Obdivuhodné, co jsme dokázali. Nejkrásnější konec a moment kariéry, zářil Růžička
Jeho protějšek Filip Novotný dostal celou přestávku, aby se připravil na nástup do hradeckého brankoviště. Jan Růžička měl situaci složitější. Do akce musel po soupeřově obrátce, brzy oslabil tým trestem za zdržování hry a inkasoval. „Byl to tak rychlý souběh věcí, že jsem de facto ani nestihl být nervózní“ vykládal po šestém utkání čtvrtfinále hokejové extraligy náhradník Dominika Furcha. I díky jeho přispění Bruslaři zvládli divoký zápas a výhrou v prodloužení vybojovali rozhodující sedmý duel.
Co se vám honilo hlavou během utkání?
„Byl to hodně emotivní zápas. Vedli jsme 3:0 po první třetině a myslím, že zaslouženě. Šli jsme gólovým situacím naproti, ale pak jsme se zbytečně báli o výsledek. Hradec se dostal zpátky na koně, druhá třetina byla v jeho režii. Ve třetí nám to bohužel otočili a pak už přišel pokyn, šel jsem do brány… (hledá slova) Obdivuhodné, co jsme všichni do jednoho tady za těmi dveřmi dokázali. Hodně emotivní. Asi nejkrásnější konec a nejkrásnější moment dosavadní kariéry.“
Šel jste do rozehraného zápasu, navíc jste brzy inkasoval. Byl to nápor na psychiku?
„De facto jsem ani nestihl být nervózní. Cítil jsem z kluků extrémní touhu a chtěl jsem k tomu přispět. Ukázali jsme sami sobě, lidem i druhé straně, že se jen tak nevzdáme. Sedmý zápas jsme si vůlí a srdcem zasloužili. Jedeme do Hradce urvat vítězství a postoupit.“
Dominik Furch po čtvrtém gólu vypadal, že by v brance ještě zůstal. Co se dělo na lavičce?
„Nedivím se mu, nečekal to asi nikdo. Ríša (Král) se na mě otočil a říká, Růža, běž do brány. Taky jsem tomu nejdřív nemohl věřit, ale když mi to zopakoval podruhé, vzal jsem si masku a šel.“
Hecování fanoušků? Moc to nedělám, ale...
Do brány jste šel poprvé od posledního kola základní části proti Kladnu. Co jste prožíval?
„Bylo vidět, že i mě hala vtáhla. Chtěl jsem, abychom byli na vítězné straně. Jsem strašně šťastný, že jsem u toho mohl být a klukům nejen ze střídačky povzbuzováním, ale i výkonem na ledě pomoct.“
V prodloužení jste dokonce halu hecoval, aby fandila ještě víc.
„Já to upřímně moc nedělám, ale byl jsem v přítomném okamžiku a cítil jsem, že se to přetáčí na naši stranu. Chtěl jsem, abychom lidi trochu zvedli, aby nás popohnali trochu dál. Cítil jsem, že nám chybí kousíček. Díky nim jsme to dokázali.“
Kdo bude mít teď psychickou výhodu?
„Je to určitě padesát na padesát, ale myslím, že jsme si to dneska prostě zasloužili. I když jsme vedli, byli jsme neustále pokorní. Hokejový bůh to viděl a odměnil nás za to, že jsme i za stavu 3:0 takoví zůstali. Nevymstilo se nám to.“
