Kritická situace ve Zlíně: o přežití! Radost je pravěk, čeká se na zázrak
Už nejde jen vykřikovat, jak ostatní Zlínu nepřejí. Nejde nadávat na falešné prognózy. Dvojnásobný extraligový šampion hraje špatně, je poslední. Třetina základní části je pryč, po 19 zápasech vypadá nejhůř. „Popravdě? Teď přemýšlím, jak je hokej krásný. Měl jsem si toho vážit,“ smutně vyprávěl kapitán Pavel Kubiš. Ví, jak se slaví titul, byl u posledního v roce 2014. Teď klubu hrozí sestup.
Až se 8. března odtroubí poslední kolo, jeden extraligový tým spadne. Škrtne se hned a bez reparátu v podobě baráže nebo play out. Jsi nejhorší, pozdravuj v první lize!
Od začátku ročníku visí dole Zlín. Připomíná Titanic. Nahoře tanec, v podpalubí voda a deprese. Věta prezidenta prezidia Jiřího Korce, jinak zlínského primátora, je nezapomenutelná: „Zcela otevřeně říkám, že nemůžeme mít jiné cíle než vyhrát extraligu.“
Takhle mluvil 9. září. O měsíc a půl později je klub poslední, na předposlední Kladno ztrácí sedm bodů, vyhrál jen dvakrát.
„Vím, jaké je hrát nahoře,“ nasadil v neděli hořký úsměv kapitán Pavel Kubiš. Stál před kabinou v Hradci, kde zrovna jeho tým prohrál 1:4. Výsledek tragicky nezní. Potíž je, že se svou partou nedostali vůbec čichnout. Možná pár minut, když snížili na 1:2, jinak bez šance. „Popravdě? Teď hodně přemýšlím, jak je hokej krásný. Měl jsem si toho vážit,“ dodal Kubiš.
Pamatuje jiné časy. Lepší. V roce 2013 se Zlín rval ve finále, o rok později vyhrál titul. V kádru byli Petr Leška, Petr Čajánek, Jaroslav Balaštík. Kubiš extraligu hraje už osmnáct let, vždycky ve Zlíně. Postupně docházely peníze a odcházeli hráči. Jakmile někdo vyletěl, dostal laso odjinud. Zchudlý Zlín marně hledal prostředky, aby udržel hráče typu Davida Šťastného, Petra Holíka, Petra Zámorského, Roberta Říčky, Valentina Claireauxe, Robertse Bukartse nebo Jana Dufka s Tomášem Fořtem.
Jinde mají ambice, nabídnou dobré podmínky. Zlín nabídne domácí zázemí a boj o přežití.
Dřív negativní prognózy klub používal jako velkou motivaci. Bývalý trenér Robert Svoboda byl vyloženě uražený, když deník Sport v roce 2017 tipoval, že s týmem skončí v baráži. Tehdy se ještě parta dokázala vyhecovat, nečekaně prosvištěla do předkola play off.
Potvrdilo se, že Zlín „se vždycky nějak sebere“. Ovšem nyní cítíte, že je i „nějak“ pryč.
„Kdybych nevěřil, že se zvedneme, ani tady nejsem a na led nechodím. Podřizuju tomu úplně všechno, máme skvělého nového fyzioterapeuta, cítím se skvěle. Někdy to přijít musí,“ pravil brankář Libor Kašík.
Paradoxně za ním byl v Hradci hodně dobrý zápas. Ukázal, že pořád umí vytáhnout svoje kousky, kdy nechápete, jak puk chytil, ale chytil. V Hradci taky, jednou vleže na zádech, když vystřelil nohy nahoru, nebo po kotouči skákal vyrážečkou.
„Teď jsme dole. Pořád je to hokej, jednou je to dobré, jindy špatné. Všechno je hlavně na nás, musíme udělat něco jinak, aby se to zlomilo a otočili jsme sezonu v náš prospěch. Zatím to tedy nevypadá,“ hlesl kapitán Kubiš.
Nevypadá to vůbec. Těžko hledáte věc, od které se odpíchnout. Ani nefunguje akce, že celý svět se proti Zlínu spikl a nemá pravdu. Bývalý kouč Svoboda tohle uměl. Loupnul okem, sebevědomě se usmíval, že se s novinářem nebude bavit, protože nepíše o Zlínu dobře. To byl jeho styl, jeho hra.
Každopádně takhle vypadala reakce na dotaz hokej.cz, jestli se cítí se Zlínem jako outsider ročníku: „To není nic nového, jsou to ti stejní lidé a ty stejné předpovědi, jako v předchozích letech.“ Tady prý nasadil svůj pověstný úsměv. „Snad se zase ukáže, že se spletli,“ doufal.
