Němec ve Zlíně bojuje o záchranu: Tohle jsem nikdy nezažil. Ale nelituju
Vyhrál mistrovství světa, s národním týmem má další dvě medaile. Třikrát ovládl extraligu. Býval zvyklý rvát se o vavříny. Teď sedmatřicetiletý obránce Ondřej Němec bojuje na opačném pólu. Se Zlínem o přežití v extralize. „Na začátku jsem si říkal, proč jsem starej blbec do toho lezl,“ vrací se k úvodu sezony, kdy se zranil. Teď už je fit, ničeho nelituje a udělá maximum, aby pro Berany zachránil nejvyšší soutěž. Pro iSport Premium promluvil i o olympijské zkušenosti.
Hrával v klubech s nejvyššími ambicemi. Elitní soutěž ovládl s Karlovými Vary (2009), dvakrát potom s Kometou (2017 a 2018). Také v ruské KHL Ondřej Němec poznal silné kluby, se Lvem v roce 2014 prohrál až ve finále v sedmém zápasu s Magnitogorskem. Na to může zkušený bek jenom vzpomínat, jeho poslední štace je protkaná prohrami a strachem.
Nebo že by Zlín po úterním vítězství nad Kladnem, přímým konkurentem, nabíral dech? „Věřím, že ano a sezonu zachráníme,“ přeje si světový šampion z Německa z roku 2010. Ovšem v pátek už jeho tým zase padl, nestačil 0:4 na Olomouc. A zaevidoval porážku číslo 29.
Hrával jste o tituly, teď se plácáte se Zlínem dole. Jak to vstřebáváte?
„Nikdy v životě jsem tohle nezažil.“
No právě, proto se na to ptám.
„Na rovinu říkám, že když jsem přijal nabídku Zlína, samozřejmě jsem věděl, že takové věci můžou nastat. Ale až tohle jsem nečekal. Pro člověka, který prošel úspěšnými kluby, je to něco nového. Každým dnem se učím. Dostávám se do situací, v nichž jsem ještě nebyl. Všichni se snažíme, abychom se dostali před Kladno a vyhnuli se přímému sestupu.“
O tom, že Zlín bude mít vážné potíže, aby se udržel, se mluvilo už během léta. I v našem Sport Magazínu jsme tipovali, že bude poslední. Neodradilo vás, co se říká?
„Nechtěl jsem si to připouštět. Ambice asi nebyly takové jako v klubech předtím, ale věřil jsem, že se budeme pohybovat v klidnějších vodách a nebudeme mít takové starosti.“
Neměl jste chuť se na to někdy vykašlat? Neříkal jste si, jestli to máte zapotřebí? Zvlášť, když jste se brzo zranil.
„To jo. Byl jsem na ledě asi dvě minuty, a hned jsem pak byl měsíc mimo. V tu chvíli mi blesklo hlavou, proč jsem starej blbec do toho zase vlezl. Ale nelituju. Podepsal jsem Zlínu s tím, že něco podobného může nastat. Teď nám nezbývá nic jiného než bojovat! Sebrat všechny síly, které máme. V poslední době dobře trénujeme, mám pocit, že se to zvedlo. Věřím, že se všichni oddáme tomu, abychom hokej ve Zlíně zachránili.“
V úterý jste porazili v přímém souboji Kladno, hlavního konkurenta. Vnímáte, že to může být pro vás odrazový můstek?
„Řekněme si narovinu, že to zatím byl jeden z nejdůležitějších zápasů. Šlo o to, abychom se dotáhli na tři body a dostali se do těsného kontaktu. Jinak bychom byli minus sedm bodů, ten bodík myslím jako horší vzájemný zápas, a trčeli bychom v opravdové krizi. Teď si to s ním rozdáme na férovku. Nezbývá nám nic jiného než bojovat.“
Hrajeme o bytí a nebytí
Nosíte si hokej hodně domů?
„Rozhodně to není jednoduchá situace.“
Takže býváte podrážděný?
„Jsou zápasy, kdy se vracím rozčarovaný, není se mnou do řeči. Hrozně těžko koušu porážky, takže někdy se nebavím, potřebuju se uzavřít do sebe. Nejhorší je, když jednou vyhrajeme, pak zase třikrát šlápneme vedle. To je ubíjející. Ale manželka už je se mnou dvacet let, takže ví, kdy na mě mluvit, kdy ne. Snažím
