Neliba je rád za Kladno, ale z mládeže smutní: Zapomnělo se budovat
Z nečekaně skvělého startu Kladna do extraligové sezony má radost. Jana Nelibu (71) těší hlavně, jak mezi obránci vyčnívá Jiří Ticháček, jehož vedl v žácích. Když ale zatím poslední trenér, který kladenský tým dovedl k medaili před 30 lety, začne mluvit o stavu klubové mládeže, je mu smutno. „Už je to nezdravý. Nedokážeme se vyrovnat věhlasným klubům,“ říká upřímně uznávaný kouč. Z jeho slov se dá vyčíst, že v tomto ohledu je k některým krokům majitele Jaromíra Jágra kritický.
Co domácí zápas, to jiný patron. Rytíři si na probíhající sezonu přichystali zajímavou formu uctění hokejových legend. Zatím jako poslednímu z velikánů se této cti dostalo Janu Nelibovi během utkání s Mladou Boleslaví. Někdejší tvrdý obránce, jenž v kladenském dresu čtyřikrát slavil titul mistra Československa, si po čase opět užil ovace od fanoušků. „Strašně příjemný pocit, takový přející. Vzbuzuje to ve mně emoce a vzpomínky,“ usmíval se.
A co se vám vybavilo, když kladenský zimák po čase opět křičel vaše jméno?
„Myslím si, že vám to hlavou proletí všechno. Přišel jsem do Kladna v patnácti letech jako kluk z vesnice. Tady začala moje éra, učil jsem se tu hokej. Jsem strašně rád, že jsem v Kladně mohl být a naučit se to od skvělých hráčů, co tu hráli. Díky tomu jsem hrál profesionálně hokej do čtyřiceti. V Kladně jsem pak začal i trenérskou éru. A dodneška v hokeji ještě nějak působím. Hraju za veterány a trénuji děti. Hokej je taková moje celoživotní láska a náplň.“
Jste zatím poslední trenér, který Kladno dovedl k medaili. Jak vzpomínáte na přes 30 let starou bronzovou jízdu?
„To mužstvo bylo skvělý a mladý. Všichni byli takoví na rozletu. V Kladně byli skvělí centři. Rváč Zajíc, šikovný Gardoň, Patera… Skvělí hráči na svých postech. Hlavně Patera se vypracoval v jedinečného hráče. K tomu jsem tam měl i Procházku, Vejvodu, Mikoláška i Davida Čermáka, který teď stojí na střídačce. Ani jsem nečekal, že skončíme s medailí.“
Tomu se vzhledem k právě zmíněným jménům dá s odstupem času až těžko uvěřit.
„Tehdejší prezident František Kupec mi říkal: ´Honzo, hlavně abychom nespadli!´ A my jsme sahali po metách nejvyšších. Tenkrát byla trošku jiná doba. Musím říct, že jsem v tu chvíli byl ještě nezkušený trenér. Za sebou jsem měl tři roky jako hrající trenér ve Finsku.“
I tak jste sezonu 1993/94 zakončil s bronzem na krku. Kladno od té chvíle na další úspěch marně čeká a v poslední době pendluje jen mezi první ligou a extraligou. Čím to podle vás je?
„Jsem rád, že áčko momentálně zatím hraje, tak jak hraje, ale Kladeňák byl zvyklý na jiný hokej. Teď je to samá baráž. Chodím do hospody a znám fanouškovské názory. Nebaví je pořád se plácat v baráži. V Kladně nyní nemáme ani kvalitní mládež.
