Čtyři zlomeniny za rok. Bek Kolář: Zdraví drží, jen se nějak lámou kosti
Když vás trefí zbloudilý puk a zlomí vám čelist, je to k vzteku. Ale když posloucháte vyprávění pardubického obránce Jana Koláře, je to spíš jen jedna z dílčích šlamastik. Zhruba už rok se vrací po různých zraněních zpátky. Vyhrabal se z maléru a seknul ho další. Momentálně pracuje na návratu, zápasy sleduje z tribuny. „Štve mě to. Nejradši bych byl dole v šatně s klukama. Ale za jedenáct měsíců jsem toho proseděl na tribuně už fakt hodně, tak s tím asi už nějak umím pracovat,“ říká účastník čtyř MS a jedné olympiády.
Když se kolem Vánoc přeje zdraví. U vás to asi nebude jen obyčejná fráze, že ne?
„Beru to tak, že zdraví mi drží, jen se mi poslední dobou nějak lámou kosti. (usměje se) Nějak blbě mě začaly trefovat puky. Zdraví je hlavní, nemocný ale nejsem. Takže spíš to mám hozený tak, že bych si přál, aby mě puky trefovaly správně, ať se mi už nic nezlomí.“
Dobře, tak zdraví drží. Sedla si na vás tedy nějak záhadně smůla?
„Párkrát jsem už něco zlomenýho měl. Ale aby se mi to takhle sešlo za pár měsíců, to určitě ne. Takže asi jo...“
Pojďme tu anamnézu trochu projet. Zvládnete to?
„V minulé sezoně jsem měl zlomenou čelist, tak jsem trénoval individuálně. Začalo se mi ale nějak ozývat koleno. Už dřív mě na něj trefili, prohnulo se mi, bolelo mě, ale dalo se dohromady. Nikdy mě nelimitovalo, až teď začalo. V play off to došlo do bodu, že jsem skoro netrénoval, jen hrál a bral prášky. Z rezonance to vypadalo, že nebude operace potřeba. Jenže v létě jsem měsíc trénoval a bolest neustávala, jezdila kolenem. Řekli jsme si, že takhle by sezona neměla cenu, tak jsem šel na operaci.“
První problém vyřešen. Co bylo dál?
„Vrátil jsem se na led a trefil mě puk do nártu, takže zlomenina. Shodou okolností jsem ještě neměl koleno stoprocentní, tak jsem ho mohl aspoň ale doléčit.“
Další zlomenina byla na ruce?
„Začal jsem hrát a ano, trefil mě puk do ruky, nějak blbě do zápěstí. Asi bych ani nespočítal, kolikrát jsem sem dostal pukem, a nestalo se nic. Ale teď bohužel.“
Fajn, ruku jste dal dohromady, vrátil jste se. Zápas jste ani nedohrál a prásk!
„Zase mimo, zlomená čelist. Víte, co je na tom nejhorší? Že jsem stál mimo bránu, neskákal jsem do střely. Někomu rána nesedla, šla mimo, nad a vedle, já nebyl nachystaný. Koupil jsem ji. Jak jsem měl čelist zlomenou poprvé, bylo to přitom úplně stejné. Tam jsem nepouštěl hráče před bránu, držel ho stranou, vyletěla nepřesná střela a zrovna do mě. Kdyby se mi to aspoň stalo třeba při blokování, tak si řeknu, že jsem blbej a je to moje chyba. Ale tohle?“
Říkám si, že je asi na jednu stranu fajn, když víte, o co jde. Ale na druhou stranu je šíleně na houby, když víte, o co jde. Je zlomená čelist hodně bolavé zranění?
„Spíš je to pro mě asi ještě nejpřívětivější zranění, jaké jsem kdy měl.“
To si děláte srandu?
„Ne, nebolelo to. Na začátku, když mě trefil puk, přišel lehký šok. Tam trochu bolest cítíte, ale když dostanete facku, nebo blbě spadnete na tvář, je to asi podobný. Říká se, že zlomenina bolí méně než naraženina a tady to platilo určitě. Klika aspoň je, že jsem nedostal do zubů, ty zůstaly všechny, takže jsem ani nepotřeboval žádný prášek proti bolesti.“
A platí klasická představa, že na začátku po zlomené čelisti se strava konzumuje brčkem?
„Tři týdny to bylo poprvé, teď dva, což bylo lepší. (usměje se) Vyndali mi gumičky a pak už jsem mohl začít přes lžíci. Strava je ale pořád tekutá, ale už to jsou aspoň kaše.“
Prozradíte, co vám doma řekla manželka, když se po jednom zápase znovu vrátíte v takovém stavu?
„Obrečela to, bylo jí všechno hrozně líto. Ale když viděla, že mi v uvozovkách nic není, vypadám normálně, jen mám zlomenou čelist? Řekli jsme si, že se to zase zvládne.“
Bála se, že doma bude mít netvora?
(usměje se) „Je to možný. Když se řekne, že máte otevřenou zlomeninu čelisti na dvou místech, nic moc pěkného nečekáte.“
Šílené. Dovedl byste s tím hrát v play off jako třeba Daniel Voženílek, který hned po operaci šel hrát za Motor proti Spartě?
