- Gólmanské trio Sparty zprava: Jakub Kovář, Josef Kořenář, Oldřich Cichoň • FOTO: Michal Beránek / Sport
Od února měl jasno. Po dekádě to zabalí v zahraničí a vrátí se do extraligy. „Vždycky jsem chtěl mít o práci jasno s předstihem,“ usmívá se Jakub Kovář, posila pražské Sparty. Trenér Pavel Patera po pondělním prvním tréninku jasně řekl, že Kovář bude jeho jasná jednička. „Ale nejsem blbej. Když mi to nepůjde, změní se to,“ říká gólman. Promluvil o mnoha zajímavých tématech.
O návratu do Česka po devíti letech
„Je příjemné, že jsem v červenci nemusel balit kufry a nikam odjíždět. Za roky, co jsem z extraligy zmizel, spousta kluků s hokejem skončila nebo šla do zahraničí. Extraliga je teď úplně jiná, než když jsem z ní odcházel. Poznávám kluky, které vůbec neznám. Čeká mě dost zvykání. Těžké rozhodování to ale nebylo. Takhle už jsem to měl v hlavě připravené poslední roky. V předchozím angažmá v Curychu se mi sice líbilo, ale se Spartou jsem byl v kontaktu už delší dobu a můj návrat vyšel ideálně v době, kdy v únoru sháněla gólmana pro další sezonu. Vždycky jsem chtěl mít o práci jasno dlouho dopředu, abych předešel tomu, že v květnu nebo červnu nevím, kde podepíšu.“
O prohraném finále ve Švýcarsku
„Lidi se mě strašně rádi ptají, co bych k tomu řekl, ale ono moc není co. Těžko se to komentuje. Ve finále jsme odehráli sedm úplně vyrovnaných zápasů, štěstí se ale na konci přiklonilo na jednu stranu. Bylo to jako houpačka, na které sedí jeden tlustý a druhý hubený. A ten tlustý se v půlce hry rozhodl vlézt na druhou stranu. Vedli jsme 3:0, prohráli 3:4. Že byl na druhé straně brácha, bylo zvláštní. Naštěstí jsme se v létě moc neviděli. (směje se) Moc mi to nepředhazuje, naopak mi celé léto posílá články, kde o mně psali a chválili mě. Spíš je pyšný, jakou stopu jsem ve Švýcarsku zanechal, když zpočátku nikdo nevěděl, co ode mě čekat. Bráchovi bylo trošku líto, že jsem se rozhodl vrátit do Česka, ale chápe to.“
O tom, jak si v dětství hrával na Pateru
„I kvůli Pavlovi Paterovi jsem se do Sparty těšil. Moc to ale říkat nebudu, aby si nemyslel, že mu lezu do zadku. (směje se) On hokeji rozumí jako málokdo, má toho sakra odehráno, navíc s velkými úspěchy. Ví, co je třeba a jeho pohled na hokej se mi líbí. Věřím, že bude mít klid na práci, my mu to budeme vracet a sezona skončí úspěšně. S bráchou jsme si jako malí hrávali na Pateru s Procházkou. Já byl Martin Procházka, brácha zase Patýs, víc to rozdával. Mně se zase vždycky líbila Martinova klička do bekhendu, s tou jsem bráchu trápil, protože my jsme si role většinou měnili, takže já útočil a brácha stál v bráně. P+P bylo celé naše dětství.“
O hrozbě konce kariéry
„Před rokem na začátku sezony jsem byl konci vážně blízko. Noha mě fakt bolela. Když jsem na začátku září odchytal ten jediný zápas za Jekatěrinburg, měl jsem koleno jak fotbalový míč. Šíleně oteklo, nemohl jsem s ním hýbat, v noci jsem se bolestí nevyspal. Byl jsem rozhodnutý, že je konec. Když noha splaskla, objel jsem pár doktorů a fyzioterapeutů, kteří mi udělali další resonance a CT vyšetření. Většina z nich mi řekla, že by se s tím ještě dalo něco dělat. Tak jsem tomu dal šanci, dostal jsem do kolene snad třicet různých injekcí, objel jsem půlku Evropy za lidmi kvůli různým tréninkům. Utratil jsem sice spoustu peněz, ale vrátil jsem se. Proto když se mě dneska někdo ptá, jestli se ve Spartě nebojím velkého tlaku na brankáře, tak odpovídám, že se nemám čeho bát.“
O reprezentačním opomenutí
„Během finálové série ve Švýcarsku mi několikrát psal Zdeněk Orct, jaké má na mě dobré reference, a vyptával se na mě, na mé zdraví. Petr Nedvěd někde řekl, že se nám ozve po finále. Tak jsem čekal a měl v hlavě, že bych na mistrovství naposledy jel. Nebo tedy o něj zabojoval. Vůbec se mi neozvali a už nepočítám, že by se mi někdy ozvali. Nejsem Dominik Hašek, abych musel ukončovat reprezentační kariéru. Už s ní ale moc nepočítám. Je mi čtyřiatřicet a vyvíjí se to trochu jiným směrem. I když u gólmanů je podle mě jedno, jestli jim je dvacet, nebo čtyřicet. A kdyby se mi přeci jen ještě někdo ozval? Samozřejmě, že bych přijel. V hlavě to ale nemám, není to bod, na kterých bych se upínal. Mě zajímají úplně jiné věci, než jestli pojedu na Euro Hockey Tour.“
Témata:
Česko, reprezentace, zranění, gólman, koleno, curych, gólmani, Lions, euro hockey tour, mistrovství světa, Petr Nedvěd, konec kariéry, Jan Kovář, sport, česká reprezentace, pavel patera, národní tým, Jekatěrinburg, Tipsport extraliga, Dominik Hašek, NLA, Zdeněk Orct, hokej, finále, Švýcarsko, HC Sparta Praha, Euro Hockey Tour, Jakub Kovář, Pavel Patera, Martin Procházka, kariéra, Avtomobilist Jekatěrinburg