Klouček po Dynamu: Motor měl velký zájem. Gólman číslo 1? Tvrdě makám
Na jihu Čech to zná. Působil tam sice jen jednu sezonu, ale zato veleúspěšnou. V roce 2020 se totiž České Budějovice také jeho zapříčiněním dostaly zpět mezi hokejovou elitu. Hokejový brankář Milan Klouček se navrátil do Budvar arény, kde si pro změnu už zahraje nejvyšší soutěž, ve které dost možná bude poprvé v kariéře maskovaným mužem číslo jedna. „V Pardubicích byl na hráče enormní tlak, takže si s ním dokážu poradit,“ tvrdí. Jak moc ho obohatily zkušenosti, které nasbíral ve Spengler Cupu nebo Lize mistrů? Jak snášel v průběhu minulé sezony odchod z ambiciózního Dynama? A jak moc se těší na obnovení spolupráce s parťákem z brankoviště Janem Strmeněm?
Po čtyřech letech jste se vrátil do Motoru. Jak jste se těšil?
„Velmi. Jsem rád, že to takhle dopadlo. Budějovice měly opravdu zájem a budu se snažit jim to splatit. Znám to tady, vím, do čeho jdu. Trochu se změnila kabina, jinak je tu všechno stejné.“
V Pardubicích i Budějovicích je velká fanouškovská základna. Mohl vám tento faktor částečně napomoct při rozhodování přijmout nabídku právě od Motoru?
„Je to tak. Vím, že tady vždycky chodilo hodně lidí, na to se taky moc těším. Doufám, že nás budou podporovat i ve chvílích, kdy se nám třeba nebude tolik dařit.“
V podstatě jste v Budějovicích vychytal postup do extraligy, jenž byl udělen kvůli pandemii covidu-19 tzv. „od stolu“. Nyní budete mít v nejvyšší soutěži asi tu největší a nejzodpovědnější roli. Jak se s ní poperete?
„Jsme tady s Honzou Strmeněm dva, tu roli si musím zasloužit. Musím se snažit jít den po dni, poctivě makat a předvádět dobré výkony v zápasech. Vše je na trenérech. Chci chytat co nejvíc, ale nejdůležitější je, abychom jako tým vyhrávali. Už nejsem žádný junior, takže si dokážu poradit. Působil jsem v Pardubicích, kde ten tlak byl opravdu enormní. Myslím, že se s tím dokážu poprat.“
Jak moc velká výhodou je, že budete tvořit dvojici právě s Janem Strmeněm, se kterým jste už spolupracoval?
„Je to výhoda. Víme, co můžeme jeden od druhého čekat. Honza je bezproblémový kluk a já se na tu spolupráci těším. Hlavně budu rád, když se tým o nás bude moct opřít.“
Jak už jste zmínil, tlak v Pardubicích je na hráče opravdu velký. Jak jste z psychického hlediska zvládal poslední tři sezony na východě Čech? Mnoho zápasů jste totiž odchytal za pardubické béčko v 1. lize.
„V béčku jsem odchytal téměř celou jednu sezonu. A byl jsem za to rád, protože jsem těch zápasů bylo opravdu dost, nejvíc v kariéře během jednoho ročníku. Poprvé jsem si tehdy vyzkoušel tu větší roli v týmu. Jsem rád, že jsem se pak mohl posunout do extraligy, i když jsem tam moc zápasů neodehrál. Chytal jsem ale i v Lize mistrů, Spengler Cupu, což jsou skvělé zkušenosti. Měl jsem za sebou výborného gólmana (Roman Will – pozn. redaktora), nejlepšího z celé extraligy. Je těžké se s takovým gólmanem dostat do brány. Bral jsem to tak, že když půjdu do brány, chci předvést co nejlepší výkon.“
Co vám dala skutečnost, že jste působil v jednom týmu s těmi nejlepšími hráči v lize, kteří kdysi působili i v NHL?
„Jsou to skvělí kluci, výborná parta. Člověk od nich okoukává tu jejich pracovitost každý den. Každý trénink byl v obrovském tempu, který mě posouval, a já ho bral jako šanci, jak se ještě zlepšovat.“
V posledním ročníku Spengler Cupu se vám osobně dařilo. Dokážete konkretizovat, co přesně jste si z takové akce vzal do budoucna?
