Jandač o Spartě: Zmizelo dusno. Můj návrat k týmu? Musíme jít oba jinudy
V listopadu nebyl daleko od návratu. Nakonec však Josef Jandač dlouhému přemlouvání nepodlehl. Vábení Sparty nevyslyšel. Dodrží, co sám sobě a rodině slíbil. Rok volna. Hokejové pauzy. Zápasy rozjetého obra ale sleduje, s kamarádem Miloslavem Hořavou je v pravidelném kontaktu. „Pro Spartu to dopadlo nejlíp, jak mohlo. Moc jí fandím,“ přiznává čtyřiapadesátiletý trenér.
Co říkáte na probuzení týmu pod Miloslavem Hořavou?
„Je to neskutečné, až neuvěřitelné. Nejsou to však jen body, ale taky extrémní herní progres. Opravdu pozoruhodný obrat. Začali chytat fantasticky gólmani. Většinou tam je Kuba Kovář, mně se ale moc líbí i Pepa Kořenář. Vzadu je skvělý Kempný, po zranění se vrátil Moravčík. Útoky se ustálily. Dohromady se dali Tomášek a Kaše. Tohle všechno jsou impulzy, které mě napadají. Nepamatuju si, že by se tým po výměně trenérů takhle zvedl. Musí to být nějaký rekord.“
Důvodů bude víc. Je však stejně možné, aby výměna trenéra měla na hráče až takový vliv?
„Jde o to prolomit černou sérii. Už několik zápasů před příchodem Miloše to vypadalo slušně. V kabině si můžete říkat, že se hra zvedá, ale pokud nejsou výsledky, je to na nic. Miloše znám, dovede dát mančaft skvěle do kupy. Navíc šel do známého prostředí. Vyhráli první zápasy, naskočilo sebevědomí.
