Rozum porazil chtění. Ale měl těžkou práci. Michalu Birnerovi se nechtělo do penze, byť už hodinu po finiši sezony nad koncem kariéry přemítal. Na každý pád, nyní už je to fakt. Osmatřicetiletý dříč se stal šéfem skautingu Bílých Tygrů a v téhle roli chce být neméně prospěšný, jako byl v pozici libereckého kapitána. Pod Ještědem vyhrál titul, předtím jeden ve Finsku, zahrál si Světový pohár proti ikonám NHL. Proč však nepůsobil v nejprestižnější světové lize? I o tom vypráví v rozhovoru pro web iSport.cz.
Kdy jste měl jasno o konci kariéry?
„Asi před deseti, dvanácti dny. Bezprostředně po konci sezony jsem nechtěl dělat ukvapená rozhodnutí v emocích, abych jich zpětně nelitoval. Poté přišly chvíle a dny, kdy se mi chtělo hrát hokej i dál, vnitřní pocit mi říkal, že bych to zvládl, jenže taky jsem se kolikrát probudil a cítil tělo, různé bolesti. Kdybych pokračoval, jen bych tím něco oddaloval. Což jsem moc nechtěl.“
Během sezony jste tušil, že může jít o poslední ročník?
„Já se cítil dobře celou přípravu, abych se hned v prvním zápase sezony zranil. Šel jsem na operaci a do Vánoc moje výkony byly zákrokem hodně ovlivněné. Nemohl jsem se do toho dostat, zbavit se bolestí. Dobře jako obvykle jsem se cítil až poslední dva měsíce sezony. Po ní jsme si sedli s Filipem Pešánem a řešili, co dál. S tím, že s rodinou odjedu pryč vyčistit hlavu a uvidíme. Už z dovolené jsem si s Filipem psal, měl jsem záchvěvy s pokračováním kariéry… (usmívá se) A protože sám dlouho nevydržím nic nedělat, začal jsem trénovat, tělo drželo, nic nebolelo. Po návratu jsem si přidal, ale pak právě přišly ty dny strávené v bolestech. Aspoň vím, co dělat, respektive nedělat, abych byl zdravotně v pohodě.“
Po vyřazení Spartou ve čtvrtfinále play off jste zmiňoval eventuální přesun do prvoligových Litoměřic, odkud pocházíte. Přišlo to na přetřes?
„Bylo to hodně ve hře. Bavil jsem se s lidmi z Litoměřic i ze Sparty, které