Květoslav Šimek
8. ledna 2022 • 14:30

Trenér Fleischmann o bratrech Kovařčících: Zahraničí? Jsem pro

Vstoupit do diskuse
0
Video se připravuje ...
TOP VIDEA
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Z úspěšných tahounů třinecké juniorky se sourozenci Kovařčíkovi probili mezi stabilní opory mistrovského týmu Ocelářů. Nastal čas na další posun? Za zahraničí je o útočníky Ondřeje (26) i Michala (25) zájem. „To je jejich věc, ale za mě, každá nová zkušenost člověka posune,“ říká Jaroslav Fleischmann, partner jejich mámy a mládežnický trenér.



Jejich bývalí parťáci, se kterými zářili v juniorce nebo později v třineckém áčku, už válí na jiných adresách. Lukáš Jašek ve finském Lahti, kam se dostal přes Liberec a záložní týmy Vancouveru. David Cienciala už si vyzkoušel hokej v Mladé Boleslavi a Pardubicích. Podle Jaroslava Fleischmanna, jehož rukama kromě syna Tomáše a bratří Kovařčíků hokejově prošli také Zahradníček, Bartko, Raška, Matiaško nebo naposledy talentovaný Cubo, by zahraničí pro oba dávalo smysl.

Pozici v ambiciózním Třinci si Michal s Ondřejem budují pátým rokem, proti Vítkovicím (2:5) hráli snad poprvé první formaci. I kvůli marodce. Jedou podle plánu nebo měli být už dál?
„Toť otázka. Podle mého, mohli být dál. V Třinci jsou od začátku svázaní Vencou Varaďou. Ten má svůj styl založený na perfektní disciplíně, obraně a na zaúkolování všech hráčů do daných pozic. Nic moc extra navíc si dovolit nemůžou. Kluci hrávali třetí lajnu a za nějakých průměrně osm minut na ledě těžko něco ukážete. V Třinci se jim líbí, mají tam rodiny, byty. Já si ovšem myslím, že kdyby měli šanci se ukázat jinde, dostali by větší ice time a ukázali by i víc.“

To je spíš Michalův případ, ne? Vždy platil za vyloženě kreativního centra, který uměl překvapit nečekaným řešením. Ondrovi daná role v Třinci sedí, nebo se pletu?
„Je to tak. Ondra je bojovník, dříč, silově na tom byl vždycky lépe. Teď má úžasnou sílu, fazonu jako prase, silné nohy. Tomu styl sedí, nevadí mu, svoje si plní perfektně. Michal byl vždycky svůj, musel vymýšlet, dělat ty své kudrlinky navíc. Díky tomu byl výjimečný, má to v ruce i v hlavě. Dám příklad. V žácích jsme hráli proti Havířovu, Pasta (David Pastrňák) dal čtyři góly, Michal šest. A vyhráli jsme. V Třinci je svázaný taktikou. Třeba minule proti Kladnu to vzal na konci vyloženě na sebe, rozjel se mezi čtyři hráče, udělal je a Kanaďan musel faulovat. Z přesilovky pak Majo Adámek vyrovnal. Ani Pešán nedal Michalovi moc prostoru v reprezentaci v Rusku, jen nějaké tři minuty, to mě mrzelo.“

Na druhou stranu, týmově to Ocelářům šlape, vyhrávají tituly, drží se na špici. Těžko brblat, ne?
„Jednoznačně. Je třeba se na to dívat ze dvou stran. Jednou je individualita hráče, jestli v něm něco je, jestli v něm potenciál dřímá a může si dovolit něco navíc. Nebo se jde důsledně za titulem. A kluci ke dvěma zlatům přispěli. Faktem je, že Venca Varaďa má důslednou taktiku zmáknutou opravdu dobře, umí to a všichni ho poslouchají. Je osobnost. Individuálně to ale některé hráče trošku brzdí. Nemluvím jen o Michalovi. Třeba Miloš Roman je taky hodně šikovný, mohl by se ukázat i víc. Jenže „jednodušší“ hráči, kteří poslouchají na slovo a nic navíc si nedovolí, mají u Venci víc šancí. Funguje to, což je pro tým plus.“

