Na začátku sezony odchytal Jakub Kovář zápas za Jekatěrinburg a tím to haslo. Konec. Opustil KHL kvůli poničenému kolenu, s klubem rozvázal smlouvu. Jel se dát dohromady domů. Teď se cítí fit, trénuje a plánuje návrat. „Myslím, že by do konce prosince mělo být jasno,“ říká. Jednal už s několika kluby v Česku, reálný ale může být i návrat do Ruska.
Zraněné koleno se podařilo dát dohromady?
„Věřím, že ano. Jsou věci, které úplně vyléčit nejdou, ale jde posílit svalstvo, pečovat o sebe tak, abyste mohli fungovat. Udělal jsem velký posun.“
Takže čistě pocitově, už chytáte na sto procent?
„Přes měsíc a půl jsem na ledě, posledních 14 dní jedu ve velké zátěži, tento týden mám dvoufázové tréninky. Chci vidět, co tělo vydrží. Zatím klepu na všechno, co kolem sebe mám, protože to vypadá nadějně. Než do nějakého týmu zapluju, chci si projít ještě tímhle ostrým testem, jestli všechno zvládnu. Zatím to vypadá, že snad ano.“
V extralize o vás byl docela zájem. Hodně se mluvilo o Spartě nebo Kometě. Máte teď někam nejblíž?
„Nemám, takže vám ani neřeknu, s kým jsem jednal, nebylo by to seriozní ke klubům ani k brankářům, kteří tam jsou. Nabídek se objevilo ale celkem dost. Většinou jsme si sedli a bavili se o situaci, jak mojí, tak jaká je v klubu s brankáři. Nikdy v životě jsem se nepřipojoval k týmu v půlce sezony, takže to nečekám snadné. Je mi i jasné, že ani gólmani v týmu, kam přijdu, úplně radost mít nebudou, zase stoupne konkurence. Musí mi to zrkátka celé dávat i smysl, abych nenastoupil do klubu jako zloděj, který někomu bere místo.“
Takže nabídky na stole stále leží?
„Někde ano, teď si chci pořádně vyhodnotit, aby to bylo nejlepší řešení pro mě i pro klub.“
Celý život jste zvyklý, že brána je vaše, nestřídal jste se s nikým. Na druhou stranu po dlouhé pauze ale asi nejde ani čekat, že se někde zjevíte a v 6 zápasech vychytáte 4 nuly. Jdou tyhle dva pohledy vůbec dohromady?
„Jdou, protože já doufám, že v těch prvních 6 zápasech udělám 4 nuly. (směje se) Ne, realisticky, těžko bych teď byl stoprocentní pomocí dejme tomu pro Zlín, který musí vyhrát každý zápas. Nemůže si dovolit někoho rozchytávat. Potřebuju jít do týmu, kde, kdyby mi to ze začátku třeba moc nešlo, jsou tam pořád gólmani, kteří ho potáhnou. Nebo nedej Bože, kdyby se něco stalo s kolenem... Proto ani s hledáním práce tolik nespěchám. Chci přijít opravdu nachystaný, ne se někde zjevit a učit se bruslit, když to tak řeknu. Původně jsem si myslel, že bych mohl od prosince už někde chytat, ale radši tomu dám ještě čas, ať jsem sám pod zátěží a vidím, co tělo dělá.“
Je pravda, že se vám ozval znovu i Jekatěrinburg, kde jste se už rozloučil?
„Gólmana shánějí a nastoupil tam jako trenér Nikolaj Zavaruchin, v Jekatěrinburgu už působil, známe se. Snažili se dělat Petra Kváču z Liberce, ale jeho klub nepustil. Sondují ve Švédsku, v Německu... Oni ale taky dobře vědí, jak moje koleno vypadalo v srpnu, takže z té staré zprávy mají trochu strach. Možná i kluboví doktoři by nebyli proto, aby mě brali zpátky, protože se šlo trochu proti jejich závěru. Původní zprávy zněly, že jsem už opravdu dochytal. Ozvaly se mi ale ještě další dva týmy z Ruska, které se zajímají, jak na tom jsem.“
To je docela zvrat ne, po vaší emotivní rozlučce s Jekatěrinburgem a KHL?
„Říkal jsem si, jak je KHL navždycky uzavřená, loučil jsem se. A ještě to tak být nemusí. Kdybych nabídku dostal jen z Ruska? Vezmu ji. Protože představa, že bych celý rok nechytal a pak chtěl jít do extraligy od září... Nebylo by to nejjednodušší. Kdybych šel do Ruska na konci prosince, na konci ledna začne olympijská pauza... Je to taky varianta. Byl jsem přitom spíš rozhodnutý, že zůstanu už v Česku. Uvidíme, co se nakonec stane.“
Takže záleží i na podmínkách?
„Ne, o penězích to teď není vůbec. Jen to musí dávat smysl, nic víc za tím není.“
Dovedete aspoň říct, co je aktuálně pravděpodobnější?
„Nedokážu. Vybereme, co bude nejlepší. Byl jsem připravený klidně dochytat sezonu doma ve druholigovém Písku, kdybych se dával dohromady pomaleji. Ale vyvíjí se to slušně, doufám, že hokej ještě budu moci hrát. Z profesí, které bych mohl dělat, tuhle umím pořád nejlépe.“ (usměje se)
Proč kolem zranění bylo nejdřív takové tajemství, že jste nechtěl říct, o co jde?
„Pořád jsem tak nějak doufal, že se ještě jednou vrátím, byť ty prognózy nebyly úplně přívětivé. Říkal jsem si, co bych komu vyprávěl, jestli mě bolí záda, koleno... Bylo to úplně jedno, jen to vypadalo špatně.“
Můžete přiblížit, o co šlo?
„Mám na levé noze jeden takový handicap, pro sportovce poměrně velký, už jsem se s ním narodil. Noha musela celý život hledat cestu, jak mi dát šanci, abych se mohl věnovat profi sportu, dostávala zabrat. Tělo se ale naučilo fungovat, jenže nakonec mi v levém koleni prasknul meniskus. Operace nohu rozhodila tak, že už najednou koleno nedokázalo fungovat jako dřív.“
Byl jste připravený, že s hokejem je konec?
„Popravdě jsem s tím nejdřív počítal, když jsem se cítil blbě. Noha se dostala opravdu do stavu, že jsem nebyl schopen pořádně chodit. Bolelo to hodně, nemohl jsem ohnout koleno, ani ho pořádně napnout. Byla to bolest, kterou jsem ještě tady nezažil.“
A místo toho se chystáte na comeback, studujete české střelce. Dobrý posun...
„Jasně! Zjistil jsem, že Česko je pro mě absolutně neznámé prostředí. Mám kamaráda v Brně, byl jsem se tam dvakrát podívat na hokej, dvakrát na Motoru v Budějovicích, jednou na Spartě... No, kromě kluků, co se do extraligy vrátili jako Vláďa Sobotka, Michal Řepík a dalších pár hráčů, nikoho nemám nakoukaného. V úterý jsem si pustil Plzeň s Pardubicemi a zase jedna velká neznámá, ale hokej se hrál ve velkém tempu. Jen teda nám tady hrozně chybí lidi. Když se hraje ještě před plným hledištěm a ten kravál do toho? Zápas se posouvá ještě úplně někam jinam.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
