí několika pozorností z jejích rukou si už jen užíval hezké chvíle. V zákulisí je s ním s úsměvem prožívala i partnerka Denisa Volková. Nechyběl ani jeho agent Michal Sivek. I z jejich výroků bylo patrné, jak moc mu úspěch přejí. Přece jen, v posledních letech se do podobných hokejových pater v pozdějším věku opravdu nevyšvihlo moc tuzemských hokejistů.
O největší „rachot“ v zahradách na břehu Otavy se po celou dobu starali osmiletí hokejisté z místního hokejového klubu. Společně obsypali celé první dvě řady před pódiem a neustále vyvolávali jméno svého hrdiny. Připomínalo to situaci z roku 2004. Tehdy jihočeské město mohlo poprvé obdivovat linie Stanley Cupu, když se s ním přijel pochlubit Stanislav Neckář.
Jedním z natěšených místních hokejistů byl tehdy i Jan Rutta, jenž si s pohárem a obráncem udělal fotku. Uběhlo 17 let, vyměnila se generace, a vlastně i role účinkujících. I sám úřadující šampion nyní s nadšením seskočil k lidem, aby se s ním mohli zvěčnit.
„Když vás hokej baví, a hlavně věříte sami sobě, tak je možné úplně všechno,“ poradil talentům v publiku. Ti nejtroufalejší juniorští hokejisté po konci programu zaníceně vyprávěli, jak do pěti let Stanley Cup přivezou i oni. Pokud se tak stane, z Písku se stane hokejová bašta.
„Užíváme si to, ale musím říct, že to byl velký stres. NHL, respektive lidé ze Síně slávy, jež se o logistiku starají, nemají za povinnost pohár přivézt letadlem. Vypadalo to, že ráno nasednou do auta v Čeladné, kde slavil Ondra Palát a dovezou ho, ale to bychom to v Písku nestihli. Takže transport vyšel na letadlo, ale ve Frýdlantu bylo zase podmáčené letiště, takže se muselo odlétat z Mošnova. Ze mě napětí vážně spadne, až bude osmá hodina večer, kdy skončí v Praze veřejná akce a už si to vezmeme na naši soukromou párty,“ popisoval trable s organizací ojedinělé akce Sivek.
Palát s Ruttou a před nimi slovenský spoluhráč Erik Černák prožili v posledních dnech několik momentů, kdy absolutně neměli osud svých oslav ve svých rukou. „Je nám to moc líto, ale zdržely nás okolnosti mimo naši kontrolu,“ pokrčil rameny Kanaďan Mario Della-Savia, jenž se o pohár na zahraničních cestách stará. „Když jsme letěli za Erikem Černákem, tak jsme při letu z Toronta do Frankfurtu nabrali šest hodin zpoždění. Při následném letu do Budapešti také pár hodin. Nejvíce to odnesl Erik a Ondřej Palát. Bohužel se stalo, mrzí nás to,“ doplnil.
Rutta, třetí v pořadí, tak paradoxně ukrojil největší porci času. Svůj velký den si rozdělil na tři části. Podpisy a fotkami v Písku to vše jen začalo. Následovalo rodinné setkání v píseckém Divadle Pod čarou, aby se následně Stanley Cup převezl do hlavního města, kde se v Modřanech v restauraci Rosmarina odehraje poslední událost.
„Z poháru si dám určitě pivko, to je jasné,“ smál se. „A dál vlastně nevím, asi gulášek. Ten si myslím, že by Stanley Cupu dost slušel,“ zodpověděl písecký rodák jednu z klíčových otázek každého hokejisty, který NHL ovládne.
Pokračuje se tak v tradici. I Palát si den předtím pochutnal na knedlících. Dnes se ale gastronomické zážitky trochu obmění, protože Stanley Cup míří do Stockholmu, aby se s ním poradoval hvězdný švédský zadák Victor Hedman.