„Asi to, že můžu chytat proti komukoliv. Hráli jsme proti týmům KalPa, Davosu nebo Kanady. Sám sobě jsem si dokázal, že můžu chytat i proti takovým týmům. Turnaj byl povedený, byli jsme tam s rodinami a moc jsme si to užili.“
V průběhu sezony skončil trenér Václav Varaďa, což bylo velkým tématem. Pod jeho vedením se vám vydařil právě Spengler Cup s konečným druhým místem. Jak přistupoval k vám, ke gólmanům, o které se pochopitelně stará trenér gólmanů?
„Všechno jsme komunikovali s trenérem brankářů. Pan Varaďa nám nechával volnost. Když se mu něco nelíbilo, řekl nám to skrze trenéra brankářů. Když končil, neřešili jsme to. Řekli jsme si, že se musíme soustředit hlavně sami na sebe.“
Na konci ledna došlo na výměnu mezi vámi a Dominikem Pavlátem. Putoval jste do Plzně.
„Dozvěděl jsem se to těsně před koncem přestupového období. Byl jsem z toho malinko překvapený, ale bral jsem to tak, že změním prostředí. Věděl jsem, že nejspíše po konci sezony odejdu pryč. Pravdou je, že mě mrzelo, že jsem si nemohl zahrát o titul, ale v Plzni mě kluci vzali mezi sebe. Něco jsem tam odchytal, snažil se odvést maximum, ale teď jsem v Budějovicích.“
Jak moc náročné je odcházet z klubu, který si klade jen ty nejvyšší cíle a který vás vychoval?
„Už dlouho jsem přemýšlel o změně týmu. Chtěl jsem jít někam, kde budu vytěžovanější. V koutku duše jsem doufal, že by se Budějovice mohly ozvat, protože se mi tam moc líbilo. Nakonec se tak stalo. Pardubice udělaly velké nákupy, ale v Motoru je taky kvalitní tým. Mohli jsme to vidět v minulé sezoně, kdy v sérii s Třincem musel rozhodnout sedmý zápas. Rozhodují maličkosti. Věřím, že dojdeme co nejdál.“
V jaké části sezony proběhly první námluvy s Motorem?
„V době, když už jsem byl v Plzni.“
Stály o vás i jiné celky?
„Mohl jsem ještě zůstat v Plzni, ale vybral jsem si Budějovice, protože jejich zájem byl opravdu velký.“
Bylo vám v Plzni řečeno, jakou roli byste v případně setrvání v týmu v příštím ročníku dostal?
„Ne. Pokud nejste nějaká extra hvězda, není to o té roli. Potřebujete mít dva dobré gólmany. Sezona je dlouhá, nemyslím si, že všechno může stát na jednom brankáři. Budu rád, když budu chytat co nejvíc.“
V prosinci 2021 jste v utkání proti Motoru utrpěli porážku 1:6, což byla nejvyšší výhra Českých Budějovic na ledě Pardubic v historii. Vy jste u toho debaklu byl. S nadsázkou, připomněl vám to někdo v kabině?
„Ne, ale pamatuji si na to. Vím, že jsme se v tom zápase dvakrát prostřídali s Kubou Soukupem, ale už je to dlouho.“
Pak následovalo o pár měsíců později vypadnutí ve čtvrtfinále play off s Motorem (1:4 na zápasy – pozn. redaktora), kde jste kryl záda Dominiku Frodlovi. Ani na adresu tohoto neúspěchu malé žertíky nepadly?
„Musím říct, že ne. (úsměv) Teď pořád trénujeme, je to dřina. K tomuhle jsme se ještě nedostali. V sezoně se to možná stane, jsem na to připraven. (úsměv) Snažíme se koukat dopředu.“
V přípravě vás čekají zápasy s Zugem nebo Davosem.
„Moc se těšíme, že poměříme síly s takovými týmy. V sezoně máme stanovené vysoké cíle.“
Jaké?
„Hlavně dobře začít a na konci základní části být v první čtyřce. Může se stát cokoliv. Oproti Pardubicím budeme mít větší klid, protože se budeme soustředit jenom na extraligu.“
