Sledovat Pardubice, jak je při tréninku cepuje Václav Varaďa? To se vám moc často nestane. Ne, že by si kouč myslel, že z pár skoků a sprintů tvoří raketovou vědu a super tajný projekt. Spíš ctí zásadu, že hlavní je klid. Nechce, aby hráče při práci někdo rušil, zbytečně je nerozptylovaly cizí oči. Udělal ale výjimku. Deník Sport dostal povolení navštívit odpolední jednotku při letní dřině. Takže: takhle se Dynamo chystá na novou sezonu!
Hráči berou do rukou florbalové hokejky. Čtyři kapitáni zkoumají, koho si z jedenadvaceti hráčů zvolí a postaví z nich svůj tým. Malou pardubickou halou řízne ostrý hlas: „Schválně jsme neuklízeli překážky. Poražení si pak vyberou, co budou dělat. A opravdu jen ti poslední, ať víte.“ To promluvil trenér Václav Varaďa.
Z vesnických fotbálků podobný závěr tréninku znáte asi taky. Ať vás baví, je fajn si to o něco rozdat, ne? Kdo prohraje, kupuje druhé partě pivo. Extraligové Pardubice mají režim podobný, jen posunutý do profi systému. Takže parta, která prohraje, cvičí ještě navíc, dostane extra práce. Odměna pro zbytek zní: finito, končíte! Uhráli jste si klidný odchod do kabiny o pár minut dřív.
Fakt to není málo, když si uvědomíte, že máte za sebou hodinu a půl dřiny. Je odpoledne, půl šesté, právě končí druhá fáze přípravy a druhý den ráno jdete na značky znovu. Makat navíc bolí.
Už před startem tréninkové jednotky zaujmou dvě věci, které se válejí na zemi. Zaprvé: nadupaný reprák (dobrá volba, přístroj má opravdu kvalitní zvuk), který vyhrává, aby u práce bylo trochu veseleji. Za druhé: malinký placatý obdélníček, takzvaný ukazatel pravdy.
Kroutíte se ve tváři bolestí? Trenéři přijdou a vidí, jestli právem, nebo pořád můžete přidat. Ta placka je tablet, který ukazuje okamžité hodnoty, v jakém tepovém pásmu se hokejisté nacházejí. Zelená je dobrá. Červená znamená velké úsilí. Rudá, že vám za chvíli bouchnou plíce. Ano, i ta tam na dálku byla vidět.
Na tréninku se potí pětadvacet borců. Sledujete téměř kompletní tým včetně Lukáše Radila, Lukáše Sedláka, Jana Košťálka. Scházel jen Peter Čerešňák. Dynamo má poslední společný blok na suchu, který končí ve čtvrtek. Pak každý dostane individuální plán a tým se sejde až 30. července na ledě.
Slovo „potí“ si můžete klidně podtrhnout pětkrát. Několik hráčů si převlékalo trika. Pár litrů byste z nich vyždímali.
„Dejchat, nezadržovat dech! Nepropadat se v rameni, prdel nahoru, pevný tělo,“ hlasitě péroval při posilovacích cvicích Hyku a spol. kondiční trenér Petr Mocek. Železa se tahala dopoledne, teď hráči pracovali hlavně s vlastním tělem. A bacha, to byl vlastně relax, odpočinek.
Hlavní směna vypadala jinak. Na jednom stanovišti jste přeskakovali bez meziskoku šestnáct překážek. Na druhém jste přenášeli v podřepu závaží. A poslední? Chuťovka, člunkový běh. Dlouhé mučení tam, zpátky, tam, zpátky a takhle do vyčerpání (nebo zblbnutí). Sprinty se táhly přes celou třetinu hřiště.
Právě tady se hodnoty na tabletu dostávaly do rudé barvy. Václav Varaďa vždycky pochodoval mezi hráči, žvýkal, sledoval stopky, občas někoho povzbudil. „Pět minut, ještě pět,“ zavolal třeba.
Ze stanoviště se chodilo „odpočívat k posilování“. Cíl? Aby hráči zezelenali. Tedy jejich hodnoty na tabletu, což nejvíc kontroloval asistent Aleš Krátoška. V přípravě se zkrátka relaxuje mučením, s tím tak nějak počítáte. Ale fungovalo to. Hodnoty padaly.
„Je to podobné jako před rokem, jen jsme měli delší dopolední fázi, teď je trénink rozdělený na ráno a odpoledne. Je to tvrdé, těžké, ale dobrá příprava. Líbí se mi to,“ lehce se pousmál Ondřej Rohlík, jeden z mladších hráčů.
Zabodoval na soustředění v Harrachově, kde měl dobré běžecké testy. Logicky se nabízí, jestli ho ostatní nebrzdili, ať nenastavuje limit moc vysoko: „Ani ne. Když jsou kluci za mnou, tak je stejně moc neslyším,“ rozesmál se. Ale pak pro jistotu přidal: „Ne, dělám si srandu. Občas si někdo jen tak v dobrém rýpne, že bych mohl zpomalit.“ Nechtěl nikoho naštvat.
Úsměvy a bojovnou hokejovou náladu jste viděli u závěrečného florbalu. Robert Říčka, Tomáš Dvořák, Jan Košťálek a Tomáš Hyka si vybírali týmy pro malý turnaj. Zase se jelo na krev, ale honění za míčkem bavilo. Velké nadšení vzbudil golfák Ondřeje Vály z dálky. Co se týká florbalových dovedností, upoutali Tomáš Urban nebo Ondřej Chabada, spíš ti mladší, kteří dovedli míček nalepit na čepel. Zbytek hrál spíš hokej s florbalovými holemi.
Několikrát jste viděli nahození na zadní mantinel. Dlouhý míček a hurá za ním. Ale v pohodě, sem to patřilo. Hlavní bylo se ještě víc zpotit, ne rozdávat radost a rvát se o místa ve florbalovém nároďáku. Když jste hodili oko na tablet, hodnoty červenaly. Takže vše v pořádku.
A hudba při práci? Songy typu „Nothing Else Matters“ od Metallicy se asi daly čekat. Ale „Srdce nehasnou“, dojemný duet Karla Gotta s dcerou Charlotte Ellou, překvapil. Kdo ví, jestli si ho někdo při práci vychutnal. Spíš ne.
HC Dynamo Pardubice
Vše o klubu ZDE
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