„Asi záleží, na jakém místě se vám to stane. S tímhle bych pravděpodobně hrát nemohl. Vepředu jsem to měl úplně přeražené, seshora až dolů. Blbý to pak bylo ještě u ucha, takže kdybych tam dostal ránu, hrozily by mi trvalé následky. Může vás pak bolet z toho hlava napořád. Ale dovedu si představit, že s určitou formou zlomené čelisti by hrát asi šlo.“
Když jsou ty Vánoce, pohádku Šťastný smolař znáte? Docela mi k vám sedí. Máte pech, ale všechno mohlo být taky daleko horší.
„Neznám. Je dobrá?“ (směje se)
Je, s Ivanem Trojanem, dávají ji 28. prosince.
„Tak tu si pustím. Vypadá to, že tam bych se mohl najít.“ (směje se)
Doporučuju! Otočím ještě jinam. Zahřálo během těch vašich peripetií, že se v pardubické sestavě objevil Ondřej Chabada, který hned vyhrkl, že vás měl vždycky jako svůj vzor? Nebo se spíš dostaví rozpaky, že člověk stárne?
„Potěší to. Ale jsem realista, vím, že kariéra mi zvoní a neodehraju toho už tolik. Mám toho za sebou dost. Kluci, kteří teď do týmu přicházejí, asi na hokej taky dřív chodili, tak mě občas viděli. Měl jsem to úplně stejné.“
Taky jste přišel do pardubické kabiny a tam modly z dětství?
„Hrál jsem si vždycky na Aleše Píšu, Tomáše Blažka nebo Láďu Lubinu. Když mi bylo mezi osmi a dvanácti roky, bylo to takové to nejkrásnější období, kdy jsem hokej vnímal jako dítě s totálním nadšením. Když jsem začínal a potkával tyhle kluky, byl to zážitek. Teď se pomalu blížím ke konci sám, mám nějaké zkušenosti. Jak se posouvá kariéra, mění se i vnímání různých věcí kolem. Takže i tyhle věci beru spíš jako přirozenou věc, koloběh.“
Tím pádem vidíte smysl v tom, že mladým hráčům pomůžete?
„Jo, oni potřebují pomoc. Za nás byla jiná doba, přišli jsme jako mladí do kabiny, kuňkli jsme něco na pozdrav a nikdo se s námi moc nebavil. Teď je všechno víc propojené, mazáctví se už nepraktikuje.“
Přemýšlel jste, jak dlouho se dá ještě extraliga hrát, aby vás všechna dřina bavila a dávala vám smysl?
„No, abych řekl pravdu...“
Pardon, že vám do toho skáču. Napadá mě, jestli bude držet zdraví, ne?
(rozesměje se) „Tak to bych už asi skončil. Ne, vážně nevím. Smlouvu zatím mám, kdo ví, co přijde dál. Ale je velká změna, když si vybavím, do jakého týmu jsem se vracel v roce 2019 a kde jsme teď. Jsou tady sebevědomí hráči, chtějí se sami zlepšovat, mají jinou mentalitu než tým, který tady byl dřív.“
Teď jsou tahouny hráči jako Lukáš Radil nebo Tomáš Zohorna. Hodně se posunuli od doby, kdy jste je zažil jako teenagery, kteří nakukují do kabiny?
„Všichni se posunuli, ne jen Ráďa se Zohym. Každý hráč, který odejde do zahraničí, se nějakým způsobem posune. A ani tak nezáleží na tom, jestli vám štace vyjde, nebo ne. Záleží spíš na vás, jestli chcete, pak vám totiž cizí prostředí otevře oči.“
Sám jste odehrál 346 zápasů v KHL. V čem se otevřou oči?
„Jste venku sám, nebo třeba kolem vás může být jen pět cizinců. Jste v jiné zemi, musíte se začlenit, potřebujete vnímat jinou mentalitu. Zásadní ale taky je, že cizinci jsou v zahraničí vnímáni tak, že musí být lepší než domácí hráči, tím pádem je na vás o dost větší tlak. Když chcete, posune vás to. Tady je u nás vidět, že kluci, kteří se sem vrací, všechno vzali hodně dobře. Posunuli se a je fakt radost být s nimi v týmu.“
| # | Tým | Z | Skóre | B |
|---|---|---|---|---|
| 1 |  | 52 | 159:110 | 108 |
| 2 |  | 52 | 159:122 | 102 |
| 3 |  | 52 | 155:122 | 99 |
| 4 |  | 52 | 141:124 | 88 |
| 5 |  | 52 | 156:129 | 87 |
| 6 |  | 52 | 149:121 | 80 |
| 7 |  | 52 | 134:150 | 72 |
| 8 |  | 52 | 121:141 | 71 |
| 9 |  | 52 | 129:163 | 68 |
| 10 |  | 52 | 116:128 | 67 |
| 11 |  | 52 | 137:144 | 67 |
| 12 |  | 52 | 127:146 | 65 |
| 13 |  | 52 | 132:158 | 61 |
| 14 |  | 52 | 122:179 | 57 |
- Play-off
- Předkolo Play-off
- Baráž
