Chlapík o ovládnutí extraligy: Zlomová sezona. V NHL jsem byl nešťastný
Král základní části. Střelec? Nahrávač? Obojí! Filip Chlapík suverénně ovládl kanadské bodování extraligové základní části. Pokořil metu sedmdesáti bodů. Dal nejvíc gólů, nastřádal nejvíce asistencí. Stal se teprve třetím hráčem extraligové historie, kterému se tohle povedlo. „V Americe jsem ztratil hokejovost. Jsem šťastný, že jsem ji znovu našel. Je to pro mě zlomový ročník,“ přiznává útočník Sparty v rozhovoru pro iSport Premium. V placené části článku se také dočtete, v čem přesně tahoun Pražanů v základní části dominoval.
V záplavě produktivních třicátníků působí jako zjevení. Všem zkušeným bardům ale Filip Chlapík naložil. Základní část si podmanil. „Opravdová sezona ale začíná až teď,“ říká před pondělním vstupem Sparty do čtvrtfinále play off. Už se vyrovnal s olympijským opomenutím? A proč mu vadil už v lednu oznámený letní přestup do Švýcarska?
Prý se po základní části v klubu nahromadily žádosti o rozhovor s vámi. Jak zvládáte mediální zájem?
„Dřív jsem taky nějaké rozhovory dělal, ale tohle je jiné. Když jste v Česku, a zvlášť na Spartě, nevyhnete se tomu. Nezažil jsem to. Nikdy mi to ale nedělalo problém, dělám svoji práci, vy zase tu vaši. Jsem s tím v pohodě.“ (usmívá se)
Ve Spartě jste hodně rádi, že jste uhráli elitní čtyřku a získali pár dnů volna a odpočinku. Je to tak?
„Když jsme byli na desátém fleku, dost jsme toho změnili. Začali jsme dřít, dávat do toho všechno. Pak odjeli kluci na olympiádu. Nás to ale nesložilo a zvládli jsme i bez nich uhrát body. Pauza byla zasloužená a hodně důležitá, abychom vyčistili hlavy. Dva měsíce byl pro nás každý zápas jako play off.“
Vraťme se do půlky ledna. Byli jste desátí a na třinácté místo jste měli náskok jen šesti bodů. Nenapadlo vás tehdy, abyste s nabitým týmem nebyli u další blamáže a obřího průšvihu?
„Mně osobně tohle hlavou neproběhlo ani jednou. Když to teď od vás slyším, šest bodů od třináctého místa... Jo, bylo to vážné, ale já jsem si ani na moment nepřipustil, že bychom to nezvládli. Věřím, že nikoho v kabině ani nenapadlo, že bychom play off neuhráli. To by byla šílená ostuda. Pořád, i v té době, jsme koukali dopředu a hleděli na čtyřku. Právě sebedůvěra byla možná klíčovým faktorem v tom, proč jsme to nakonec opravdu zvládli.“
Byli v klidu i trenéři?
„Upřímně jsem byl až překvapený, jak klidní byli. Možná byli nervózní, ale na nikoho to nepřenášeli. I když jsme měli velkou krizi, všichni byli pozitivní. Jasně, něco přijít muselo, hlas se několikrát zvýšil, to je ale normální. Bylo důležité, že jsme věřili, že tým opravdu kvalitní máme. Že když se semkneme, otočí se to. Udělali jsme šňůru a šli nahoru.“
Když jste zmínil olympiádu, už přebolelo zklamání, že vás manažer Petr Nedvěd spolu s trenéry opomenul v nominaci? Doslova jste říkal, že jste byl „nasranej“.
„Takový byl můj první pocit, nasranej jsem byl dost. Klukům jsem ale úspěch přál. Nejsem člověk, který by pak seděl u televize a fandil soupeři.
