Rozbor Saláka: divočák i podivín, který baví. Stejný styl uvidíme čím dál míň

Když ho vidíte v brance, můžete si připadat, že jste se v mžiku přenesli do 80. let minulého století a sledujete při práci legendy NHL Toma Barrassa nebo Kena Wreggeta. Bez přehánění. Právě je Alexander Salák stylem připomíná.

Divoké vyjíždění z branky daleko proti střelci, podivné přepadávání a fotbalové skoky do ran. Horší bruslení, absolutní neschopnost slajdovat. Tedy přesouvat se skluzem z jedné strany na druhou. „To neumí vůbec. Jeho chytání je založeno na tom, že musí stát přesně správně na kotouč,“ popisuje Saláka jeden z extraligových trenérů, kterého deník Sport oslovil. Soupeře však na jméno hodnotit nechtěl, přál si zůstat v anonymitě.

„I laik pozná, že v brance působí jinak než ostatní. Můžete se smát, ale pak se podíváte na jeho čísla z posledních let a napadne vás, jak je to sakra možné,“ přidává. Salák se absolutně vymyká gólmanům moderní doby, neodpovídá trendům současného brankářského řemesla.

Věří svému stylu chytání. Ví, kde má mezery, co mu nejde. Je si toho vědom. Svým stylem ale leccos dokázal. Stal se mistrem Švédska, zachytal si v NHL, čapal za ruský Petrohrad. Proč by na sklonku kariéry měl svůj styl měnit? Sám to nechce.

Žádný puk pro Saláka není ztracený. Jeho někdejší brankářský trenér z Färjestadu Erik Granqvist o něm řekl, že je sice takřka bez moderního stylu, ale v brance je ohromný bojovník. Jeho chytání je založeno na vlastním vyhecování, strhnutí se. To dnes u gólmanů takřka nevidíte.