Vítkovice oplakávají posledního mistra: Legendě bylo 92 let
Zdeněk Návrat, poslední pamětník titulu z roku 1952 a šestinásobný mistr ligy, zemřel. Bylo mu 92 let. Ještě před dvěma lety, když přebíral od sportovního ředitele klubu Romana Šimíčka vítkovický dres k devadesátinám, ohledně svého vysokého věku žertoval. „Kdo by to byl řekl, že se takového dožiju?“ usmíval se. „Můj otec zemřel po šedesátce a já počítal, že bych tady mohl být zhruba stejně tak. No, a vidíte, jsem už jediný žijící hráč mistrů z dvaapadesátého roku.“
Bývalý útočník Zdeněk Návrat získal celkem šest československých titulů. První s Vítkovicemi v roce 1952, dalších pět v dresu RH Brno (1955, 1956, 1957, 1958, 1960). Za reprezentaci odehrál 12 zápasů, vstřelil šest gólů. Zúčastnil se olympiády v roce 1956. Ve Vítkovicích později trénoval, s dorostem získal titul v roce 1973.
Jeho hokejový příběh byl zajímavý. Zdeněk Návrat se narodil v Děhylově u Ostravy, ale rodina se záhy stěhovala do průmyslového centra. „Museli jsme, utíkali jsme před Hitlerem,“ líčil v minulosti hokejový matador pro klubový web. „Nejenom, že Děhylov byl v záboru po Mnichovské dohodě, ale můj tatínek měl i velký problém, když jej německá hlídka v polích za Děhylovem našla s vysílačkou. Popral se tehdy s německým vojákem a jen se štěstím vyvázl. Museli jsme do Ostravy. Za pár měsíců si pro nás Hitler došel i tam...“
S hokejem začínal podobně jako Eduard Remiáš, další výrazná postava ostravského hokeje, v Mariánských Horách. Na rybníku. Hrál za klub Ostravská Slavia. V roce 1949 klub útočil na postup do nejvyšší soutěže. Návrat tehdy marný boj s konkurenčními Vítkovicemi sledoval pouze z ochozů. Do ligy postoupily Vítkovice a Návrat tam v roce 1950 také přestoupil.
„Ostravská Slavia se začala rozpadat, naši nejlepší kluci šli hrát ligu do Vítkovic. Já chodil na učiliště do Vítkovic, učil jsem se nástrojařem, takže netrvalo dlouho, než mi nabídli, abych přestoupil do Vítkovic taky. Dávalo mi to smysl, souhlasil jsem.“
Ve Vítkovicích se potkal s hrajícím trenérem Vladimírem Bouzkem, mistrem světa z let 1947 a 1949. „Opravdový šéf týmu, měl obrovskou autoritu,“ vzpomínal Návrat. „On měl největší zásluhu na tom, že se Vítkovicím tak dařilo. Jeho útok hrál ve složení Blažek, Bouzek, Bubník, ale Bouzek neměl problém nechat sedět třeba nejlepšího hráče. Zpřeházet sestavu. Jednou třeba přišel a řekl Vencovi Bubníkovi, že je velký, takže se bude více hodit na obránce. Posunul ho do obrany a mě si vzal k sobě na křídlo.“
S Vítkovicemi slavil Návrat titul v roce 1952. Má s nimi i dvě stříbra (1951 a 1953). V dresu Rudé hvězdy Brno pak přidal dalších pět titulů, ale prvního zlata si cení nejvíc. „Bylo první, byl jsem mladší, bylo to něco nového. Oslavy ale nebyly žádné. Tehdy se oslavovali Stachanovci a ne sportovci. Za titul jsme dostali všeho všudy takový pytlík na trepky, diplom a koženou bundu.“
V padesátých letech klasicky kombinoval hokej se zaměstnáním v železárnách. „Ráno na šest do zaměstnání, dopoledne trénink, po tréninku rychle opláchnout a zpět do zaměstnání,“ popisoval. „A tam se na nás dívali skrz prsty, jakože se ulíváme. A nedej bože, když se prohrálo. To bylo, že se ulíváme a ještě prohráváme.“
