Hokej i život ve Finsku si zamiloval, už po necelém roce se ale vrátil do Česka. Obránce Ondřej Slováček, který v minulé sezoně dostal nečekané laso od týmu Lukko Rauma, si přál ve Skandinávii zůstat. Vzhledem k odlivu hráčů z KHL a nabitému hráčskému trhu však z finského klubu dlouho nepřicházela nabídka nové smlouvy. Delší čekání si rodák ze Vsetína nemohl dovolit, potřeboval jistotu. Přijal tedy nabídku z Kladna, kde chce hrát co nejvíc. „Věřím, že bych se mohl výkonnostně ještě posunout,“ řekl sedmadvacetiletý bek, který ještě před pěti lety působil jako útočník.
Do Česka jste se vrátil po necelé sezoně strávené ve Finsku. Nebyl to podle vás až moc brzký návrat?
„Všichni víme, jaká byla situace na trhu kvůli invazi Ruska na Ukrajinu, hráčů se tam najednou vyrojilo na trhu strašně moc. Ve Finsku to bylo padesát na padesát, musel bych čekat do konce srpna. Čekat se mi už ale nechtělo. Kdyby to nevyšlo, soupisky by už byly vesměs uzavřené. Chtěl jsem někam, kde budu hrát. Vzal jsem Kladno, kde věřím, že budu hrát hodně.“
V týmu Lukko Rauma jste tedy skončil hlavně kvůli nejistému čekání na nabídku nové smlouvy?
„Přesně tak. Navíc jako hráč jsem byl import, za kterého se platí daně. Roli tedy také jistě hrálo, že si mohli pořídit levnějšího či mladšího Fina. Jak už jsem říkal, v Raumě to bylo padesát na padesát, ale už jsem opravdu nemohl další měsíc čekat. Chtěl jsem mít nějakou jistotu.“
A měl jste i jiné nabídky ze zahraničí?
„S agentem jsme toho řešili dost, ale znovu připomenu situaci s trhem přecpaným hráči vlastně po celé Evropě. Vyvinulo se to zkrátka tak, že jsem na Kladně. Chci prostě hrát, to je základ. Je to lepší než být někde sedmý bek a nedostávat moc prostoru. To nemám rád.“
Každopádně si z elitní finské ligy jistě odnášíte velice kvalitní zkušenost, viďte?
„Určitě, je to nezapomenutelná zkušenost. Rád bych se tam někdy vrátil, když bude možnost. Finská zkušenost mi dala hrozně moc. Už jsem to ani nečekal, nabídka přišla zčistajasna. Celkově mě nadchl systém, fungování, ale i Finové. Lidé tam trochu jinak přemýšlí než v Česku. Vyhovoval mi jejich klidnější styl. Nikam se nespěchá, všechno funguje a má svůj řád. Lidé uznávají zákony, poslouchají a nikdo nic neobchází - ve sportu, kultuře ani politice. Musím říct, že mě to nadchlo.“
Z extraligy jste odcházel jako jeden z nejlepších bruslařů. Řekl byste, že se vám ve Finsku povedlo posunout vaše bruslení ještě o úroveň výš?
„Člověk se tam trochu víc hýbe, tolik se tam nestojí. Takřka pořád se bruslí. Snažil jsem se soustředit na to, abych pořád bruslil, nikde nepostával a neztrácel zbytečné metry. Postupně jsem si na to zvykl. Ve Finsku mají trochu jiný styl, takový rychlejší. V Česku jsou podle mě hráči silnější. Je to dáno i věkem, protože ve finské lize jsou většinou mladší kluci, kteří jsou neuvěřitelně šikovní na malém prostoru. A rychlostně... Kdyby si dali Čech a Fin kolečko, nemyslím si, že by to byl nějaký závratný rozdíl, ale je to dané systémem. Méně taktiky, ale s větším důrazem na bruslení. Trenér obránců nám třeba hodně pomáhal při ježdění dozadu a jak si najíždět pozičně. To mi hodně dalo.“
Neberete s ohlédnutím za finským angažmá extraligový comeback přeci jen tak trochu jako krok zpátky?
„Rozhodně ne. Pět let zpátky jsem hrál druhou ligu, navíc ještě v útoku. Pro mě je každá šance... Bylo pro mě zázrak, už když jsem se dostal do extraligy v Budějovicích, a pak z Budějovic do Finska. Hrozně si to užívám a jsem vděčný, když mohu být v pozici, ve které zatím jsem. Prostě hraju a jsem jenom rád, že na takové úrovni.“ (usmívá se)
Zaznamenal jste při návratu větší zájem ze strany extraligových klubů, když vyšlo najevo, že jste k mání?
