Válí s Boleslaví a vydal se na dráhu sudího: Jméno si můžete zkazit jednou
Předpovědi obracejí naruby. Bruslaři vjeli do sezony ostře a nože se jim neztupily. „Nikdo z nás už nechce něco takového zažít,“ připomíná obránce David Bernad. Tým Mladé Boleslavi v minulé sezoně prošel peklem, málem mu hrozila baráž. V nové je největším překvapením soutěže. Drží se na úspěšné vlně, reprezentační přestávku trávil na čtvrté příčce tabulky. Roční iSport Premium za zvýhodněnou vánoční cenu >>>
Jemu podobných byste spočítali na prstech. Nenajde se moc elitních hráčů, kteří přesedlali na dráhu rozhodčího a uplatnili se i v extralize. David Bernad jde v jejich šlépejích. Jeho mentor, bývalý mezinárodní sudí Jiří Lípa, v něm vidí velký talent, který to daleko dotáhne. Rodákovi z Písku je teprve třicet, zatím řídí zápasy mládeže. „Hodili mě do toho, ať plavu. Snažím se nedělat moc velkou ostudu,“ říká v rozhovoru pro Sport a iSport.cz.
V jednom rozhovoru jste řekl, že takový start do sezony nepamatujete. Vážně?
„Opravdu ne. A to jsem v Boleslavi nějakou chvilku. Zápasy, co se nám v minulé sezoně nepovedly dotáhnout, teď o gól vyhráváme. Sbíráme body víceméně pravidelně. Je to nebe a dudy.“
Co je jinak?
„Tuhle otázku nám pokládají všichni. Přijde mi, že nějak pronikavě se nezměnilo nic. Ale ze začátku se nám podařilo vyhrát zápasy, což nás nakoplo. Drží nás gólman, má neskutečná čísla. Za mě asi nejlepší brankář, jaký za mnou kdy stál. Taky je tu pořád strašák, zvednutý prst po minulé sezoně. Nikdo z nás už něco takového nechce zažít. Ty stresy až do poloviny ledna, co bude.“
Jako rozhodující zápas v Kladně, kdy jste definitivně unikli baráži?
„Ano. Oni se z toho docela sesypali. Oproti nám. Ale bylo dobře, že jsme nepostoupili do play off. Smazalo by se všechno špatné, klepali bychom se po ramenou, že v rámci možností jsme měli dobrou sezonu. Takhle jsme dostali přes prsty a víme, že se to nesmí opakovat. Ten stres si opravdu nikdo nedokáže představit. V podvědomí to máte a puk vám odskočí. Jde o věc, kterou uděláte stokrát za trénink. Jenže v rozhodující chvíli se stane kravina, která vás stojí zápas.“
Už jste se zmínil o brankáři. Dělá ten rozdíl Dominik Furch, který přišel před sezonou?
„Nechci se dotknout Honzy Růžičky. Skvělý kamarád a výborný gólman. U Furcháčka sleduju věci, kdy si říkám, že to není možné. Rána od modré čáry, tři čtyři hráči před ním. Sebere puk jak malinu. ‚Jak jsi to viděl?‘ ptám se ho. A on: ‚Ále, výjimečně jsem si vzal čočky.‘ Tohle jsem pozoroval už v létě. První zápas základní části jsem nehrál a viděl ho z tribuny. To nejsou zákroky, že by tam šel, ať ho puk trefí. Jde o regulérní zákrok, kdy si kotouč sebere ze vzduchu, podá ho rozhodčímu. A ještě s noblesou.“
Ptáte se, jak to dělá?
„Nechci ho zase přechválit, aby nezpychnul. Ale je skvělý i do kabiny, hrozný profík. Po nájezdech v Liberci jsme se radovali, skáčeme po sobě a on se mě zeptal: ‚Hele, a co jsi udělal při nájezdu? Já to nesleduju.‘ Už na tom se ukazuje, jak se koncentruje, aby podal stoprocentní výkon.“
Vy jste začal dávat góly, proti Brnu jste rozhodl po placírce při trestném střílení.
„Jsem rád, že jsem konečně trefil bránu. Jindy jsem měl třeba šest střel, všechny prošly. I na bránu, jenže gólmana puk trefil do vršku lapačky a šel ven. Už jsem říkal, že jsem na odpis. Odklonilo se ode mě štěstí. Ale s Brnem mi to tam jednou spadlo, pak jsem proměnil nájezd. Jako bek se často nedostanu tváří v tvář gólmanovi. A pokud ano, celkem si věřím. Jsem rád, že to tam spadlo, a doufám, že to nebyl zase na rok můj poslední gól.“
Zrovna nájezdy vám jdou, dlouhodobě si držíte úspěšnost 50 procent. Pomáhá průprava z inline hokeje, kterému se dlouho věnujete?
