Pospíšil z Komety o bratrovi, repre i play off: Nikdo proti mně nechtěl hrát
Těšte se na něj. Tihle hráči dělají play off. Dávají góly, vzbuzují vášně na ledě i v hledišti. Kristián Pospíšil (26) vyhrocené bitvy o všechno miluje. Pokud nepůjde za hranu svých emocí, bude klíčovým elementem ofenzivy Komety. „Chci být ten nejnepříjemnější hráč,“ říká slovenský útočník o své bojovné nátuře v rozhovoru pro deník Sport a web iSport.cz.
Někdo je na body, jiní na bitky, třetí na bránění. Pro Kristiána Pospíšila se hodí každá role, nejradši však kloubí všechno dohromady. V extralize válčí teprve od začátku ledna, přesto už si stihl udělat jméno mezi protihráči i rozhodčími. Za Brno vykazuje skvělá čísla: 19 zápasů, 19 bodů (9+10). „Vím, co obnáší velké vítězství,“ upozorňuje rodák ze Zvolena třeba na svůj ligový triumf ve finské lize s Lukko Rauma.
Přijde mi, že každý zápas jedete ohledně nasazení nadoraz. Dá se v play off ještě přidat?
„Je to něco, na co se hráč připravuje celou sezonu. Každý tým do toho dává sto procent. My nejsme výjimkou. Máme nastavené hlavy, že od začátku půjdeme každé střídání naplno. V neděli proti Spartě jsem nehrál. Nechci medializovat proč. Na středeční zápas jsem stoprocentně nachystaný.“
Poslední výhru jste viděl z tribuny. Jaký to byl zážitek?
„Ještě víc mi to otevřelo oči. Brno opravdu žije hokejem. Je to úžasné a je potřeba si toho vážit. Nemá to každý klub.“
Jak pracujete v rozhodující fázi sezony s emocemi? Musí vás trenéři brzdit?
„Nemusí. Je to o mojí hlavě. V play off ještě víc. Kdo o mně pochybuje, ať se podívá na mou minulost v play off, ať už v juniorce anebo mezi muži. Ve Finsku, za Davos ve švýcarské lize…Mám titul, bronzovou medaili. Vím, co obnáší velké vítězství. Moje výsledky jsou jasně dané a nikdo mi je už nesebere. Když jsem byl na ledě, nikdo proti mně nechtěl hrát. Tohle chci přinést od středy i sem.“
Je důležité si věřit, že?
„Když půjde moje pětka na led, přeji si, aby měl soupeř strach a ten trenér, co stojí v Bolce na střídačce, aby se s prominutím pos… Kdybych byl bez emocí, možná by si mě nikdo nevšiml a skončil bych v páté lize na Slovensku.“
Je zjevné, že se dokážete dostat protihráčům pod kůži. Jak vypadá vaše klasická provokace?
„Nejde o provokace, i když k tomu patří. Je potřeba vyhodnotit, kdy je na ně správný čas, aby nabudily mě i náš tým. Správné emoce v hokeji musí být. I kvůli lidem, aby si zápas užili a nenudili se. Prostě chci být typem hráče, proti kterému se hraje těžko. O to se snažím. Nejsem zákeřný.“
Vy se nebojíte ani toho největšího a nejdrsnějšího beka, že?
„Neuhnu…Ale