„Určitě byl větší než při odchodu z Budějovic, přeci jen si hráč v zahraničí udělá nějaké jméno. Že by byl ale nějaký markantní zájem a kluby se o mě praly, to ne...“ (směje se)
Vybral jste si Kladno. Co především rozhodlo pro podpis u Rytířů?
„Jedním z faktorů byl Otakar Vejvoda na střídačce. Věděl jsem, že je to kvalitní trenér s letitými zkušenostmi ze Švédska, že má takový severský styl. V Kladně mám také možnost si více zahrát, než kdybych šel do nějakého kvalitnějšího týmu. Momentálně vidíme, kolik reprezentantů se vrátilo do extraligy a hrát sedmého beka a mít osm minut za zápas... Já bych chtěl hrát hodně. Věřím, že bych se mohl v Kladně výkonnostně ještě posunout.“
S Dotchinem se cítím na ledě velice bezpečně
V přípravě jste zatím nevynechal jediný zápas. Je právě plná předsezonní vytíženost pro vás to nejlepší?
„Myslím si, že je to hlavně dáno počtem obránců. (směje se) Zatím nás je málo. Máme některé hráče zraněné. Oskars Cibulskis teprve dorazil po nějakém chirurgickém zákroku. Takže to beru, jak to je. Jsem rád, že můžu hrát, aspoň se do toho rychleji dostanu.“
A jaký dojem zatím máte z nového angažmá?
„Všechno je nové. Už jsem si ale zvykl na nějaké přesuny a balení. Nejhorší jsou jen takové ty logistické věci kolem bytu a tak. A po týmové stránce... Český hokej je malý rybník, kde se všichni znají, takže se spoluhráči jsem neměl absolutně žádný problém. Uvidíme, co přinese sezona, ale ještě jsme v přípravě. Pořád máme co dolaďovat.“
Nastupujete vedle kanadského bombarďáka Jakea Dotchina. Cítíte už nějakou chemii s novým parťákem?
„Jsme spolu od prvního tréninku a sedli jsme si úplně v pohodě. Je to tvrdý kluk, v hokeji má něco odehráno. Hrál i v NHL, což je strašně poznat. Cítím se s ním na ledě velice bezpečně. (usmívá se) Je obrovský, silný, ale i velice chytrý hokejista. Doufám, že nám to vydrží.“
V přípravném duelu se Slavií se vám povedl parádní gól, když jste puk poslal vrchem přes celou třetinu až do branky. Že by přeci jen nějaká finesa odkoukaná z Finska?
(směje se) „Matěje Berana už jsem asi šestkrát trefil do kolene, tak jsem si říkal, že to zkusím vrchem. Prostě jsem to tam plácnul, bylo to spíš štěstí. Kdybych to ale normálně uměl, bylo by to super. Něco takového se podaří jednou za sezonu a já si to vybral zrovna v přípravě.“
Nepřivezl jste si z Finska o pár kilo váhy navíc? Ptám se, protože jste v posledním rozhovoru pro Sport přiznal, že jste v minulosti na ledě občas postrádal kila a váš nynější šéf Jaromír Jágr vás nabral a odvezl tři metry k mantinelu...
(usmívá se) „Jo, ale tak to není úplně o nabrání kil. Genetika je nějaká, člověk nemládne. Už s tím asi nijak moc nepohnu. Spíš jsem se naučil hrát s tím, co mám. Nechtěl bych se předělávat a být průměrný v něčem jiném. Využívám přednosti, které již umím. S Jardou (Jágrem) bych stejně nehnul. On s ním nehne skoro nikdo. (směje se) Já bych to asi spíš ubruslil a pozičně uhrál.“
A co vaše zbožné přání vysloužit si reprezentační dres? Drží se vás stále?
„To je asi sen každého hráče. Řekl bych, že všichni to někde vzadu mají. Většina mladých hráčů si chce zahrát NHL, až s přibývajícími roky to začíná být realističtější. Osobně, od té doby, kdy jsem měl nějaký výkonnostní posun, tak si užívám každý den hraní. Co přijde, to přijde.“
ONDŘEJ SLOVÁČEKNarozen: 14. září 1994 (27 let) ve Vsetíně |
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