Reálně se jeví jako jediná naděje, že se postaví na hlavu Kašík, rozchytá se do životní formy. A nasadí mód, který měl před šesti lety, kdy dokázal držet úspěšnost zákroků kolem 93 procent. „Neberu to tak, že je všechno na mně. Potřebujeme, aby se začalo dařit nám všem,“ prohlásil Kašík.
Když pak slyšel, že jiná cesta než jeho nuly pro Zlín nevede, pousmál se: „K tomu je těžké se vyjadřovat. Samozřejmě v hlavě mám, že se nám nedaří. S Hufíčkem (Danielem Hufem) jsme poslední zápasy chytali celkem dobře. Ale stejně to chce přidat, abychom klukům dali ještě větší šanci.“
Zlín nyní musí počítat, že pro zbytek extraligového pelotonu je kořistí. Předposlední má ještě naději se zachránit přes baráž. Ale poslední? Tam skončit nechcete. Ostatní ho rádi zašlapou až dolů, nebudou proti němu nic zkoušet a testovat hráče. Není důvod. Zbavíte se sestupového bubáka, natlačíte dolů co nejdřív Zlín.
„Když jste poslední, světlo na konci tunelu nevidíte. Ale ono stačí málo a sezona se zlomí. Jenže zlom nepřijde sám, musíme se o to postarat my, hráči. Jasně že musíme počítat s tím, že každý nás tam bude chtít jen potopit,“ přikyvoval Kubiš.
Do toho se klubu bouří fanoušci. V Hradci byli už řádně namíchnutí, v kotli vyvěsili transparent „Masochisti on tour“. Pak megafonem sezvali tým k autobusu, že si chtějí promluvit. Schůzka proběhla u vjezdu do areálu, kde hráči slyšeli, že na to kašlou, a příznivci chtějí vědět proč. Vysvětlovali, že nekašlou, makají, ale nejde to. „Když jste profesionál, tlak od fanoušků do sebe nemůžete pustit. Musíte se chovat tak, abyste si ho nepřipouštěli. Samozřejmě nás mrzí, jak to vypadá, nechceme sestoupit. Tlak do sebe ale pustit nemůžete, hokejově vás může zabít. Vy musíte pořád pracovat. Diamanty se dělají taky pod obrovským tlakem a žárem. Snad z nás po sezoně vypadnou taky,“ pronesl Kašík.
Jenže k diamantům je teď hodně daleko.
Když už byste hledali nějaký nerost, tak hnědé uhlí. Žádná velká cena a hoří. „Bojujeme sami se sebou. Obraz hry není dobrý, není tam nic, žádný stavební kámen, na který by se dalo něco vybudovat. Jsou tam pasáže, kdy si řeknete, že je to lepší. Jenže se hraje šedesát minut a takovou dobu dobře opravdu nehrajeme,“ dodal Kubiš.
Zlín hraje nejvyšší soutěž nepřetržitě od roku 1980, teď se nad dlouhou érou smráká.
Podobný zmar tradiční extraligová značka zažila před třemi lety. Tehdy šlo o Pardubice, skončily poslední, zachránily se v baráži. Vybavíte si, jak nakonec byly v základní části trapné? A to přitom po devatenácti odehraných zápasech měly o deset bodů víc, než má nyní Zlín. Čeká ho hodně těžká cesta nahoru. Matematicky? Jistě, třikrát vyhrajete a je to doma. Jenže doteď v základní hrací době uspěl jednou, počítejte, že body může ukrajovat i Kladno. Zlínský příběh je stejně smutný, jako byl ten pardubický. Klub vlastní město, a když politici cítí laciné body pro PR, jdou se vyprsit na tiskovku. Pokud se blíží sestup, nikdy za nic nemohou a vše řídí sportovní vedení. Profesionální klub nemůže většinově vlastnit radnice. Zlín na to možná přijde až v 1. lize. |
| # | Tým | Z | Skóre | B |
|---|---|---|---|---|
| 1 |  | 56 | 116 | |
| 2 |  | 56 | 112 | |
| 3 |  | 56 | 99 | |
| 4 |  | 56 | 93 | |
| 5 |  | 56 | 93 | |
| 6 |  | 56 | 91 | |
| 7 |  | 56 | 89 | |
| 8 |  | 56 | 87 | |
| 9 |  | 56 | 80 | |
| 10 |  | 56 | 76 | |
| 11 |  | 56 | 76 | |
| 12 |  | 56 | 72 | |
| 13 |  | 56 | 70 | |
| 14 |  | 56 | 62 | |
| 15 |  | 56 | 44 |
- Play-off
- Předkolo Play-off
- Baráž
