Třinec vs. Vsetín: dva giganti z malého města s historií. Proč jsou a byli nejlepší?
Odkaz valašského fenoménu ožívá. Letošní play off se sotva rozjelo a už hlásí významný zápis do historie. Když Třinec skolil v předkole Litvínov, zapsal sedmnáctou vyhranou sérii v řadě! Tím vyrovnal počin Vsetína z přelomu tisíciletí, kdy Dopita a spol. sbírali na Lapači tituly jako švestky na slivovici a každý soupeř k nim choval obří respekt. Na stejný level posléze najeli Oceláři. „Je to unikátní, až neuvěřitelné,“ vydechl uznale bývalý výborný gólman Radovan Biegl, jenž v minulosti chytal za oba kluby.
Jejich poslední porážku v sérii extraligového play off už si nejspíš ani nepamatujete. U Vsetína svítí datum 13. dubna 2000, kdy na vyprodaném Lapači završila Sparta cestu za zlatem výhrou 1:0. Totální třinecká nadvláda se píše od 22. dubna 2018. Tehdy slavila pro změnu ve Slezsku titul brněnská Kometa.
Od té doby táhnou Oceláři fantastickou šňůru, díky níž se vrací vzpomínky na valašskou dynastii. „Upřímně, já jsem to nevěděl. Možná jsem to někde zaslechl od kluků, ale snažím se, abychom to neřešili,“ ujistil útočník Martin Růžička, jeden ze šéfů kabiny úřadujících mistrů.
Oba kluby mají leccos společného. Průsečíků a paralel je dost a dost. Nejsou to žádné masivní organizace s desítkami zaměstnanců, kteří se srážejí na chodbách a ani po měsíci se neznají jmény. Jde o extra výkonný „rodinný“ podnik z menšího města, kde mají k sobě lidé tak nějak blíž. Ve Vsetíně, který nyní válčí v play off Maxa ligy a už osmnáct let sní o návratu mezi elitu, žije pětadvacet tisíc lidí. O necelých sto kilometrů dál na sever zhruba čtyřiatřicet tisíc. V obou destinacích je navíc hokej sportem a vlastně i kulturou číslo jedna. Po něm dlouho nic…
Vstup Vsetína mezi elitu v roce 1994, Třinec 1995
Další podobnost? Vsetín vstoupil mezi elitu v roce 1994 (hned v první sezoně vyhrál jako nováček titul), Třinec o rok později. Každý z nich měl či má v zádech silného mecenáše (Roman Zubík/Třinecké železárny), který napumpoval kádr kvalitou a vytáhl rozpočet na špici tabulky. Tady je však zároveň první větší rozdíl mezi šampiony.
Valašský gigant měl ve svém středu opravdu výjimečné a silné individuality, které se „trénovaly samy“. Ať se na střídačku postavili Horst Valášek, Zdislav Tabara či Jan Neliba, stroj na vítězství šlapal pořád stejně. Bezkonkurenčně. Šest zlatých sezon (pět v řadě) a jedno finále budiž důkazem. Než přišel razantní ekonomický a tím pádem i výkonnostní propad.
V Třinci, který triumfoval v posledních pěti ročnících, jsou rovněž velcí hráči s poutavým hokejovým CV. Ovšem není jich tolik a nedosahují věhlasu Dopity, Stavjani, Patery, Procházky, Vlacha či Čechmánka. Jak se říká, Vsetín byl v době největší slávy silnější než česká reprezentace. Možná to fakt není nadsázka.
Oceláři jsou v první řadě (a dlouhodobě) mimořádný teamwork. Tým, který drží nastavený systém, disciplínu a nikdo vyloženě nevyniká nad jinými. Stačí se mrknout na kanadské bodování po základní části. Nejlepší Ocelář Libor Hudáček nasbíral jen 30 bodů a skončil na spodku čtvrté desítky soutěže. Jejich předchůdci ve vsetínském dresu ovládali i individuální statistiky. „Vnímáme spíš naši vítěznou mentalitu a partu v kabině než nějaké rekordy,“ podotkl jiný slovenský útočník Miloš Roman.
Výsledek je každopádně identický. Eliminovat oba celky z vyřazovací části je či byl takřka nadlidský úkol pro veškerou konkurenci. Byť počet vyhraných sérií nikdo neslaví. „Samozřejmě je to pěkné a vážíme si toho. Ukazuje to na práci, kterou tady děláme,“ prohodil nevzrušeně mazák Růžička, jeden ze strůjců třineckého úspěchu. „Doufám, že v tom budeme pokračovat. Naši fanoušci jsou nároční, chtějí všechno perfektní,“ vzhlížel ke čtvrtfinále, v němž může se svými spoluhráči rekord překonat.
Meta je jasná. Oceláři nemají v DNA touhu být stejně dobří jako někdo jiný. Chtějí být nejlepší.