Varaďa říká, že chce hráče také individuálně posunovat, zlepšovat. Platí to i u Michala?
„Jedna věc je, že to říká, taky jsem to četl. Ale nepozoruju to. To je čistě mezi nimi, z kabiny se nic nedostane, tak to i má být. Osobně bych ale od Michala čekal daleko větší herní otevřenost. Nesmí třeba napadat. Máte mladé kluky, co jsou rychlí, žhaví, ale nesmí. Stahují se na červenou. Dobře, fajn taktika. Jenže uteče jedno střídání, druhé, třetí... a k ničemu se nedostanou. Stojí na červené a brání. Dřív Michal nechodil ani na přesilovky. Kdy se měl dostat do šance? Jen pokud si vyhrál buly, založil útok. Ale jinak nastřelují, dojíždějí, bojují, hrají na jistotu. Jasně, účel světí prostředky, ztratí puk a drží červenou čáru. Hrají chytře, systémově, dobře. Málokdo se přes ně dostane, gól nedostanou. Ale individuálně se neposunou.“

Sourozenci Kovařčíkovi se občas ve formacích míjejí, ale prakticky pokaždé se vrátí k sobě. Jsou spolu silnější?
„Jednoznačně, odmalička je mezi nimi chemie. Ondra vždycky Michala vidí perfektně, stejně tak naopak. Kdo to pochopí, může na tom stavět. Venca to chápe, je dobře, že hrávají spolu. Doplňují se. Možná i proto, že odmalička byl každý úplně jiný.“

Povídejte.
„Michal byl takový hajzlík, když mu něco nevyšlo, soptil, mlátil kolem sebe, všechny seřval. Nesnáší prohry. Časem se změnil, úplně otočil, ale tohle se ho ještě v šestnácti, sedmnácti drželo. Ctižádostivost mu zůstala, ale rozumově se posunul k nepoznání. Dospěl i myšlením, už se chová úplně jinak. Ondra vždycky poslouchal, ohromný dříč, který jede a je do party. Škoda, že si třeba v zakončení až tak nevěří. Zazdí dvě tři tutovky, je z toho nešťastný, hodně si to bere. Michal ne.“

Není Ondřej až moc „hodný“ na profesionálního hokejistu?
(usměje se) „Má takovou povahu. Je sečtělý, chytrý. Kdyby nehrál hokej, už má tři vysoké školy. Studoval vždycky za jedna, maturitu dal taky s jedničkami, pořád něco studuje. Sednou do autobusu a on si vytáhne knížku. To se moc nevidí, ale je to jeho svět. Nikam se moc netlačí.“

Vraťme se tedy k původní otázce – měli by v Třinci zůstat a dál vylepšovat pozici, kterou si těžce vybojovali? Nebo jít do zahraničí?
„To si musí říct sami. Za mě, každá nová zkušenost člověka posune. I kdyby to nevyšlo, tak vás to posune. Nové prostředí, nový styl hokeje, nová řeč. Uvidí je zase někdo jiný. Tady by byli pořád v jedné škatulce. A vrátit se můžete vždycky. Když šel mladý (Tomáš Fleischmann) v sedmnácti do Kanady, taky to bylo dilema. Maminka brečela, že ho nikam v sedmnácti nepustí. Tohle se ale neodmítá, taková šance. Když vás někdo venku chce, když je o vás zájem ve vyšší nebo kvalitnější soutěži, kde vás to může kariérně posunout, tak se to přece nemůže jen tak odmítat.“

Takže byste byl pro odchod ven?
„Jednoznačně. Navíc my o nich pořád mluvíme jako o mladých, ale Ondra má dvacet šest, Michal dvacet pět. Už nejsou mladí! Jestli chtějí růst, musí táhnout mančaft, musí to stát na nich.“

Váš syn Tomáš se probil do NHL, do reprezentace. Ale porovnávat jejich cesty asi nejde, souhlasí?
„To bylo úplně jiné. Jiná doba, jiná cesta. Tomáš byl taky talent, v osmé třídě šel z Kopřivnice do Vítkovic, kde se dostal do tempa. Měl štěstí na trenéry, v lajně byli s Rosťou Oleszem a Kubou Hulvou, top útok dorostenecké i juniorské extraligy. Všichni tři šli do zámoří, jen Kuba to tam neustál a vrátil se zpátky. Ondra s Michalem jdou úplně jinou cestou, srovnávat se nedá.“

Nastal čas pro posun? O bratry Ondřeje a Michala Kovařčíky je zájem ze zahraničí
Nastal čas pro posun? O bratry Ondřeje a Michala Kovařčíky je zájem ze zahraničí

Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší  

Vstoupit do diskuse
0
Čtvrtfinále
Články odjinud


Články odjinud