Třinec? Vždycky se vyškrábe nahoru. Gól dá i se štěstím, říká Krajíček
Pomáhal stvořit bestii. Lukáš Krajíček dělal kapitána, když všechno začínalo a Oceláři mířili v roce 2019 ke svému prvnímu titulu na dlouhatánské šňůře, která doteď neskončila. „Od chvíle, kdy to vyhráli potřetí? Věřím jim pořád,“ usměje se bývalý reprezentant a bek, který odehrál přes 300 zápasů v NHL.
Osoby se mění, hráči přicházejí a odcházejí. Proměnili se trenéři, ale zásadní věc se nemění. Třinec vyhrává tituly, od roku 2019 jich nasbíral pět v řadě. Kdo ví, mohlo jich být i šest, v ročníku 2019/2020 vypadali Oceláři s Wojtekem Wolskim dominantně, ale všechno zařízl covid. Asi nikdo si teď v prognózách nedovolí Třinec strčit mimo medaile.
Lukáš Krajíček s Oceláři titulovou směs chystal, a i když se nyní pohybuje mimo velký hokej, cítíte z něj, jak si extraligové pořádky užívá. „Spousta lidí Třinec několikrát odsoudila, že to nejde a už to nepůjde. Jenže oni se vždycky dostanou nahoru, dají gól klidně i se štěstím,“ vypočítává.
Hned přidá svůj zážitek z posledního semifinále v Praze. Sparta už postupuje do finále. Vede, postupuje, postupuje... Aha, tak nepostupuje, protože Daniel Voženílek sekundu před koncem zápasu srovnal a pak jeho tým dokonal obrat. „Pět minut před koncem syn říkal, že tohle už Třinec neotočí. Já mu povídám: ´Nikdy nevíš.´ No a podívejte, jak to dopadlo. Síla tam pořád je a šlape jim to,“ přikývne někdejší bek.
Třinec od roku 2019 těží zlato a vypadá to, že dokud se Zlín nevrátí do extraligy, může ostatní šikanovat dál. Bilance v sériích play off 0:7 proti Ševcům vyloženě děsí. Když jméno města, které se v Třinci nesmí vyslovit, vytáhnete před Krajíčkem, blýskne mu v očích. „Pro mě to bylo strašně zvláštní,“ nadechne se.
Hned si vybaví, jak nechápal, co se Zlínem všichni mají: „Když jsem do Třince přišel, kluci se pořád bavili, že jedeme do Zlína, tam prohrajeme. Já si pořád říkal, o čem se pořád baví.“
Vzpomínky na prohry se Zlínem
A pak to přišlo. „Jenže ono to tak vždycky bylo, odjeli jsme do Zlína a prohráli,“ dnes už se Krajíček usmívá. „Divný tým, Třinci to na ně nešlo,“ přidá.
Urputný rival spadl do prvoligové pasti kvůli svým vlastním problémům, takže úřadující šampioni jsou v klidu. „Máte tam dva hlavní lídry dlouhou dobu (Růžičku s Vránou) a ostatní kluci se nabalují, dělají, co je potřeba. Je vidět, že ani nezáleží na trenérovi. Byl tam Venca Varaďa, udělal úspěchy. Vystřídal ho pan Moták a úspěchy přišly taky. Když se mančaft stmelí, dokáže kouzla,“ nastavuje třinecký pohled bývalý obránce Vancouveru, Tampy, Floridy nebo Philadelphie. „Od chvíle, kdy titul vyhráli potřetí, věřím jim pořád,“ přidá úsměv.
Zatím se drží mimo velký hokej, funguje jako jeden z koučů v klubu SK Prostějov, který hraje krajskou soutěž. „Pomáhám kamarádovi, jen se tím chodím bavit. Znám Marka Černoška a další kluky odmala,“ vysvětluje. Po kariéře dává energii rodině: „Zatím mě to do profi hokeje netáhne. Jak jsem hrál, neměl jsem tolik času na děti. Teď jim to chci vracet, dcerka hraje tenis, trochu golf, syn se snaží válet hokej. Oni jsou pro mě priorita.“
Ale v obraze se drží: „S Martinem Růžičkou si pořád často voláme, s Vláďou Draveckým taky. S rodinkou tam na hokej pořádně jezdíme ale až na play off.“ Tak schválně, zase to potáhne s Oceláři do dubna?
